(16.40 hodin)
(pokračuje Payne)
A v současné době v článku 12 A odstavec 2 písm. a) a c) se navrhuje vypustit slova "podle principu vzájemnosti". Byl bych rád, abychom tato slova tam zachovali, to znamená, aby vypouštěcí návrh byl vypuštěn, aby slova byla zachována v původním textu.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy. Pokud tomu tak není, končím podrobnou rozpravu.
Táži se na závěrečná slova pana ministra i pana zpravodaje. Pan ministr hodlá vystoupit.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, zazněla zde v podrobné rozpravě celá řada návrhů, takže se domnívám, že se dostáváme do jisté míry do podobně složité situace, jako když jsme na jedné z posledních schůzí v loňském kalendářním roce řešili otázku rozsáhlé novely o dani z příjmů. Tehdy - jestli se dobře pamatuji - bylo na stole zhruba 300 pozměňovacích návrhů. Přestože to byla velmi složitá práce pro zpravodaje a nakonec i pro sněmovnu jako celek, byla velmi dobře zvládnuta. A výsledkem byla a je nejrozsáhlejší novela zákona o dani z příjmu od roku 1992. Tato novela byla technicky velmi dobře zvládnuta tak, že výsledkem je tvar zákona, který neobsahuje žádné rozpory nebo nedodělky a je dobrou procesní normou pro správce daní.
Domnívám se, že podobná situace může nastat ve sněmovně i v rámci třetího čtení této nyní projednávané novely zákona o dani spotřební. To, co zde bylo předloženo v různé podobě, byť některé návrhy jsou vzájemně protichůdné, lze dobře procesně zvládnout. Výsledkem může být návrh, který posune českou daňovou správu dál směrem k zvyklostem moderního světa, zároveň umožní důslednější a lepší výběr daní.
Proto se domnívám, že by návrh měl být propuštěn do třetího čtení. Návrh, který zde zazněl z úst pana zpravodaje, když hovořil sám za sebe mimo svoji zpravodajskou zprávu, tedy návrh na zamítnutí, by neměla Poslanecká sněmovna akceptovat. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj nehodlá vystoupit.
Omlouvám se všem kolegům a kolegyním, kteří podrobnou rozpravu určitě sledovali ve svých kancelářích na monitorech a možná nezaznamenali, že padl návrh na zamítnutí tohoto zákona ve druhém čtení. Proto tento návrh pana poslance Ježka nyní podrobíme hlasování. Doufám, že jsem dal dostatečný prostor všem, kteří se hodlají zúčastnit. Přesto vás všechny odhlásím a prosím o novou registraci.
V podrobné rozpravě zazněl návrh na zamítnutí návrhu zákona. Budeme hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 z přítomných 176 poslanců bylo pro 86, proti 83. Návrh nebyl přijat.
Jiné návrhy nezazněly, končím druhé čtení tohoto návrhu, končím projednávání bodu číslo 3. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji Ježkovi. Věřím, že pozměňovací návrhy, které budou písemně zpracovány, dostaneme nejpozději zítra v průběhu dne, abychom mohli po 24 hodinách uskutečnit třetí čtení.
Dalším bodem je
4.
Vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu
na úhradu ztráty Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, za rok 1999
/sněmovní tisk 711/ - druhé čtení
Jedná se podle § 92 - 94 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede její místopředseda a ministr financí pan Pavel Mertlík. Jeho prosím, aby se ujal slova, a vás ostatní prosím, abyste zachovali klid a pozorně poslouchali vystoupení pana ministra.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vzhledem k tomu, že jde o částku 36 miliard korun, myslím, že skutečně stojí za to, aby jí byla věnována zvýšená pozornost. Takovou částku - totiž 36,0892 miliardy korun - činila auditovaná ztráta Konsolidační banky, státního peněžního ústavu, za běžné účetní období roku 1999.
Ztráty Konsolidační banky jsou primárně přímým důsledkem ekonomického vývoje České republiky. Jsou výsledkem ztrát, které má banka ze specifických aktiv, která spravuje. Ztráty jsou v posledních letech vykazovány především působením nákladového vlivu tvorby opravných položek k aktivům, které byly bance poskytovány na základě rozhodnutí vlády České republiky, jejichž smyslem zpravidla bylo řešit problémy, které se naakumulovaly v bankovním sektoru české ekonomiky.
Tvorba opravných položek a rezerv je vyhodnocována ve spolupráci se statutárním auditorem s cílem vyhodnocení rizika budoucích ztrát z převzatého úvěrového portfolia a dalších vlivů nadcházejících ztrát. Výše konečných ztrát je potvrzována statutárním auditorem, dozorčí radou banky a zakladatelem, tedy Ministerstvem financí.
Ztráta, jak už jsem řekl, v roce 1999 činila 36,1 miliardy korun - tedy zaokrouhleno. Výchozí ztráta banky přitom činila zhruba 20 % celkové ztráty. Rozhodující podíl této ztráty vznikl převedením pohledávek z Komerční banky - byla to druhá tranše těchto pohledávek a třetí tranše pohledávek České spořitelny. Obě tranše měly minimální hodnotu 13,5 miliardy korun. Dalším menším impulsem bylo převzetí pohledávky Investiční a Poštovní banky za družstevní bytovou výstavbu v rozsahu nominální hodnoty 1,5 miliardy korun.
Vážené dámy, vážení pánové, protože státní rozpočet na rok 1999 nezahrnoval stejně jako v předchozím období ztrátu Konsolidační banky, jak to odpovídalo tehdy platným rozpočtovým pravidlům, je úhrada této ztráty, která podle § 44 a) zákona 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého disponuje Konsolidační banka, státní peněžní ústav, zákonnou trvalou, přímou a neodvolatelnou zárukou státu za své závazky, předmětem tohoto projednávání.
Stejné řešení zvolila vláda, Poslanecká sněmovna a posléze Senát Parlamentu České republiky při úhradě ztráty Konsolidační banky za rok 1998. Jde tedy o určitý logický dovětek projednávání tehdejších rozpočtových rozhodnutí, tedy v tomto případě rozhodnutí z roku 1999, kdy byl rozpočet schválen bez zahrnutí ztráty Konsolidační banky.
Dovolte mi, vážené dámy, vážení pánové, abych nad rámec toho, co jsem uvedl v úvodním slově, vás informoval o současném stavu hospodaření Konsolidační banky, tak jak je - velmi samozřejmě předběžně, neboť nejde o auditovaná čísla - známe k dnešnímu dni.
Pokud si vzpomenete, v rozpravě k návrhu státního rozpočtu na rok 2000 jsem uvedl - bylo to tehdy na vyžádání některých poslanců - že odhadovaná ztráta Konsolidační banky pro rok 2000 by měla být nižší než 50 miliard korun. K dnešnímu dni mohu říci - a opakuji, že jde o neauditované číslo a neočekáváme významné změny - že tato úroveň byla dodržena. Konsolidační banka očekává, že její ztráta za rok 2000 bude ve výši 12,5 miliardy korun. Čili výrazně nižší.
Vedle toho ovšem budou ztráty mít i ostatní složky finanční skupiny Konsolidační banky, jmenovitě společnost COMPO a společnost Česká finanční.
***