(17.40 hodin)
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, nad vládním návrhem ústavního zákona o referendu byla rozsáhlá diskuse v rámci prvního čtení. V rámci prvního čtení jsem velmi podrobně tento návrh rozebral. Tato skutečnost mi umožňuje, abych se v rámci úvodního slova k druhému čtení omezil na konstatování osudu této osnovy v rámci projednávání v jediném výboru, kterému byla přikázána, a to ve výboru ústavně právním.
Ve výboru ústavně právním byla předložena celá řada pozměňovacích návrhů, z nichž však většina nebyla přijata, a musím říci, že zčásti k mé lítosti, neboť například článek 4 odst. 1 vládního návrhu v rámci prvního čtení nasazuje evidentně příliš vysoké parametry pro všelidové hlasování v rámci referenda a evidentně by nebylo marné, kdyby požadavek, aby výsledek referenda byl platný jen tehdy, když se referenda nejen zúčastnila nadpoloviční většina oprávněných voličů, ale když dokonce se nadpoloviční většina oprávněných voličů vyjádřila shodně k položené otázce, aby tento požadavek byl zmírněn na obvyklejší míru např. tím, že se hlasování účastní polovina občanů a k výsledku je třeba hlasování shodné většiny hlasujících.
V ústavně právním výboru dokonce zazněl návrh, že by měly stačit dvě pětiny oprávněných voličů k platnosti referenda, ovšem žádný z těchto návrhů přijat nebyl. Za této situace mohu konstatovat, že byly přijaty pouze dva pozměňovací návrhy ústavně právním výborem.
První chce změnit článek 2 odst. 1, a to tak, aby referendum mohla navrhovat ne většina poslanců nebo většina senátorů v příslušné komoře, nýbrž aby kvalifikovaná menšina měla právo iniciovat referendum, to je nejméně dvě pětiny poslanců nebo dvě pětiny senátorů. To je pozměňovací návrh, s nímž lze vyslovit souhlas.
Druhý pozměňovací návrh se také týká článku 2, ale tentokrát odstavce 2, a navrhuje, aby kvorum občanů, kteří by formou petice iniciovali vyhlášení referenda, se zvýšilo z 300 000, jak je navrženo ve vládním návrhu, na 500 000. I zde v tomto případě musím konstatovat, že tento pozměňovací návrh jménem předkladatele mohu s čistým svědomím podpořit, neboť rozhodně smyslem navrhovaného zákona není vytvořit v České republice takové prostředí, aby se konala častá referenda. Smyslem navrhovaného zákona je především zajistit, aby naopak výjimečně ve věcech zásadních otázek zahraniční nebo vnitřní politiky státu se referendum konat mohlo, ale jako výjimečný institut, aby takto konané referendum v žádném případě nemohlo zasahovat do výkonu moci zákonodárné, to znamená, aby předmětem nemohly být zákony obyčejné nebo ústavní, aby referendum bylo vymezeno pro tento úzký okruh lidí.
Ústavně právní výbor navrhuje Poslanecké sněmovně, aby s těmito dvěma pozměňovacími návrhy návrh ústavního zákona schválila. Na jedné straně zde mohu vyjádřit potěšení, jaké doporučení dává Poslanecké sněmovně ústavně právní výbor, na druhé straně jsem si vědom, že jde o ústavní zákon, jehož přijetí vyžaduje ústavní třípětinovou většinu, to je 120 poslanců. Jsem si vědom, že ve třetím čtení bude velmi obtížné získat potřebných 120 hlasů v této komoře. Argumenty pro takové hlasování chci ponechat na třetí čtení, které bude v následujících dnech, a doufám, že je vyslechnete s veškerou vážností a pozorností.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Vládní návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 695/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, ústavně právní výbor ve svém usnesení z 11. ledna 2001 doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh schválila ve znění pozměňovacích návrhů, které schválil ústavně právní výbor.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám písemné přihlášky.
Hlásí se předseda poslaneckého klubu Vojtěch Filip, po něm pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych v obecné rozpravě odůvodnil věci, které chci v podrobné rozpravě potom uvést, abych měl zjednodušenou situaci. Pokud jde o projednávání vládního návrhu ústavního zákon o referendu, klub KSČM jej podporoval, aby konečně český ústavní systém měl všechny své podstatné prvky, protože je každému z nás zřejmé, že ústavní zákon o referendu v českém ústavním systému chybí.
V článku 2 odst. 2 Ústavy České republiky se mluví o přímém výkonu státní moci lidem. Rovněž článek 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod předpokládá přímý podíl občanů na správě veřejných věcí.
V článku 1 návrhu se po projednání stanoví, že se v referendu předkládají občanům zásadní otázky k rozhodnutí. V kontradikci k čl. 1 je v článku 5 návrhu však uvedeno, že výsledek referenda má charakter závazného pokynu. Musím říci, že závazný pokyn není rozhodnutí. Referendum tak není koncipováno jako přímé rozhodování, ale jen jako konzultativní akt.
Dále mi dovolte uvést, že v čl. 2 odst. 2 návrhu se také taxativně stanoví, o kterých zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky není konání referenda přípustné. Bavili jsme se o tomto tématu několikrát. Pod písmenem c) se uvádí "rozhodnutí, které by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky". Tak jako nezpochybňuji platnost jednotlivých mezinárodních smluv nebo obecně z teorie uznávané věci, které nemohou být předmětem přímého rozhodování, tak je třeba říci, že tato dikce není úplně přesná. Připouští konání referenda o přijetí mezinárodního závazku, např. o omezení suverenity České republiky, vylučuje však, aby se referendum mohlo konat též o zániku mezinárodní smlouvy, o její výpovědi nebo odstoupení od ní.
Podle pro Českou republiku závazné Vídeňské úmluvy o smluvním právu, která u nás byla vyhlášena pod číslem 15 v roce 1988 ve Sbírce zákonů, je tato otázka upravena v čl. 56 takto:
Odstavec 1. Smlouvu, která neobsahuje ustanovení o svém zániku a která nepředvídá, že může být vypovězena nebo že od ní může být odstoupeno, není možné vypovědět nebo od ní odstoupit, ledaže
a) je potvrzeno, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo odstoupení,
b) právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit lze vyvodit z povahy smlouvy.
Odstavec 2. Strana musí oznámit nejméně 12 měsíců předem svou smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit v souladu s ustanovením odstavce 1.
Tolik citát z pro nás závazné úmluvy o smluvním právu, tzv. Vídeňské úmluvy.
K tomu je třeba uvést, že všechny mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, obsahují zrušovací doložku. Je tomu tak např. u Washingtonské smlouvy, která obsahuje takový závazek v článku 13 - ustanovení o právu České republiky ji po dvaceti letech vypovědět.
***