(18.00 hodin)
(pokračuje Schling)
Tato otázka je již dnes zčásti a po přijetí tohoto zákona bude plně v kompetenci Drážního úřadu. Je to úřad, který zde již existuje, jehož postavení je relativně nezávislé, i když ne tolik jako třeba Českého telekomunikačního úřadu nebo Energetického regulačního úřadu, který již dnes uděluje licence na provozování drážní dopravy, schvaluje do provozu vozidla, je speciálním stavebním úřadem atd. Čili tento úřad bude dohlížet na to, aby České dráhy jako provozovatel nikoliv jenom drážní dopravy, ale rovněž provozovatel dráhy, nemohly poškozovat své konkurenty. Věřím, že tento úřad to může dokázat a dokáže. Pokud by se vůbec takové pokusy vyskytly, protože už současná situace ukazuje, že ti, kteří provozují drážní dopravu, a České dráhy jako dominantní dopravce se spolu naučili žít a že počáteční, často velmi napjaté situace již nevznikají a provoz Českých drah se víceméně dobře doplňuje s provozem dalších dopravců.
To by mělo platit i o budoucnosti regionálních tratí. Rovněž toto je otázka, o které se často diskutuje. Ano, jistě budou v budoucnosti existovat regionální tratě, které budou ve vlastnictví někoho jiného než státu a nebudou rovněž provozovány Českými drahami, akciovou společností. Především reforma veřejné správy, vznik krajů, k tomu vytvořila to správné prostředí. Právě kraje se mohou stát tím subjektem, na který mohou být převedeny ty tratě, které České dráhy nebudou chtít provozovat. Naopak kraj bude mít zájem na tom, aby taková trať existovala. Pak do jeho vlastnictví může být taková trať převedena a kraj si najde dopravce s příslušnou licencí, který bude dopravu provozovat možná lépe než České dráhy, akciová společnost. Pokud tomu tak bude, bude to opět ku prospěchu oběma, resp. všem, především tedy cestujícím, ale i krajské samosprávě i podnikateli, který tam bude drážní dopravu provozovat, a rovněž Českým drahám, protože z takové regionální tratě řada cestujících i nákladů bude přecházet na hlavní dráhu provozovanou Českými drahami, a. s., případně třeba i jiným dopravcem. Tedy nejde zde o nějaké konfliktní záležitosti, naopak může zde docházet k něčemu, co by se dalo označit za symbiózu.
Dovolím si zmínit se rovněž o tom, že předložený návrh zákona je kompatibilní s právem Evropské unie a splňuje požadavky, které Evropská komise klade na železniční legislativu v členských zemích i v přistupujících zemích. O co jde Evropské unii? Jde jim především o to, aby prostředí na trhu drážní dopravy bylo nediskriminační. A už jsem zdůraznil, že tuto podmínku zákon splňuje a poslední zbytky určité diskriminace, kterou někteří spatřují v současném stavu, odstraňuje.
Dále záleží Evropské unii a jistě i nám na tom, aby riziko, které vyplývá z podnikatelské činnosti - provozování drážní dopravy osobní nebo nákladní je především podnikatelská činnost - aby riziko z provozování drážní dopravy nenesl státní rozpočet. Jde tedy v maximální míře o to, oddělit provozování drážní dopravy - zdůrazňuji drážní dopravy, nikoliv provozování dráhy, provozování infrastruktury - od státního rozpočtu. Tento požadavek zákon splňuje.
Dále Evropská unie požaduje, aby hospodaření drážního podniku bylo natolik průhledné, aby bylo možno kontrolovat finanční toky, a proto požaduje, aby provozování dopravní infrastruktury bylo buď institucionálně, nebo účetně - zdůrazňuji nebo účetně - odděleno od provozování drážní dopravy. Pokud je odděleno pouze účetně, a to je v našem případě, nikoliv institucionálně, tak musí existovat regulátor, který dohlíží na rovné podmínky při provozování drážní dopravy. Tuto funkci právě plní Drážní úřad. Čili splňujeme podmínky Evropské unie a potvrdil to i generální ředitel direktoriátu Evropské komise pan Lamoureux.
Dále bych chtěl, vážené kolegyně, vážení kolegové, připomenout, že v minulosti byly konány nejrůznější pokusy, jak zreorganizovat dráhy. Byly to pokusy, které byly relativně nákladné a které nevedly k tomu sledovanému a žádoucímu cíli. Mimo jiné i proto tento zákon není opravdu příliš radikální, pokud jde o rozsah změn, které navrhujeme. Domnívám se ale, že by se žádná chyba neměla opakovat podruhé, a že proto by se politikové neměli snažit o radikální reformu této organizace, která je nepochybně citlivá na každý vnější zásah do své organizace. Tím neříkám, že by se zasahovat nemělo. Už jsem jednou říkal - mělo by se zasahovat jenom v míře potřebné, v míře nezbytně nutné, a nikoliv jenom na základě jakýchsi ideologických pouček.
Chtěl bych rovněž upozornit, že model, který nastavuje předložený návrh zákona, je v souladu také s tím, jak je železnice uspořádána v řadě evropských států. Nikoliv jistě v detailech, protože v každém státě najdeme odlišnosti. Všude je uspořádání trochu jiné.
Musím také zdůraznit, že často připomínaný vzor britských železnic se neosvědčil. To, jak transformovali železnice ve Velké Británii, i sami britští představitelé označují za velmi specifický model, neboli říkají tím, že je to model mimo britské ostrovy nepoužitelný. I oni sami jsou dnes vystaveni velké kritice. Ti, kteří se touto problematikou zabývají, vědí, jak velkým problémům čelí britské železnice.
Připomenu jenom jedinou věc, která se v Británii stala. Mimo jiné totiž při privatizaci britských železnic byla zprivatizována nejen doprava, byla zprivatizována i železniční dopravní infrastruktura, v zájmu boje proti státnímu monopolu byly železniční tratě zprivatizovány do několika soukromých firem. Jenomže železnice je síť a z této sítě nelze libovolně vyčleňovat jakoukoliv část. A tato skutečnost se skutečně prosadila, i prostřednictvím tržních mechanismů se tento princip prosadil a dnes je téměř celá železniční síť ve Velké Británii opět ve vlastnictví jedné firmy. Mají tam opět monopol vlastnictví železniční infrastruktury s tím rozdílem, že monopol státní byl nahrazen monopolem soukromým. A oni sami si dobře uvědomují, že to je změna k horšímu, nikoliv k lepšímu, protože britská vláda musí nalévat miliony liber do soukromé firmy se všemi negativními důsledky, které to má, protože kontrolovat užití těchto prostředků v soukromé firmě je jistě mnohem obtížnější než kontrolovat jejich užití ve firmě státní.
***