(20.00 hodin)
(pokračuje Nájemník)
Za páté. Zaujal mě tady jeden jev, a ten jsem zkrátil prakticky do jedné věty. Je to smutný pohled na ty, kteří holdují pro Evropu, ale farizejsky kráčejí se spacáky v podpaží na Balkán.
Za šesté. Co by se stalo, kdyby jedna strana ovládla televizi? To je další pesimismus až nekrofilní. Já věřím v naši demokracii optimisticky, přestože je takříkajíc v pubertě, ale umíte si představit, že by jedna strana ovládla televizi? Že by bez dialogu hovořila k národu? To by se stal okamžitě snadnou kořistí celého demokratického systému, desítek nebo stovek kvalitních novinářů, v které věřím a kteří spolu se svobodou slova, která u nás je, jsou zárukou demokracie.
Poslední věc. Včera jsem byl na schůzi FITES a zase mě to utvrdilo v tom, že tady je něco nenormálního, něco nedobrého. Byl jsem tam jako poslanec ODS. Vystoupil jsem tam, hovořil jsem tam, bylo tam asi 200 lidí z různých profesí, od herců přes střihače, kameramany a já nevím co všechno po producenty. Jako poslanec ODS jsem tam mohl vystoupit, bavil jsem se s normálními lidmi, i když to někdy v dialogu skřípalo, tak k tomu dialogu docházelo. Hovořili jsme tam několik hodin, dokonce jsme šli potom do hostince s jedním pracovníkem, který neměl úplně stejný názor jako já, docela vysoce postavený člověk.
A ještě je mi líto některých lidí, o kterých vím - před chviličkou mi vynadal velice emotivně jeden můj přítel, kterého nebudu jmenovat, je to vynikající televizní tvůrce. Těchto lidí je mi líto, ale já si myslím, že je potřeba dlouhý a seriózní dialog, při kterém se budou uznávat obě strany, nespěchat - někde se hovoří o tom, že spěchat, já si myslím, že nespěchat, vytvořit kvalitní zákon a mít úctu mezi sebou, mezi všemi stranami.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Nájemníkovi. Slovo má pan poslanec František Pejřil, připraví se paní poslankyně Kateřina Dostálová.
Poslanec František Pejřil: Vážená paní předsedající, vážení hosté, vážená vládo, kolegyně, kolegové, i já jako ostatní poslanci zkrátím svůj proslov, protože mnohé bylo dnes řečeno. Téměř celý den se zabýváme jedním bodem. Mluvíme o otázce, kterou žije naše republika posledních 14 dní. Náš národ v roce 1998 zvolil parlament. Tento parlament zvolil radu. Rada zvolila generálního ředitele. A tento generální ředitel není svými zaměstnanci uznáván. Není vyslyšen a dal zaměstnancům výpověď. To všichni víme. Potom začala situace, na kterou každý z nás, jak tady sedíme, a každý občan této republiky, který se o tu věc zajímá, má svůj názor.
Já bych chtěl k této otázce říci velice krátce toto: Hovořilo se zde o přítomnosti senátorů a poslanců na půdě televize. Nesouhlasím s tím. Hovořilo se dnes o reakci prezidenta. Nesouhlasím s ní. Nesouhlasím, i když si mnohých vážím, s tzv. vzbouřenci. Nesouhlasím s nimi.
Můj apel je následující: Připravme se dobře. Prostudujme si nový vládní návrh zákona. Potom ho schvalme či neschvalme. Pro tuto chvíli vyzývám odpovědné orgány, aby umožnily zvolené radě a zvolenému generálními řediteli, kterého nyní zastupuje paní Bobošíková, práci. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pejřilovi. Slovo má paní poslankyně Kateřina Dostálová, připraví se pan poslanec Walter Bartoš.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já si hned v úvodu svého vystoupení nemohu odpustit jednu poznámku, a to poznámku směrem ke kolegům ze strany čtyřkoalice: Jak je to s onou proklamovanou svobodou slova, vážení pánové Matějů, Mareši, Svobodo, Kühnle? Jak okomentujete to, že tento náš přenos, toto vysílání bylo přerušeno vzbouřenci z Kavčích hor? Bylo přerušeno legitimní vysílání České televize!
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, prosím, obracejte se jmenovitě na poslance pouze prostřednictvím předsedajícího.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji vám, paní předsedající. Budu velice ráda, když mi k tomu kolegové podají svůj komentář. Ale zpět k tomu, co jsem zde v tuto chvíli chtěla říci.
Vyslechli jsme toho tady dnes mnoho. Já bych s velkou chutí chtěla okomentovat řadu příspěvků, vyvrátit spoustu falešných argumentů, ale neučiním tak. Já bych vám v tuto chvíli chtěla podat zprávu o tom, jak probíhalo včerejší jednání stálé komise pro sdělovací prostředky a kulturního výboru v této zasedací místnosti. Já jsem totiž s údivem, když jsem otevřela denní tisk, zjistila, že ta řada faktů, ta řada čísel a řada toho, co zde zaznělo z úst managementu České televize a z úst Rady ČT, se v našem dnešním tisku vůbec neobjevila. Já je považuji za významné, omlouvám se kolegům z kulturního výboru a stálé komise, kteří byli přítomni, že se budu v tuto chvíli opakovat. Nicméně ta řeč čísel je pro mě významná, měla by být významná pro všechny, kterým záleží na tom, jak Česká televize hospodaří s koncesionářskými prostředky. Uvedu tři čísla:
Číslo první: průměrný plat zaměstnance - a teď mám na mysli řadového zaměstnance po vrcholný management České televize - v listopadu 1999 byl 37 tisíc Kč. Ano, vážení kolegové, posloucháte dobře. I vážení diváci. Toť číslo první.
Číslo druhé: počet zaměstnanců ekonomického oddělení České televize je 320. Já si myslím, že teď kterýkoli divák si uvědomuje, jak velká mají ekonomická oddělení organizace, podniky, které hospodaří s takto velkým objemem prostředků, jsou to ekonomická oddělení čítající desítky zaměstnanců, 50, možná 60, ale rozhodně ne 320.
Číslo třetí: nárůst zaměstnanců pod vedením generálního ředitele Dušana Chmelíčka v poslední době - o 89 pracovních míst, nárůst mzdových prostředků 94 milionů Kč.
Já skončím s těmito čísly. Myslím si, že to v tuto chvíli úplně - alespoň pro základní informaci a ilustraci - stačí. Já považuji za nesmírně důležité, aby proběhl forenzní audit v České televizi, abychom se dozvěděli, jak se hospodaří s prostředky koncesionářů.
Vážení diváci a vážení kolegové, já se však v tuto chvíli vrátím zpátky na včerejší jednání. My jsme na kulturním výboru dne 28. prosince vyslechli zprávu generálního ředitele Hodače o aktuální situaci v České televizi. Považovali jsme za korektní přijmout usnesení, že rovněž tak budeme postupovat směrem ke straně vzbouřenců, směrem ke krizovému štábu, k jejím mluvčím, směrem k iniciativě Česká televize - věc veřejná.
Já jsem se připravovala na toto naše zasedání, připravila jsem si několik otázek. Musím říci, že jsem s velkou lítostí zaznamenala, že zde neseděla ani paní Drtinová, ani paní Voldánová, ani pan Komers. Nicméně tito zmiňovaní mluvčí si našli čas, aby se postavili na Václavské náměstí a své názory sdělili demonstrantům. Mně je upřímně líto, že si nenašli ten čas, možná odvahu, já nevím, přijít své názory říci nám sem, poslancům. To je mi líto.
***