(18.10 hodin)
(pokračuje Schling)
Máme v tomto směru určité zkušenosti s tím, jak obtížně se kontroluje použití dotací, resp. prostředků na úhradu ztráty z veřejné dopravy silniční, kde rovněž poskytujeme prostředky na úhradu ztráty, a to soukromým subjektům - ať už akciovým společnostem, nebo společnostem s ručením omezeným.
Tedy, dámy a pánové, domnívám se, že předložený návrh zákona je tou cestou, která vede k fungující a prosperující akciové společnosti České dráhy, která poskytuje svým cestujícím lepší služby než dnes, která přepravuje větší množství cestujících, která přepravuje větší množství nákladů a pomáhá tak odstraňovat poškozování životního prostředí, které je u silniční dopravy mnohem výraznější než u dopravy železniční, o které dnes jednáme.
Je možné také tento návrh zákona neschválit - ať už jakýmkoli způsobem. Co se v tom případě stane? Prodlouží se současný stav, se kterým nikdo nejsme spokojeni. Zabráníme tím, aby byl učiněn krok v pozitivním směru. Možná, že by to někdo uvítal, ale to samozřejmě nechci podsouvat nikomu z přítomných kolegů či kolegyň, ale mohou být takovéto zájmy od těch, kteří stojí mimo Poslaneckou sněmovnu, ale mají své zájmy podnikatelské.
Musím rovněž bohužel připomenout, že někteří, kteří se velmi silně angažují v pokusech řešit problematiku Českých drah, měli kdysi možnost aktivně se podílet na činnosti Českých drah a dodnes má současné vedení Českých drah problémy s uzavíráním penězovodů, které byly za jejich působení zbudovány. Jsou zde kolegové, kteří vědí, o čem mluvím. Vědí, jak je někdy nákladné se špatných smluv zbavit, kolik se na to musí vynaložit prostředků, aby bylo zabráněno ztrátám ještě větším. Je pro mě někdy překvapivé, že tito lidé, za jejichž působení vznikaly tak špatné smlouvy a vznikly velké škody, mají tu odvahu i dnes se pokoušet zasahovat do dění na Českých dráhách.
Dámy a pánové, mohl bych o jednotlivých problémech, které souvisí s provozem železnic, hovořit ještě dlouho. Musím ovšem konstatovat, že jednání, která zde v Poslanecké sněmovně probíhají, nebyla dosud dovedena do úspěšného konce a že nechci ponechat projednávání či hlasování o tomto návrhu zákona náhodě, ani se nechci pokoušet protlačit tento návrh zákona do druhého čtení nějakou těsnou většinou, ale mám upřímný zájem na tom, dosáhnout co nejširšího konsensu mezi jednotlivými poslaneckými kluby.
Proto navrhuji, aby projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno do příští schůze, a to po ukončení rozpravy k prvnímu čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Miroslav Kapoun.
Poslanec Miroslav Kapoun: Vážený pane místopředsedo, vládo, kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, tisk 880, je plně v souladu se zákonem 266/1994, o dráhách. Že řeší převedení státní organizace České dráhy na akciovou společnost, je problém, který není možné řešit plně podle obchodního zákoníku.
Připomínky, které se tu určitě objevují, jsou ošetřeny právě zákonem 266/1994, který ukládá - a já bych předešel další možnost - povinnost Českých drah připustit na železniční dopravní cestu ostatní dopravce, řeší finanční způsobilost, řeší problematiku udělování licencí železničním dopravcům a řeší funkci regulátora železniční dopravy, jak zde předeslal pan ministr.
Povinnost transformace byla Českým dráhám uložena zákonem 9/1993. Od té doby je to vlastně ohromný problém a stal se příčinou mnoha výměn ministrů a generálních ředitelů Českých drah.
V minulosti byly zpracovány čtyři odlišné návrhy - za ministrů pana Stráského, Budinského, Římana a Peltráma, a žádnému se nepodařilo zákon dotáhnout do konce. Každý návrh vyvolal mnoho emocí jak u železničářů, tak u politiků.
Zákon, který je dnes zde předkládán, je poměrně křehká dohoda všech, kterých se dotýká - tedy Ministerstva dopravy a spojů jako předkladatele, Českých drah jako toho, kdo tento zákon bude uvádět do života, správní rady Českých drah jako orgánu jmenovaného vládou a zaměstnanců reprezentovaných svými odborovými organizacemi. Došlo tedy k dohodě takzvané odborné veřejnosti.
Jak dojít k politické dohodě u nás ve sněmovně? Je to vůbec možné? Je, pokud zvítězí zdravý rozum. Mohla by to být rozumná cesta. Předpokládá však, aby po prvním čtení zákon byl upraven s názory politických klubů, ale s přihlédnutím k odborným názorům a ke konečnému cíli.
Pokud jsme schopni se určitým způsobem poslouchat, co by tedy těmi cíli mělo být? Zákon sice nemůže zajistit, ale vytvoří určité podmínky pro zvýšení produktivity práce, a tím snížení počtu pracovníků zejména ve správní oblasti, zachová potřebnou liberalizaci v rovné soutěži přepravců, zprůhlední ekonomiku, vytvoří silné kontrolní vazby a osobní odpovědnost a nové prvky obchodních vazeb mezi podnikatelskými subjekty. Plně vyhovuje požadavkům Evropské unie. Nakonec v příloze je to dáno písemně.
České dráhy se rozdělí na dva subjekty s přísně definovanými cíli a současně dojde k oddělení dvou systémů činnosti, což zkvalitní jejich výkon a posílí jejich funkci. Ekonomické rozdělení hospodaření těchto subjektů zprůhlední finanční toky a vazby mezi nimi a oddělení činností, které budou financovány státem, od činností, které by měly být samofinancovány, jako je např. nákladní doprava nebo financování základní dopravní obslužnosti, které je financováno na základě požadavku a poptávky ze strany státu, krajů a obcí. Je to určitým způsobem kombinované financování. Zájmy obcí, krajů a státu zůstanou propojeny, což dává předpoklad k uplatnění segregačních (?) efektů vedoucích k zlepšení fungování železniční dopravy a služeb cestujícím.
Zákon zohledňuje pozitivní zkušenosti získané z řešení obdobných problémů ve státech Evropské unie, kterých se některé země Evropské unie dopustily (?). České dráhy se v podmínkách fungování podle tohoto zákona stanou klasickou zákaznicky orientovanou společností ve vztahu k cestujícím, obcím a krajům.
***