(18.10 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Nájemník, připraví se pan poslanec Filip.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, asi nebudu tak veselý, ale přesto se pokusím něco říci. Obávám se, že dnes už nejde o volbu ředitele České televize. Teď mluvím sám za sebe. Mně je to totiž jedno. Věřím totiž, že u nás máme svobodu slova a máme sice dospívající, ale přece jen demokracii. Řeči o svobodě slova a o boji za ni jsou urážkou všech ostatních novinářů. Myslím si, že nejsou hloupí a ochrání nás všechny před zvůlí kohokoliv.
Slovo České televize není slovem božím a zpravodajství ČT má to kouzlo, že se prostě dá vypnout a přepnout na Primu či Novu.
Další poznámka. Dlouho už nás úspěšně bavili páni Svěrák a Smoljak, dokonce si myslím, že velmi dlouho. Spolu s nimi vyzývám pana Svobodu z Unie svobody, ať se nepouští samostatně do složitějších sentencí, zvláště o odpolitizování ČT, zvláště po kauze se spacáky a pyžamy, kdy mnohokrát byla vidět jeho tvář v rozvášněném davu České televize.
Považuji celý spor za farizejské znevažování problému svobody slova u nás. Věřím ve svobodu slova, a pokud by měl ten spor trvat, nechť o tom rozhodují příslušné instituce, které máme. Co třeba Ústavní soud? Věřím prostě ve svobodu slova. To je to hlavní.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Filip, připraví se pan poslanec Severa.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedo, chtěl jsem pozdravit alespoň některého z ministrů. Než začnu projev, požádám pana předsedajícího, aby alespoň některý z členů vlády splnil svou ústavní povinnost a dostavil se v tomto závažném okamžiku do lavic vlády.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, pan ministr Dostál, který tady celou dobu seděl, mi přišel oznámit, že od 18 hodin má mimořádné zasedání vláda České republiky, aby případně v možnostech vyhlášení legislativní nouze se dohodla i na těchto problémech, které potom postoupí předsedovi Poslanecké sněmovny. Proto bych v tuto chvíli omluvil nepřítomnost vlády z těchto důvodů.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. V souladu se zákonem o jednacím řádu nepožaduji, aby tu byla celá vláda, ale zástupce vlády na úrovni místopředsedy, na což má tato sněmovna - nikoliv já - právo.
Vzhledem k tomu, jaká je situace, omezím své vystoupení na dvě krátké poznámky. Hodně se mluví o svobodě slova a o objektivitě České televize. Když si trochu pročtete jednotlivé sdělovací prostředky v České republice dostupné nebo se podíváte i za hranice, zjistíte, že o naší veřejnoprávní České televizi nemá ostatní novinářská obec valné mínění.
Považuji za obrovské pokrytectví, když ti, kteří omezovali svobodu slova, nedělali objektivní zpravodajství, se jí nyní dožadují. Redaktoři zpravodajství České televize měli např. v době zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky k dispozici několik záběrů, které se týkaly pana Tima Edwardse, dokonce tento pán byl pozván na nedělní dětské vysílání vzhledem k tomu, že se věnuje postiženým dětem na klinice. Vzhledem k tomu, že byl Policií České republiky brutálně zbit, tak oni sami uvážili, že se do vysílání České televize už nehodí, takže prostě tento záběr vystřihli a nevysílali jej. Sami prostě zvážili, co je jejich svoboda slova, nikoliv co je potřebou objektivní, vyvážené a všestranné informace.
Schválně jsem zvolil případ, který se vůbec netýká KSČM. To tedy byla doba, kterou jsme posuzovali minulý týden v pátek, když jsme se dohadovali, jestli televize plní nebo neplní své veřejnoprávní poslání.
Jak ho plní dnes, za ten týden? Zase bych si půjčil komentář některých jiných sdělovacích prostředků a sám bych připojil i svůj vlastní údiv nad tím, jak si demokracii a svobodu slova představují zástupci rebelující strany. V sobotním pořadu Katovna, který vede pan Jan Rejžek, diskutovali Vladimír Just a Tereza Brdečková. Pořad nebyl v programu, a tak jej divák mohl zhlédnout jen náhodou, pokud přepínal z jiných programů na program ČT. Výstižně tento pořad zhodnotil Miloslav Navrátil, když napsal, že sobotní Rejžkova Katovna byla výsměchem nestrannosti. Bylo to tristní. Každý normální divák se z živého vysílání vlastně dozvěděl jenom to, že pravdu má bývalý mluvčí Občanské demokratické aliance a jeho dva souputníci, a ti, kteří představovali druhou stranu sporu, byli umravňování velmi krásným způsobem, skákáním do řeči, výzvami, které byly asi tohoto typu: "Máte analýzu? Nemáte analýzu. Co mluvíte o naší ekonomické situaci?", a samozřejmě hned ve druhé větě bez analýzy hodnotili ekonomickou situaci ARD.
Jestli si takto představujeme svobodu slova, tak promiňte, já si ji tak nepředstavuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Severa, připraví se pan kolega Zahradil.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, na otázku z pléna - spacák nemám. Vážně bych chtěl říci, že bych byl nerad v pozici, do které se nechtěně možná mnozí dostáváme, že po bitvě je každý generálem. Nerad bych vyvolával vášně, už jich tady bylo dost. Chtěl bych tady říci, že si myslím, že ten, kdo v pozadí třeba jen trochu stál za těmi událostmi, které se tady staly, kdo vědomě či nevědomě plodil nějaké intriky, má dnes na svém účtu mnoho osobních problémů a osobních osudů na straně těch, kteří se domnívali, že větší právo je na straně zákona, nebo na straně těch, kteří se domnívali, že větší právo je v logice jejich zvažování situace.
Proto chci říci, že si vážím toho, že pan ředitel Hodač zvážil své setrvání ve funkci. Jako člověka si ho vážím, že situaci takto řešil. Vážím si i těch, kteří na jedné či druhé straně stáli a hájili to, čemu asi věřili a o čem si vnitřně mysleli, že je to nejsprávnější.
Já jsem si ale chtěl položit otázku, jestli k tomu vůbec muselo dojít. My tady přece neřešíme bitvu, která už stejně nebude mít vítěze. Měli bychom tady řešit situaci tak, aby k ní už nikdy nedošlo. Domnívám se, že k ní nemuselo dojít, kdyby se hledala skutečně vhodná situace a vhodný prostor pro komunikaci. Ten se podle mého názoru nehledal. Nehledal se prostor pro jednání. Musím říci, že stále mám velmi silný pocit, že tady zklamali někteří, od kterých bychom očekávali, že budou v této situaci činit více.
***