(17.00 hodin)
(pokračuje Výborný)
Proto zřejmě přerušení nehodlám podpořit, ale co bych chtěl říci velmi důrazně, říkal jsem to také při jednání ústavně právního výboru, ať už dospěje Poslanecká sněmovna k přijetí kterékoli varianty - mně osobně by se asi nejvíce zamlouvala varianta třetí, ale beru variantu druhou jako postupující krok, který jednou dovolí variantu tři naplnit, a proto i variantu druhou budu podporovat -, neznamená to, že souhlasíme s každou větou a s každým písmenem v podkladovém materiálu, se vším, co vláda s tou nebo onou variantou spojuje. Prostě se nevzdáváme debaty nad obsahem varianty druhé, kterou podporuje drtivá většina ústavně právního výboru. Dáváme základní mantinel, základní směr reformy.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zdá se mi ve shodě s panem poslancem Výborným, že přerušení v této věci skutečně není na místě. My jsme o tom podrobně jednali a nemyslím si, že dospějeme k jiným závěrům. Už při jednání, když se rozhodovalo o tom, zda se máme pro nějakou variantu vyslovit, jsem upozornil, že kromě varianty druhé varianta první i varianta třetí nutně vyžadují změnu ústavy. Varianta druhá nutně změnu ústavy nevyžaduje. Myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že změna ústavy při novém složení Senátu je velmi komplikovanou věcí, a neměli bychom tedy bránit možným úpravám, pokud jde o organizaci správního soudnictví, tím, že se teď nevyslovíme a nepodpoříme onu kompromisní variantu druhou. Myslím, že to by sněmovna u vědomí své odpovědnosti za postup soudní reformy učinit měla.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Hlásí se dále někdo do podrobné rozpravy? Paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Dovolím si navrhnout doprovodné usnesení a poněkud tím ozřejmit návrh na přerušení, který podal pan kolega Beneš. Souhlasím s námitkou pana poslance Výborného, že tato materie byla velmi podrobně projednávána ústavně právním výborem, že jsme absolvovali na různých místech několik seminářů a že pravděpodobně každý z nás v tuto chvíli je již přesvědčen, že bude nějakým způsobem hlasovat, některou z variant podpoří, a je málo pravděpodobné, že by přerušení přispělo ke zvrácení této situace.
Myslím, že návrh na přerušení pana kolegy Beneše směřoval spíše ke skutečnosti, že v tuto chvíli nevíme, jakým způsobem se bude vyvíjet správní řízení, jakým způsobem se bude vyvíjet reforma veřejné správy, a vzhledem k tomu, že to jsou skutečně věci, které spolu velmi úzce souvisí, rádi bychom měli představu společnou.
Na půdě ústavně právního výboru opakovaně padaly námitky toho typu, že my dnes vlastně rozhodujeme de facto o organizační struktuře, protože rozhodujeme o nějakých výchozích tezích, aniž bychom zároveň byli schopni tomu dát obsah a měli konkrétní představu o tom, kudy ve skutečnosti občan při nalézání práva a spravedlnosti bude procházet.
Já to teď nevyčítám Ministerstvu spravedlnosti. Konstatuji jen, že v takové situaci se nacházíme, a dovoluji si pro zlepšení - z mého pohledu - navrhnout usnesení, aby věcný záměr, o kterém předpokládám, že bude navazovat na výchozí teze, přišel na půdu sněmovny zároveň s rekodifikací správního řízení. Vzhledem k tomu, že práce na novém správním řádu postoupily, nedomnívám se, že bych tím vládě kladla nesplnitelnou podmínku. Doufám, že to přispěje ve fázi rozhodování o věcném záměru, resp. o paragrafovaném znění skutečně k úspěšnému vyřešení situace, do které jsme se dostali.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zuna.
Poslanec Milan Zuna: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, když se mám rozhodnout mezi variantou dva a tři, byl bych ještě rád, kdyby mohl vystoupit místopředseda vlády a řekl mi svoji představu, kde sežene zhruba 180 až 200 nových soudců, kteří budou schopni zvládnout problematiku správního soudnictví, která - jak víte - je široká od Šumavy k Tatrám, a když tyto soudce sežene, jestli je možné je někde usadit, kde budou soudit, jak to bude s jednacími síněmi. Docela rád bych to věděl, protože náklady spojené s variantou dva a tři jsou v této věci podstatně odlišné. Bude to mít vliv i na to, odkdy by měla být účinnost tohoto zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Do podrobné rozpravy se dále nikdo nehlásí. Pan místopředseda samozřejmě vystoupí se závěrečným slovem. V tuto chvíli mohu ukončit podrobnou rozpravu. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, chtěl bych zdůraznit, že jak dnešní, tak minulá rozprava, tak velmi podrobné projednávání na půdě ústavně právního výboru, ale i na půdě výboru pro veřejnou správu, vyústily v jeden naprosto jednotný, mocný a společný závěr: Česká republika musí reformovat správní soudnictví tak, aby jeho výsledkem byla plná jurisdikce správních soudů při přezkoumávání správních aktů.
Skutečně jediný problém je v tom, kterou z těch tří variant zvolit, neboť nepochybně jsou možné všechny tři. Nepochybně je možné změnit občanský soudní řád tak, že v části páté občanského soudního řádu se přepíší příslušná ustanovení tak, že soudy vedou dokazování analogicky tak, jak je to v občanském právním řízení, s tím, že by samozřejmě nemohly meritorně rozhodovat, že by dále zůstal model revizně kasační, tj. po přezkoumání důkazního stavu by mohly rozhodovat, ale jedině tak, že by zrušily rozsudek na základě nově zjištěného skutkového stavu a jejich rozsudek by byl závazný pro správní orgány.
Jsou tedy možné všechny tři varianty a myslím, že by nebylo seriózní, kdybych řekl, že jediný nebo nejpádnější argument pro variantu druhou, které dává přednost i vláda, nejen ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny, je skutečnost, že opravdu nevyžaduje nezbytnou změnu ústavy, protože je nepochybné, že první varianta prostě možná není, když se z ústavy nevypustí správní soud. Jakákoli změna předpisů o soudech a soudcích, která by umožnila správní soudnictví a správní kolegium Nejvyššího soudu, by byla protiústavní, dokud by se nevypustil Nejvyšší správní soud z ústavy. To je nepochybné, ale to není hlavní argument. Hlavní argument spočívá skutečně v tom, že správní soudnictví je velmi specifická oblast soudního rozhodování, kde na soudce této oblasti ve všech zemích jsou kladeny jiné odlišné nároky než na soudce ve věcech trestních nebo civilních. Odlišné nároky jsou v tom, že to musí být současně odborníci v oblasti stavebního práva, v oblasti vodohospodářské, vodoprávní, prostě ve velmi sofistikovaných specializovaných oborech veřejné správy.
Proto také na otázku pana poslance Zuny odpovídám - jak při variantě B, tak při variantě C počítáme s jiným modelem zákona o soudech a soudcích, s jinou úpravou výběru soudců, a to především s prostupností v oblasti veřejné správy.
***