(17.20 hodin)
(pokračuje Čevela)
Přijetím pozměňovacího návrhu by bylo umožněno kvalifikovaně hodnotit a na základě tohoto hodnocení zařadit do systému úhrad stejným způsobem, jakým jsou hodnocena léčiva, která lze zařadit do skupiny léčivých látek v příloze č. 2, to je známých v roce 1997, i nové léčivé látky, které nelze zařadit. Nejdůležitějším přínosem tohoto opatření je zpřístupnění těchto nových léčiv pacientům. Význam léčby takovými léčivy obvykle nespočívá pouze v jejich přínosu v léčbě doposud léčivy neléčených nemocí, ale častým přínosem jsou samotné vlastnosti nových substancí, byť se využívají v léčbě doposud jinými známými léčivy léčených nemocí. Nové léčivé látky zpravidla přinášejí pro pacienta vyšší účinnost, jak jsem již pravil, to je kvalitnější nebo rychlejší uzdravení a méně vedlejších nežádoucích účinků.
Proto vás, milé kolegyně a vážení kolegové, žádám o postoupení tohoto sněmovního tisku do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Čevelovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, budu podstatně méně optimistický než navrhovatel tohoto zákona, a to proto, že léková politika činí významnou součást našeho zdravotnictví a odčerpává velké množství finančních prostředků, v minulém roce to bylo asi 38,4 miliardy Kč.
To, co je obsahem tohoto návrhu, je vedle skupin, které jsou zařazeny v zákoně, vedle těch tzv. ATC skupin, zřídit ve vyhlášce nové skupiny, resp. nové skupiny zařazovat do vyhlášky.
Pan navrhovatel správně řekl, že se často objevují nové a účinnější látky. V tomto případě a při tomto mechanismu by to ale znamenalo, že v zákoně zůstanou ty neúčinné, a ze zákona vyplývá, v každé z těchto neúčinných skupin musí být alespoň jeden lék plně hrazen. Znamená to tedy, že bude velmi obtížné, aby někdo přišel do této sněmovny a navrhoval vyřazení jedné skupiny látek ze zákona s odůvodněním, že nějaká jiná skupina je ve vyhlášce, protože to bude pro naše voliče velmi nesrozumitelné, a musím říci, že i pro zdravotnickou odbornou veřejnost.
My si totiž musíme říci také něco z kuchyně farmaceutického průmyslu. Ono totiž není pravda, že každá nová látka je účinná. Pravda je taková, že 80 % nově vyvinutých nebo předložených léků nepřináší žádný nový farmaceutický efekt. Zhruba 19 % přináší mírný pokrok a jenom 1 % znamená skutečný razantní postup v léčbě té které nemoci. Jestliže přijmeme princip, který je zde navržen, tak to bude znamenat, že na našem trhu bude velké množství léčiv, trh bude velmi nepřehledný a bude to umožňovat velmi efektivní marketing farmaceutického průmyslu, protože - řekněme si to otevřeně - už dneska je léčebná strategie daleko více ovlivňována farmaceutickým průmyslem než odbornými společnostmi.
To, co by nastalo, kdyby ty léky byly skutečně v zákoně - to je, že by se muselo prokázat, že chceme méně účinný lék nahradit účinnějším - tak tato nutnost zde vypadne a farmaceutický průmysl naopak získá možnost, aby šponoval ceny těch nových léků nahoru, případně ty neúčinné nebo méně účinné udržoval na našem trhu a zajistil si financování obého. Z toho důvodu vidím velký problém v této věci.
Co se týká otázky dostupnosti léčiv, musím říci, že náš jednací řád umožňuje velmi rychlé projednání novely jakéhokoliv zákona. Zvláště pak nevidím žádný problém v tom, aby pan ministr po projednání s odbornými společnostmi předložil návrh novely, kde se zařazují nebo vyřazují nějaké skupiny léčiv. Ten legislativní proces probíhá velmi rychle. Pokud vím, je tomu tak například, když vyřazujeme nebo zařazujeme nějakou skupinu, jako prekurzor drogy, to trvá skutečně minimální dobu, čili zde není nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení dokonce nehrozí ani při akutních situacích, neboť se může takový lék na žádost lékaře ze zahraničí dovézt.
Obávám se tedy, že největší zisk z takovéhoto návrhu zákona by měl farmaceutický průmysl. Proto jsem k takovému návrhu velmi skeptický. Nicméně všichni víme, že by bylo potřeba se zabývat lékovou politikou. Musím říci, že formulace, která je použita v zákoně, je také právně těžko přijatelná, neboť by znamenala, že má stanovovat to, co určí WHO, nikoliv obráceně, jak zřejmě navrhovatel měl na mysli.
Znovu říkám, jsem velmi skeptický. V tomto okamžiku sice nenavrhuji zamítnutí toho návrhu, ale opakuji, že pokud by tento návrh nezaznamenal dramatickou změnu, tak bych pro zamítnutí takového návrhu byl. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci jako zpravodajovi. Protože jsme se rozhodli, že spojíme projednávání těchto dvou zákonů, poprosil bych zástupce navrhovatelů ke druhému zákonu poslance Milana Cabrnocha, aby uvedl předložený návrh.
(33.
Návrh poslanců Milana Cabrnocha a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb.,
zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb.,
zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 167/2000 Sb.,
zákona č. 220/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.
/sněmovní tisk 822/ - prvé čtení)
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych uvedl druhý návrh, jehož cílem je změnit zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a to v jeho kapitolách, které se zabývají úhradou léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění.
Stávající právní úprava úhrady léčivých přípravků vychází věcně z hlediska mezinárodní klasifikace a ze stavu k 1. lednu 1997. Vzhledem k tomu, že se mezinárodní klasifikace léčiv v poslední době velmi výrazně mění a i několikrát ročně doplňuje, ukazuje se jako vhodné řešení nevyužívat kódů ATC Světové zdravotnické organizace přímo v příloze zákona, ale vytvořit skupiny léčiv podle onemocnění, u kterých se jednotlivé přípravky používají, případně podle charakteru těchto léčivých přípravků. Tento způsob definice skupin léků bezpochyby přinese větší srozumitelnost zákona pro jeho konečné uživatele, kteří nejsou medicínsky vzděláni.
To je jeden problém, který chci se spolupředkladateli v navržené novele řešit. Samozřejmě se tím vyřeší i problém, který chce ve své novele řešit i kolega Čevela, to je možnost klasifikace nově vzniklých léčivých přípravků.
Další problém, který je dnes zcela objektivní, je malá pružnost, omezení pro předepisování léčiv jednotlivými odborníky. V současné době omezení preskripční, tedy stanovení, lékař kterého oboru smí nebo nesmí daný lék předepsat, případně podmínění úhrady některých účinných látek konkrétní indikací či dalšími podmínkami anebo ve výjimečných případech podmínění úhrady předchozím schválením revizním lékařem - tato ustanovení jsou dnes obsahem přílohy zákona.
Kolegyně a kolegové, všichni si dobře uvědomujeme, jak nesnadné a poměrně dosti často neúspěšné jsou pokusy změnit zákon o veřejném zdravotním pojištění nebo jeho přílohu.
***