(10.00 hodin)
(pokračuje Krása)
Stal se přesný opak. I když reálná mzda stoupá, reálný příjem důchodců stagnuje a všichni asi víme, že naši důchodci jsou v jiné situaci než důchodci např. v západních zemích, že jejich důchod není možné zvýšit různým připojištěním, protože připojišťovací systém funguje po velmi krátkou dobu. Zkrátka rozevřením nůžek v poměru mezi důchodem a hrubou mzdou nedostanou příjemci důchodů v letošním roce mezi 1 500 až 2 000 Kč, které by mohli dostat, kdyby tato vláda nesnižovala výši důchodů k průměrné hrubé mzdě.
V důvodové zprávě dále není analýza zvyšování počtu příjemců důchodů na růstu deficitu důchodového účtu a hlavně analýza předčasných odchodů do důchodu. Přitom tento faktor je asi rozhodující a způsobuje dramatické zvyšování výdajů na důchody.
Co naopak je v důvodové zprávě. V části "finanční dopad" se píše, že úspora výdajů na důchody v důsledku navrhovaného opatření při zachování současného počtu přiznávaných předčasných starobních důchodů bude v roce 2001 zhruba ve výši 100 mil. Kč, a to se počítalo jen tehdy, pokud by tento návrh vstoupil v platnost od 1. ledna. Těchto 100 mil. Kč činí zhruba 0,5 promile z celkových výdajů na důchody a tato úspora by mohla stoupnout v následujících letech až na 2,5 promile, tj. čtvrtinu procenta z výdajů na důchody. Tento fakt sám o sobě svědčí o tom, že sankce za předčasný odchod do důchodu se zvyšují pouze kosmeticky, ale hlavně v situaci, kdy deficit důchodového účtu představuje téměř 15 % celoročních výdajů na důchody, přichází vláda s návrhem, který může v budoucích letech uspořit pouze čtvrtinu procenta.
Musím opakovat, že vláda přichází s alibistickým a vlastně nulovým zákonem. Jsme v situaci, kdy růst počtu důchodců, dramatický odchod občanů do předčasných důchodů a rychlé zvyšování věku dožití občanů České republiky způsobuje, že celá rozpočtová sféra je zatížena obrovským balvanem růstu deficitu na sociálních výdajích. Je odpovědností vlády předložit takový návrh zákona, který by aspoň stabilizoval systém a nezvyšoval odvodové a daňové zatížení občanů. Myslím, že většině členů této sněmovny je známo, že ke stabilizaci systému je nutné podstatně víc zvýšit sankce za předčasný odchod do důchodu, že je nutné předložit povinnou délku pojištění a konečně že je nezbytné urychlit zvyšování věku nároku na starobní důchod. Bohužel, vláda strká před jasnými fakty hlavu do písku, a to možná v naději, že tyto návrhy - pro část občanů možná těžko přijatelné - předloží jiní politici a sociální demokracie bude moci před volbami hlásat pouze populistické sliby. Je to neodpovědné.
Proto jsme také předložili s kolegou Volákem ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví vlastní návrhy. Bohužel musíme konstatovat, že výbor tyto návrhy neschválil. Protože jsme ale hluboce přesvědčeni, že změny v zákonu o důchodovém pojištění, které povedou ke stabilizaci systému, jsou nezbytné a jejich odmítnutí by dále zhoršilo současný stav, jak bylo řečeno, předložíme tyto návrhy opětovně.
Ještě si dovolím říci několik slov k tolik diskutované reformě penzijního systému. Jak víme, Poslanecká sněmovna k tomuto tématu ustavila zvláštní komisi. Bez stabilizace stávajícího penzijního systému žádná reforma nemůže být a tím, že nemáme odvahu udělat nezbytné kroky, zatěžujeme příští politickou reprezentaci obrovským břemenem, břemenem, které může mít rozkladný účinek na soudržnost generací, břemenem, které může výrazně ovlivnit náš hospodářský růst v příštích letech, břemenem, které může vážně destabilizovat politickou situaci v této zemi.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Krásovi. Další je přihlášena paní poslankyně Páralová a po ní pan poslanec Janeček.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, projednáváme vládní novelu zákona o důchodovém pojištění, který mírně znevýhodní předčasné odchody do důchodu. Jak vyplývá z dat, s nimiž byla seznámena dočasná komise pro důchodovou reformu Poslanecké sněmovny, je nezbytné náš penzijní systém reformovat daleko rozhodněji. O nutnosti této reformy je třeba přesvědčit veřejnost a je nutné využít k tomu každé příležitosti. Proto mi dovolte uvést základní údaje.
Podíl výdajů na důchodové pojištění na hrubém domácím produktu každým rokem stoupá. Zatímco v roce 1993 činily 7,5 % HDP, v roce 1998 to už bylo 9,1 % HDP a v roce 1999 už 9,6 % HDP. Česká republika má 10 267 000 obyvatel, z nichž je plátců pojistného, to znamená těch, kteří pracují, 4,7 mil. Zatímco počet těch, kdo pracují a platí pojistné, klesl od roku 1997 o více než 200 000, počet lidí pobírajících důchod je 2,57 mil. A tento počet stoupl od roku 1997 o více než 90 000.
Pan poslanec Čevela zde uvedl velmi půvabný údaj, že je výhodné, aby poměr těch, co pracují, a těch, co pobírají důchod, byl 4 : 1. Kolegyně a kolegové, poměr v naší zemi není 4 : 1, není ani 2 : 1. Těch, co pracují, je 4,7 mil., a těch, co pobírají důchod, je 2,6 mil.
Deficit důchodového účtu se od roku 1996 zvyšuje každým rokem. V roce 1999 činil 16 mld. a očekává se, jak řekl pan poslanec Volák, že za rok 2000 dosáhne 22 mld. Za úvahu stojí např. věk odchodu do důchodu pro ženy i muže. V době, kdy se ve všech pádech skloňují rovné podmínky mezi muži a ženami, je s podivem, že se nehovoří o tom, že zatímco věk dožití našich žen je o sedm let vyšší než věk dožití našich mužů, odcházejí ženy až o pět let dříve do důchodu než muži.
Věřím, že údaje, které jsem uvedla, jsou dosti výmluvné. Měli bychom převzít odpovědnost a neodkládat řešení, protože otálením se čím dál tím víc rozvírají pomyslné nůžky, hrozivě se zvyšuje deficit důchodového účtu a my alibisticky přenášíme problém na naše děti a vnoučata.
Je třeba uvést do souladu příjmy a výdaje důchodového účtu. K tomu bohužel vedou tři cesty. První je snížení důchodů, druhou je zvýšení pojistného a třetí zvýšení věku odchodů do důchodu.
***