(17.50 hodin)
(pokračuje Schling)
Vedle a. s. České dráhy vznikne na základě tohoto zákona státní organizace Správa železniční dopravní cesty. Ta bude vykonávat vlastnická práva k železniční infrastruktuře, která tak jako dnes zůstane ve vlastnictví státu.
Nebudu zde rekapitulovat, co všechno v zákonu obsaženo je. Chtěl bych spíše zdůraznit, čím tento zákon není, nebo se aspoň domnívám, že není. Zákon není primárně a neměl by být velké politikum, neměl by být předmětem politických licitací. Domnívám se, že je to zákon, který je víceméně ekonomicko-technického charakteru. Měl by pouze zlepšit fungování trhu na kolejích v České republice a měl by připravit České dráhy na konkurenci, která sem vstoupí v podobě zahraničních železničních společností po našem vstupu do Evropské unie. Pravděpodobně je vám známo, že EU má ambiciózní cíl do roku 2008 harmonizovat natolik podmínky na železničním dopravním trhu, aby vznikla široká interoperabilita, aby bylo možno nejen projíždět ucelenými vlaky z území jednoho státu na území druhého státu unie, aby nebylo potřeba přepřahat vozidla, aby nebylo nezbytně nutné měnit posádky. To všechno by se mělo stát a na takovéto podmínky se musí České dráhy připravit.
Jsme přesvědčeni, že přetvoření Českých drah, státní organizace, do podoby akciové společnosti je nezbytným krokem. Čili tento zákon je primárně o ekonomickém fungování, o tržním fungování dopravního trhu v České republice.
Tento zákon rovněž není velkým třeskem, který by převáděl vlastnictví z rukou státu do rukou soukromých firem. Pokud nebereme v úvahu, že akciová společnost, byť by její akcie byly stoprocentně v držení státu, je soukromoprávním subjektem. Čili tuto ambici si zákon neklade. Současně ale tento zákon neuzavírá cestu k budoucí privatizaci, ať už jednotlivých činností, nebo nějakým jiným způsobem rozčleněné akciové společnosti, která na základě tohoto zákona vznikne. Snažíme se tedy jít postupnými kroky, které minimalizují riziko chyby, která by byla příliš nákladná, a na druhé straně neuzavíráme cestu k jakýmkoliv dalším krokům v budoucnosti, pokud se k tomu vytvoří vhodné podmínky, především na trhu.
Domnívám se, že především zákazníci Českých drah a jejich vedení, ať už management, nebo statutární orgány, by měli rozhodovat o tom, jaké budou další kroky této obchodní společnosti. Domnívám se, že by to neměli být politikové kterékoliv vládní garnitury nebo parlamentu, kteří budou rozhodovat o výsostně podnikatelských záležitostech.
O takových věcech by měli rozhodovat ti, kteří nesou i osobní zodpovědnost, a to jsou právě manažeři a jsou to členové statutárních orgánů, ale nejsme to my, politici. Proto bychom neměli do fungování trhu drážní dopravy zasahovat více, než je nezbytně nutné. Měli bychom přijmout jenom takové kroky, které z hlediska právního jsou nezbytné, aby se stávající státní organizace změnila na akciovou společnost.
Dále chci zdůraznit, že státní organizace Správa železniční dopravní cesty bude nejen do budoucna hospodařit se železniční infrastrukturou, nebude to tedy žádný zbytkový státní podnik, ale bude to organizace, která tady bude, doufejme, delší dobu, která bude vykonávat vlastnická práva, ale vedle správy železniční infrastruktury bude hospodařit i s majetkem, který dnes patří sice státu, ale právo hospodaření k němu vykonávají České dráhy, státní organizace, který ovšem akciová společnost nebude potřebovat k provozování drážní dopravy, a tudíž tento majetek nebude vložen do akciové společnosti. Tento majetek bude z větší části, možná zcela, postupně prodán těm zájemcům, kteří ho budou umět lépe využít k podnikání, resp. budou ho potřebovat ke svému podnikání, může být zčásti převeden i do vlastnictví samospráv. Bude to tedy pod plnou kontrolou státu.
S tímto zákonem souvisí samozřejmě i nastolení takových ekonomických podmínek fungování jak státní organizace Správa železniční dopravní cesty, tak akciové společnosti České dráhy, které umožní, aby tyto organizace do budoucna fungovaly bez nějakých otřesů. Často se v té souvislosti vzpomínají především úvěry, kterými jsou České dráhy zatíženy. Musím zdůraznit, že většina úvěrů jsou ve skutečnosti úvěry, které předchozí vlády chybně přesunuly ze sféry státního rozpočtu na České dráhy. Jsou to úvěry, které posloužily k financování rekonstrukce koridorových tratí a dalších částí železniční infrastruktury, tedy majetku, který je a zůstane státní. Je tedy naprosto v pořádku, když tyto úvěry nepřejdou na akciovou společnost, ale zůstanou na organizaci Správa železniční dopravní cesty anebo budou nějakým jiným způsobem převzaty státem, který stejně tyto úvěry garantuje, a má je tudíž již svým způsobem ve své bilanci.
Dále budou finanční podmínky - které budou tvořeny jednak úplatou, kterou budou České dráhy, a. s., platit za užívání dopravní cesty, jednak tím, že budou dostávat peníze za provozování dráhy, tedy za oživování dopravní cesty - budou nastaveny tak, aby hospodaření Českých drah mohlo generovat prostředky potřebné na obnovu vozového parku alespoň v té míře, jako se tomu děje u jiných druhů dopravy. Připomínám, že i u autobusové dopravy stát přispívá na obnovu vozového parku hromadné veřejné dopravy, ať už jsou to autobusy, nebo tramvaje. Není tedy nejmenší důvod, aby i v budoucnu nebylo postupováno stejným způsobem u vozového parku Českých drah, ale podstatnou část prostředků budou muset generovat ze svého hospodaření České dráhy. Aby tomu tak opravdu mohlo být, musí jim samozřejmě stát v plné výši, jak je to nakonec stanoveno zákonem, uhrazovat ztrátu, která vzniká z osobní dopravy, kterou si u nich stát objedná.
Vše, co tady říkám o Českých drahách, nebo téměř vše, pokud jde o hospodaření, platí samozřejmě i pro další dopravce, kteří budou provozovat jednak nákladní, jednak osobní drážní dopravu.
Častým předmětem debat je otázka regulace drážní dopravy, řešení sporů mezi jednotlivými dopravci.
***