(16.00 hodin)
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, asi se silně přidám ke slovům paní zpravodajky a pana poslance Kvapila. Dovolte přesto, abych si dovolil některé věci, které se týkají popisu vlastního návrhu, zopakovat.
Pan poslanec Kvapil i paní zpravodajka zde hovořili o nálezu Ústavního soudu. Já mám pocit, že návrh, tak jak je předložen, se nálezem Ústavního soudu příliš nezabývá. Mám pocit, že kdybychom tuto normu přijali, budeme brzy přijímat novou, protože Ústavní soud opět zvolí stejný přístup jako v případě zrušení vyhlášky 173/1993.
Návrh zákona zavádí institut místně obvyklého nájemného srovnatelného bytu. Nájemného, za které jsou v obci nebo její části v době zjišťování obvykle pronajaty srovnatelné byty. Pokud nedojde k dohodě o ceně nájemného, je pronajímatel oprávněn zvednout nájemné pouze a jedině o 10 % dosavadního nájemného ročně. Vynechávám ty případy, kdy vzhledem k poloze to může být až o 20 %.
A teď, vážené dámy, vážení pánové, prosím, i když jste zastánci tohoto návrhu, abyste pozorně poslouchali, protože ceny nájemného za 1 m2 se vypočtou na základě dotazníků. Dotazníků - upozorňuji - povinně odevzdaných a vyplněných majiteli domů pro různé typy bytů. Přičemž upozorňuji, že obec může také vyhlásit několik lokalit. Může vzniknout až 540 různých cen za 1 m2 podlahové plochy. Návrh zavádí pět bytových kategorií - ke čtyřem běžně známým přidává jednu novou - šest velikostí podlahových ploch bytů, šest typů podle stáří domů a tři podle polohy a atraktivnosti místa. Tato konstrukce omezení nárůstu cen - upozorňuji - se vztahuje i na nájemní smlouvy, které byly uzavřeny na základě smluvní volnosti po roce 1995.
Spory, které vzniknou při stanovení výše nájemného, budou řešit nové smírčí komise. Kdeže ty smírčí komise budou zřizované? No přece při okresních úřadech, protože to je vcelku logické. Dnes víme, že okresní úřady zrušíme, tak na ně převádíme nové a nové kompetence.
Zákon také zavádí věcně usměrňované nájemné. Myslím si, že je to vcelku rozumná konstrukce pro určitou kategorii bytů, bytů vlastnických či družstevních.
Co je velmi zajímavé, je umožnění zvýšení nájemného při modernizaci a zateplení domu. Když se majitel rozhodne zateplit dům, čímž ušetří nájemníkům peníze, může si do nákladů dát plných 30 % nákladů. Z toho vyplývá, že majitel nebude nijak zainteresován na tom, aby takové zateplení dělal.
Vážené dámy, vážení pánové, když jsem si psal stanovisko, tak jsem jako čtvrtý bod dal, že vláda se vůbec nezabývala návrhem řešení sociálních dopadů deregulace nájemného. Zdánlivě by se mohlo zdát, že souhlasím s paní poslankyní Vlčkovou, která hovořila o tom, že zde nejsou sociální kompenzace. Myslím si, že ty kompenzace by spíše měly být směrovány k vlastníkům domů, kteří umožní bydlení za nájemné. Pak jsem dospěl k jednomu prostému názoru, že vlastně není nezbytné, aby návrh obsahoval sociální dopady. Důvod je prostý. Návrh zákona totiž nedereguluje, ale on zavádí regulaci. Platí-li, že Ústavní soud zrušil vyhlášku o regulaci, tak toto není návrh na deregulaci, ale návrh na regulaci.
Vážené dámy, vážení pánové, pokoušel jsem se vám vysvětlit, že návrh je administrativně složitý, je náročný z hlediska systému výpočtu nájemného. Upozorňuji, že opět budeme zvyšovat administrativní zatížení.
Návrh rozšiřuje regulaci i na nájemní smlouvy dnes už uzavírané na principu smluvní volnosti.
Vážené dámy, vážení pánové, myslím si, že nikdo neočekává, že ODS, která se snaží prosazovat smluvní volnost tam, kde to jenom jde, bude podporovat tento návrh. Proto dovolte, abych se přidal k návrhu na zamítnutí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se někdo dále do obecné rozpravy? Pan poslanec Křeček má slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nehodlám se rozčilovat nad úroveň svého platu. Dovolte mi konstatovat, že odůvodnění návrhu Ústavního soudu má více než 10 stran a je to s ním asi jako s Biblí nebo s dílem K. Marxe. Je tam prostě všechno. Kdo chce, tak si tam najde to, co potřebuje.
Našel jsem si tam větu, že podle Ústavního soudu náklady na bydlení nesmějí být u nájemce v nepoměru k jeho sociální situaci. Jestliže dnes důchodce, který má 6 000 ža 8 000 Kč, platí za bydlení 3, 4, 5 tisíc, což není nic mimořádného, tak se ptám, zda to je nebo není v nepoměru k jeho sociální situaci.
Ptám se pana poslance Kvapila, kde je těch 25 % z příjmu rodiny, když už dnes, ještě předtím, než jsme odstranili regulaci, platíme 50 i 60 %.
Mohl bych se ptát paní zpravodajky, odkud bere čísla, kde byl proveden jaký průzkum, kromě výstupu majitelů domů, který by tvrdil, že je to 1 %, 2 % z tržní ceny. Co je tržní cena a nájemné, to je termín v západní Evropě zcela neznámý. Nemůže být nájemné stanoveno na základě zájmu o koupi domu. Nemáme u nás žádné tržní ceny. Volné nájemné za dnešní bytové situace je tržní asi tak, jako byla tržní cena 50 Kč za bochník chleba v době záplav. Také tito pekaři se chovali tržně, protože ti lidé neměli jinou volbu. Také dnes ti lidé nemají žádnou jinou volbu, než platit to, co se na nich chce. O žádném trhu nemůže být řeč.
Odkud víme, že dnešní nájemné nestačí na pokrytí nákladů domu, když víme, že družstevníci a ti, kteří privatizovali domy, platí méně, o hodně méně než nájemníci? Jak to, že v privatizovaném domě stačí polovina toho, co platí nájemníci, na údržbu domu, na fasádu, na střechu, a majitelům domů to stále nestačí? Odkud to víme? Máme nějaké přehledy, výzkumy? Byly udělány? Samozřejmě nebyly.
Dovolte mi, abych vám na závěr přečetl část odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze, kterým tento soud před několika dny zamítl žalobu městské části Praha 5, která chtěla bez náhrady vystěhovat rodinu z bytu, kde mají mnohatisícové dluhy. Chtěli je vystěhovat bez náhrady. Městský soud v Praze v pravomocném rozhodnutí odůvodnil zamítnutí takto: I když žalovaní objektivně naplnili výpovědní důvod, bylo by absurdní, aby soud v žalobě městské části učinil jejich bytovou situaci ještě svízelnější, než tomu bylo dosud, jen proto, že se žalobkyně, tedy městská část, přihlásila k existenci nájemního poměru. Trvá-li žalobkyně na výkonu svého práva vyplývajícího ze skutečnosti neplacení nájemného, nechť je postavení žalovaných přiměřené jejich nájemnímu poměru a jejich bytové potřebě. Z hlediska dobrých vztahů je neúnosné, aby to byl soud, kdo by bezohledně, v duchu litery pozitivního práva, vytvořil předpoklad pro beznáhradové řešení bytové situace žalovaných, bez ohledu na jejich potřebu. Jejich zjevná objektivní i subjektivní letitá neschopnost vyřešit o svých silách svoji bytovou situaci odůvodňuje vázání vyklizovací povinnosti na bytovou náhradu.
Dámy a pánové, jestli chceme, aby nám bytovou situaci řešily soudy takovými rozsudky, postupujme tak jako dosud. Zdražujme bydlení těm, kteří na to nemají. (Potlesk sociálně demokratických poslanců.)
***