(12.30 hodin)
(pokračuje Hönig)
Domnívám se, že dostatečná pravomoc orgánů státní správy, aniž byly nazývány jakkoli, byla v myslivosti především tím, co lze nazvat summum bonum z hlediska zachování stavu zvěře a úrovně české myslivosti.
Podobný rozsah práv a povinností orgánů státní správy je možno vysvětlovat (?) i v právních předpisech Německa, Rakouska, Polska, Maďarska i Švýcarska. V žádné z vyspělých evropských zemí není např. tvorba honiteb či kontrola práva výkonu myslivosti atd. ponechána jen na vlastnících pozemků z jednoho důvodu: v myslivosti se hospodaří se stavy volně žijících živočichů a zájmem každého státu je zachovat jejich stavy včetně druhové skladby. V těchto intencích jsou také vypracovány všechny směrnice Evropské unie na ochranu volně žijících živočichů. Je otázkou, zda bez dostatečných a dostatečně kodifikovaných pravomocí státní správy lze dodržet závazky dané přijetím směrnic Evropské unie. Evropská cesta je totiž opačná: zvýšením pravomocí státní správy a zvýšením ingerencí státu zachovat evropské přírodní a kulturní dědictví, to je počet a četnost volně žijících živočichů. Mám tedy za to, že návrhem stanovený rozsah práv a povinností státní správy vychází z nutných potřeb, z naší právní historie a je zcela v rozsahu obvyklém ve státech EU.
Další připomínka. Návrh řeší částečně nebo zcela opomíjí podmíněné vydávání loveckých lístků.
Předkladatelé jsou toho názoru, že je nutno se vrátit k osvědčené praxi vydávání loveckých lístků na dobu určitou, zejména z důvodu snadné kontroly uzavření povinného pojištění, ověření myslivecké kvalifikace, zdravotní a jiné způsobilosti. Nepodmíněné vydávání loveckých lístků na dobu neurčitou, které bylo u nás zavedeno novelou zákona o správních poplatcích, není v žádné jiné středoevropské zemi a nebylo kodifikováno v žádné naší historické legislativě. Podmíněné vydávání loveckých lístků existuje ve všech evropských zemích. Vágní ošetření tohoto problému v současné právní úpravě působí někdy až tragikomicky. Například osoba uznaná vinnou přestupkem pytláctví správním orgánem v přestupkovém řízení může dále držet lovecký lístek. Lovecký lístek, tedy oprávnění k výkonu práva myslivosti, může mít osoba trestaná apod. Proti liberálnosti vydávání loveckých lístků bez ošetření podmínek svědčí i nárůst přestupků v posledních letech. Právo myslivosti se nevykonává jen se zbraní.
V kontextu výše uvedeného pro dokreslení problému lze ještě uvést to, že ve Švýcarsku je odepřeno vydání loveckého lístku i osobám, které neplní daňové a jiné povinnosti vůči státu, a podnikatelům do pěti let po konkursu a vyrovnání, nejen osobám trestaným či jinak nezpůsobilým.
Právo hospodaření s veřejnými statky nebo s přírodním bohatstvím musí být svěřováno jen těm občanům, u nichž je záruka, že toto právo nezneužijí jen k vlastnímu prospěchu či jiným způsobem.
Připomínka poslední. Zákon neobsahuje řádná procesní pravidla pro rozhodování státních orgánů.
Dle názoru předkladatelů není nutno tvořit zcela nová procesní pravidla. Existuje totiž správní řád, který je dostatečně propracován. Že se předkladatelé otázkou procesních pravidel vážně zabývali, svědčí řada ustanovení návrhu - viz např. § 4, 5, 16 atd. Snahou předkladatelů je počet rozhodování, jejich obsah a průběh řízení orgánů státní správy myslivosti v maximální míře zjednodušit a omezit s cílem úspory nákladů na činnost těchto orgánů.
Kromě toho bych se chtěl věnovat některým připomínkám, které zazněly ze stran předkladatelů tisku 836. Musím předeslat, že jsem jednak myslivec, jednak vlastník honebních pozemků a jednak člen výboru honebního společenstva. Ve všech těchto věcech nemám sebemenší problém a myslím si, že jdou dobře skloubit. Tento zákon, který předkládáme, je vhodný jak pro zvěř, tak i pro vlastníky honebních pozemků.
Tady bylo napadáno, že vylučujeme ze správního řízení majitele pozemků, které jsou menší než 1 ha. Například v naší honitbě je na výměře 2050 přes 1500 držitelů - vlastníků honebních pozemků. Dovedete si představit, co to je, aby se na valné hromadě sešlo 1500 lidí, a podle konkurenčního návrhu se tato valná hromada musí sejít celá? Jen poštovné, jestliže obešlete těchto 1500 lidí, představuje nejméně 15 000 Kč. Nemluvím o tom, když se taková honitba sestavuje a je potřeba výpis z listu vlastnického. Jeden výpis je minimálně 100 Kč, takže to je 150 000 za takovou honitbu. Zdá se mi, že tyto věci nejsou dost konzultovány se skutečnou praxí. Takto to v praxi vůbec nechodí. Kromě toho valná hromada se sejde z 1500 vlastníků možná v počtu 30 a 40 lidí. Nenamlouvejme si nic, byl přerušen vztah vlastníků k půdě, velká většina vlastníků na půdě nepracuje, nemá k ní vztah, bydlí jinde, ve velkých městech a nezajímá je to. Půdu pronajímají a nezajímá je, co se s ní dále děje.
Závěrem bych chtěl na základě výše uvedeného konstatovat, že jednotlivé připomínky nejsou mířeny ke zlepšení předkládaného zákona, jsou vedeny pouze snahou tento zákon diskreditovat a dosáhnout tak jeho zamítnutí v prvním čtení. Myslím si, že by to byla velká chyba, protože zákon, který je zde předložen, je hlavně zákonem, který je postaven na principech, který umožní zachování stavu zvěře v naší přírodě. Česká myslivost má velkou tradici, kterou nám může mnoho zemí jen závidět. V české krajině je neustále k vidění a dokonce i k lovu drobná zvěř, jako jsou srnec, zajíc polní, bažant, kachna divoká, koroptev atd. To je také věc v Evropě dávno skoro nevídaná.
Zabývám se myslivostí 30 let a troufám si říci, že bez dobrých mysliveckých zákonů, bez obětavosti lidí, myslivců, kteří myslivosti často zasvětili celý život, by tato zvěř v našich polích a lesích dávno nebyla. Z myslivosti je, bohužel, vidět jen mediálně vděčné téma, a tím je lov. Pro nikoho není zajímavá práce, kterou myslivci v revíru pro zvěř za celý rok vykonají. Všichni máme povinnost tyto tradice ctít a chránit, všichni máme povinnost i vůči svým dětem, vnukům a všem, kteří přijdou po nás, umožnit vidět tuto zvěř v přírodě, a nikoli jen v zoologické zahradě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jaroslav Palas, připraví se pan poslanec Jaroslav Lobkowicz.
Poslanec Jaroslav Palas: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na některé připomínky vzešlé z rozpravy.
Domnívám se, že konkurenční návrh zákona, který předložili čtyři kolegové poslanci a paní poslankyně, je šitý rychlou jehlou. Zčásti vznikl z našeho návrhu zákona, protože některé podstatné pasáže byly použity, a některé byly nově implantovány. Nicméně některé myšlenky jsou zajímavé. Myslím si, že lze o těchto myšlenkách a pasážích společně diskutovat a vytvořit jakýsi konglomerát, který by skutečně detailně řešil požadavky všech skupin.
Chci ale říci, že se do jejich návrhu zákona promítají určitá lobbistická stanoviska Svazu obecních lesů a Lesů České republiky. Chci jednoznačně zdůraznit, že tyto dvě organizace nepokládám za vlastníka, ale za správce ať už obecního majetku, nebo státního majetku.
Nyní mi dovolte říci několik slov k tomu, co zde často zaznělo ze strany kritiků našeho návrhu zákona, a to omezení práv vlastníka.
***