(11.20 hodin)
(pokračuje Mandík)
Jak jsem se už zmínil, do podvýboru zemědělského výboru pro myslivost a rybářství přišlo mnoho podnětů, přišly samozřejmě dopisy i s názorem opačným. Je však skutečností, že jich bylo zanedbatelné množství.
Dovolte mi, podobně tak jak zde pan místopředseda sněmovny odcitoval krátký úryvek, odcitovat z hromadných peticí též jednu pasáž.
"Doporučoval bych, aby se ti, kteří budou o nových zákonech rozhodovat, nejdříve s myslivostí alespoň trochu seznámili a uvědomili si, že myslivost není jen lov, ale je to především péče o zvěř, její léčení, krmení v zimním období a v řadě případů i chov ohrožených druhů. Novinářům bych doporučil, aby vážili, co publikují. Denně se na našich silnicích usmrtí několik lidí a další se zmrzačí. Když byl schvalován zákon o silničních komunikacích, tak k tomu takřka žádná publicita nebyla. Nyní, když se připravuje nový zákon o myslivosti, tak jsou všechny deníky plné článků, které naši veřejnost nepravdivě a zkresleně informují. Vysvětlení je jen jedno. O myslivosti tito lidé nevědí nic. Nevíme-li o něčem, tak to dokážeme nejlépe kritizovat. Myslivost má u nás hluboké kořeny. Proto se její úroveň také pokládá v Evropě za velmi vysokou. Myslivci především zvěř chovají a chrání. Nebýt myslivců, neměli by ti dnešní salonní ochranáři přírody co chránit."
Vážené dámy a pánové, mám za to, že daná problematika vyžaduje podrobnou a hlubší diskusi, která může proběhnout jenom ve výborech. Proto jsem toho názoru jako mnozí, že by oba návrhy měly projít prvním čtením a být diskutovány v zemědělském výboru.
Přes to všechno, že zastávám tento názor, a někteří z vás preferují jednoznačně tisk 836, nezbývá mi nic jiného než abych navrhl tisk č. 836 zamítnout. Děkuji. (Potlesk v levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Pavel Hönig, připraví se pan poslanec Jaroslav Palas.
Poslanec Pavel Hönig: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych se ve svém vystoupení věnovat několika připomínkám, které obecně zaznívají k návrhu tisku 788 a které jsou také uvedeny v zamítavém stanovisku vlády.
Připomínka první. Zákon řeší jen částečně nebo zcela opomíjí neoddělitelnost práva myslivosti od vlastnictví pozemků.
Ve všech ustanoveních návrhu zákona je právo myslivosti právem reálným, viz § 17 a následující. Veškerá práva týkající se tvorby honiteb jsou v návrhu zákona delegována na vlastníka pozemku. § 22 návrhu jednoznačně ponechává vůli vlastníkovi honitby, tedy i vlastníkovi pozemku, jakým způsobem s právem myslivosti naloží. Pokud se vlastník rozhodne právo myslivosti v honitbě uznané ve správním řízení pronajmout, je logické, že veškerá práva vyplývající ze zákona tímto právním aktem se převedou na nájemce. Takto je nájem honitby, resp. nájem práva myslivosti ošetřen v právních úpravách všech členských států EU. Naopak je z návrhu vypuštěno nelogické ustanovení, které je v současně platné právní úpravě, § 2 odst. 2 zákona 23/1962 Sb., kdy citací zákona je právo myslivosti definováno de facto jako právo věcné, vlastník si je může ponechat, i když pozemek pronajme. Vinou legislativní zkratky je možný podnájem.
Problém lze jednoznačně vyřešit doplněním citace § 2 odst. 2 tímto zněním: Právo myslivosti je nerozlučně spjato s vlastnictvím pozemku. Může se vykonávat pouze podle ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných na jeho provedení a nelze je zřídit jako samostatné právo věcné.
Další připomínka. Návrh řeší jen částečně a zcela opomíjí poskytování náhrad vlastníkům honebních pozemků.
Ze stanoviska není zřejmé, o jakou náhradu jde. Je nutno rozlišit náhradu za užívání pozemků honitby, což je nájemné, a náhradu za přičleněné pozemky. Nájemné, tedy náhradu za užívání pozemků jednotlivých vlastníků, které jsou součástí honitby, jednoznačně řeší ustanovení § 24 a 25. Náhrada za přičlenění honebních pozemků je řešena v § 20 návrhu. Jsem toho názoru, že jak dále s nájemným naloží honební společenstvo, je jen jeho vlastní věcí, nikoli rozhodnutím státu či ze zákona.
Zákon zcela nově stanoví, viz § 24 odst. 3, způsob výpočtu nájemného. K tomuto návrhu vedou předkladatele jak špatné zkušenosti s nájmy honiteb v tomto mysliveckém období, tak pozitivní zkušenosti z nových právních úprav Polska a Maďarska. Nově je zaveden institut odvodu nájemného z honiteb Státnímu fondu životního prostředí, jejímž (?) vlastníkem jsou právnické osoby spravující pozemky státu. K tomuto návrhu vede předkladatele jednak snaha posílit příjem tohoto důležitého fondu, jednak efektivní využití prostředků získaných správou přírodního bohatství volně žijících zvířat. Je třeba připomenout, že v příloze vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., v platném znění, je uvedeno několik desítek druhů volně žijících živočichů, které byly a jsou definovány jako zvěř. Prostředky získané z nájmu honiteb na pozemcích státu mohou být použity na záchranné chovy těchto živočichů, na zlepšení stavu přírody, a ne na pouhou sanaci nákladů státních podniků nebo podobných institucí.
Další připomínka: Neúměrné zasahování státu do výkonu mysliveckého práva, které by mělo být omezeno pouze na nezbytný rozsah.
Při tvorbě návrhu zákona byli předkladatelé vedeni snahou co nejvíce omezit ingerence státní správy. Je to zřejmé z důvodové zprávy, její obecné části, písmeno f). Na druhé straně při hospodaření s přírodním bohatstvím státu je nutno zachovat v nezbytné míře rozhodování a kontrolu při nakládání s touto věcí veřejnou, podobně jako s nerosty či jinými částmi životního prostředí. Při stanovení nezbytného rozsahu práv a povinností státních orgánů, tak jak je uvedeno v návrhu, předkladatelé vycházeli jednak z naší právní historie a jednak z platných právních úprav zemí EU, např. Český honební zákon z roku 1866, Moravský honební zákon z roku 1912.
O myslivosti byla vždy v zákonech kodifikována pravomoc orgánů státní správy. Jak je z právních předpisů zřejmé, okresní výbory, okresní úřady, okresní národní výbory, myslivecké úřady, za protektorátu pak okresní úřady a ministerstvo zemědělství měly vždy celou řadu povinností a oprávnění daných zákony, které lze shrnout takto: Schvalovaly či uznávaly honitby, za pomoci odborných komisí prováděly zaokrouhlování honiteb, rozhodovaly o dobách lovu a výši lovu v honitbách, nařizovaly úpravu stavu zvěře, později stanovovaly stavy jednotlivých druhů zvěře v honitbách. Schvalovaly nájemní smlouvy, rozhodovaly o platnosti dražeb a výběrových řízení o nájmu honitby, měly pravomoc nájemní smlouvy rušit. Rozhodovaly o kvalifikaci znalců a mysliveckých hospodářů. Rozhodovaly o částečném výkonu práva myslivosti na nehonebních pozemcích. Spolurozhodovaly a rozhodovaly o škodách zvěře a náhradách za ně. Kontrolovaly výkon práva myslivosti v honitbách. Vydávaly lovecké lístky, ustanovovaly do funkce policii honební či mysliveckou stráž.
***