(12.10 hodin)
(pokračuje Bubník)
Navrhovaná právní úprava je uzavřením procesu systematického přístupu k problematice sportu, sportovního prostředí a hnutí, který byl započat již v roce 1999. Vláda postupně projednala koncepci státní politiky v tělovýchově a sportu, zásady komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace včetně systému výchovy sportovních talentů a Národní program rozvoje sportu pro všechny. Návrh zákona vychází z Evropské charty sportu, z Evropské antidopingové úmluvy a Kodexu sportovní etiky, jehož principy respektuje většina vlád evropských zemí. Jeho záměry byly zpracovány a konzultovány s představiteli sportovního hnutí v České republice.
Všechny pracovní verze posuzovali a připomínkovali členové Rady pro tělovýchovu a sport, což jsou především zástupci nejvýznačnějších občanských sdružení s celorepublikovou působností. Byla dohodnuta a odsouhlasena základní filozofie zákona směřující k vytvoření podmínek pro rozvoj sportu jako veřejně prospěšné činnosti a ochraně sportovních zařízení.
Předložený návrh si v žádném případě neklade za cíl zasahovat do činnosti občanských sdružení, sportovních spolků. Na tuto problematiku se vztahuje zákon č. 83/1993 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Naopak navržená právní úprava stanoví úkoly orgánům státní správy a územní samosprávy v oblasti sportu z důvodu vytváření odpovídajících podmínek pro sportovní prostředí a rozvoj všech forem sportu v České republice.
Návrh zákona nemá žádný hospodářský a finanční dosah ani nároky na státní rozpočet. Je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ani s právními akty Evropských společenství. Vláda ho jako bezrozporový schválila na své schůzi dne 30. srpna roku 2000.
Návrh zákona byl projednán dne 7. prosince 2000 na 12. schůzi podvýboru pro tělovýchovu a dne 10. ledna 2001 na 41. schůzi výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Jako zpravodaj vyslovuji s navrženým, totiž opraveným textem souhlas a žádám vás o jeho schválení. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bubníkovi a otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, kdo se do ní hlásí. Nehlásí se nikdo, obecnou rozpravu končím.
Otevírám rozpravu podrobnou a ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Hlásí se pan poslanec Pleva, kterému udílím slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v tomto zákoně se ukládají povinnosti státu, aby podporoval sport. Myslím si, že je to v pořádku, že stát si může sám sobě ukládat povinnosti. Nicméně ukládáme také povinnosti samosprávným útvarům, ať už krajům nebo obcím, například povinnosti výstavby nových sportovišť, ale nedáváme jim k tomu prostředky. Není v tomto návrhu, že obce na výstavbu mají například nárok na dotace ze státního rozpočtu. A představte si malou obec, kde žije sto lidí, převážně důchodců, a tato obec má podle tohoto zákona povinnost stavět sportovní zařízení, a vůbec třeba v této obci sportovci nejsou.
Domnívám se, že je potřeba, abychom tyto povinnosti stanovili spíše jako možnosti, že obce mohou toto dělat, kraje to mohou dělat, ale nedávali nebo ukládali jim to jako povinnost. Proto si dovolím přednést drobné pozměňovací návrhy.
V návětí § 5 se slovo "vytvářejí" nahrazuje slovy "mohou vytvářet".
Druhý pozměňovací návrh - v návětí § 6 se slovo "vytvářejí" nahrazuje slovy "mohou vytvářet".
Protože jde o jednu a tutéž problematiku, prosil bych, aby tyto návrhy byly hlasovány společně.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Doležal, připraví se pan poslanec Jalůvka.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si předložit několik pozměňovacích návrhů.
První - navrhuji vypustit v § 3 odst. e) a ostatní přečíslovat.
Dále navrhuji v § 4 změnu názvu, a to pouze na Ministerstvo zdravotnictví, dále v tomtéž paragrafu navrhuji vypustit bod č. 1 a bod č. 2 - zrušit číslovku 2 a upravit znění, které bude znít následovně: "Ministerstvo zdravotnictví zřizuje laboratoř dopingové kontroly a zabezpečuje její činnost v rozsahu stanoveném olympijským výborem. Laboratoř dopingové kontroly je organizační složkou státu."
Dále navrhuji vypuštění § 7 a tím pádem přečíslování § 8 na správné číslo.
Dovolte, abych odůvodnil tyto své pozměňovací návrhy. První - domnívám se, že zvláštní úloha v podpoře sportu podle § 4 daná ministerstvům vnitra a obrany není správně. Je nepochybné, že policista i voják má být tělesně zdatný a ministerstva mají k tomu přizpůsobit program výcviku a velmi zdatným policistům a vojákům - pokud to nevadí jejich zaměstnání - se nemá bránit v reprezentaci, ale tak jako Česká televize nemá za peníze koncesionářů dělat něco jiného než vysílat programy v souladu se zákonem, tak armáda a policie mají za peníze daňových poplatníků zajišťovat vnitřní a vnější bezpečnost, a ne vyrábět sportovní reprezentaci.
K dalšímu odůvodnění - to se týká zdravotní péče. Domnívám se, že vrcholový sportovec je stejně občanem České republiky jako my všichni ostatní, a proto se domnívám, že nemá mít žádnou zvýhodněnou zdravotní péči, pokud si na ni nepřispívá.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Jalůvka.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte, abych upozornil na několik problémů, které jsou obsaženy v tomto návrhu zákona, nyní už vlastně ve znění, které navrhuje výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Za prvé k § 2. § 2 zavádí definici slova sport. Ta definice je logicky sporná, protože sportem se rozumí dosahování sportovních výkonů. To je definice, která je v antologii. Bezesporu sport je sportem, ale ta definice nám nic neříká. Vedle toho tedy, aby vůbec něco říkala, tak říká, že vedle toho sport znamená všechny formy tělesné činnosti, které si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné a psychické kondice. Dovolím si tvrdit, že jsou to všechny lidské aktivity, veškeré podnikatelské činnosti, veřejná doprava. Všechno, co lidé podnikají, lze zahrnout do definice sport. Myslím si, že taková definice je pro účely zákona velmi nevýhodná. A zákon, který používá termíny, které lze takto široce vykládat, které vlastně neříkají vůbec nic, je špatným zákonem.
Za druhé k § 3 a 4, kde se stanoví povinnosti ministerstev. Obávám se, že výbor pro vzdělání atd. si neuvědomuje, že tyto věci patří do kompetenčního zákona, že od tohoto okamžiku, kdy bychom schválili tento návrh, budeme mít vlastně dvojí výčet kompetencí ministerstev a vznikne otázka, který z těch výčtů je platný, protože ony nejsou stejné.
***