(19.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
To platí o pořadech dokumentárních, vzdělávacích a dalších, které nikdy žádná privátní televize nebude dělat. Pro trh je celá řada pořadů nezajímavých.
Nerozumím tomu, proč dnes máme začínat diskusi o privatizaci veřejnoprávní České televize. Rozumím ale jedné věci: situace v České televizi je dnes tak špatná a televize dnes čelí rozpadu a úpadku, že pokud nebudeme schopni tento proces zastavit, a není to snadné, dovedu si představit, že za půl roku budeme hovořit o privatizaci druhého programu. Myslím, že je to nešťastné a poškodí nás to nejen co se týče hledání naší národní totožnosti, identity, ale že nás to dokonce poškodí i z hlediska prestiže v Evropě.
Myslím, že v celé televizi je dobré si uvědomit, že nejde o Hodače, ani o 20 vzbouřených redaktorů, tím spíše, že dnes je ve stávce 1 800 pracovníků České televize. 1 800 pracovníků dnes reprezentuje také ty pracovníky, kteří se už dva roky obracejí na sněmovnu s tím, aby se změnil zákon o České televizi. Vzpomínám si na dopis, který jsme dostali 16. března t. r., ve kterém nám psali, abychom připravili nový zákon o České televizi. Bojím se, že Česká televize už stovky dnů čelí stále nekompetentnějším Radám České televize v situaci, kdy se potýkají se stále horším řízením České televize a kdy nakonec dostali zcela neschopného ředitele, což se dá dokázat na celé řadě příkladů. Uvedu zde jeden, který zde ještě nikdo neřekl, protože chci mluvit za regionální studia.
Ostravská televize byla odpojena od vysílání, aniž by kdokoli komukoli cokoli řekl. Ostravské studio, které bylo zřízeno ze zákona a které není možné bez porušení zákona takovýmto způsobem odstavit. Pro mne je toto důkaz naprostého selhání řízení České televize, jakoby vyvrcholení procesu neschopnosti a nerozumění situace v České televizi. To je jedna věc.
Druhá věc je nerozumění české společnosti. Premiér Zeman zde řekl svůj názor. Mluvil o maoistické kulturní revoluci. Nemyslím si, že by se francouzská revoluce z roku 1968 dala charakterizovat jako maoistická kulturní revoluce, to bychom snad mohli použít pro případ Kambodže, ale rozhodně ne pro Francii roku 1968. Především mi připadá nemožné pokusit se pochopit to, co se děje dnes u nás, nějakým podobným příměrem, stejně jako mluvit o trockismu a anarchii.
Zajímá mě jedna věc. Je to pocit, který jsem měl v roce 1989. Kladl jsem si otázku: kolik lidí musí být v ulicích, aby je tehdejší moc vzala vážně? Kolik stovek, tisíc, desetitisíc lidí musí být v ulicích, abychom to brali jako hlas nikoli lůzy a rebelů? To je strašné, že máme stejný pocit. Kolik lidí tam musí být, abychom je brali vážně jako hlas veřejnosti? Jsou to anarchisté, je to nějaká lůza? Jak tady zacházíme s publikem, které přišlo? V Evropském parlamentu je možné i pískat. Jak je možné, že v našem parlamentu to nelze? Rozumíme snad lépe demokratickým poměrům, ovládáme lépe parlamentní demokracii? Tvrdím, že jakékoli nálepkování situace jako řádění trockistů, anarchistů nebo mluvení o maoistické kulturní revoluci je jen cesta, která nám brání v tom, abychom zasypávali propast, která se otevírá mezi veřejností a politikou.
Domnívám se, že se nejedná o něco, co můžeme nazvat uměle vyvolanou krizí, že to, co se tady odehrává, není jen politický boj o Českou televizi, ale je to zápas o charakter tohoto státu, zápas o to, jakou bude mít veřejnost úlohu v této zemi.
Domnívám se, že lidé, kteří přišli na Václavské náměstí - v Ostravě jich přišlo více než v listopadu 1989 -, nepřišli jen kvůli televizi. Příčina je v pocitech a problémech, které se tu hromadily celých deset let. To je to, co se musíme snažit pochopit. Myslím si, že cesta z této krize je ve změně politiky, v jiné politice a v nové politice. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Na tyto řečnické otázky je možno odpovědět jednoduše. Vzpomeňte si na vystoupení odborářů. Bylo jich tam sto tisíc. Vzala to média tenkrát vážně, nebo to byla pouze pro ně nějaká křičící lůza? Takto by se dalo pokračovat. Když kolega Zaorálek řekl, že v Evropském parlamentu je možné tleskat a pískat, je u nás také jedno místo, kde je možné také pískat, a to je Pražský hrad.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Václav Nájemník, připraví se pan poslanec František Pejřil.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, protože se snažím ctít náš čas a naše možnosti, své vystoupení jsem postupně během naší debaty redukoval. Zredukoval jsem ho asi na sedm bodů, které si dovolím krátce prezentovat. Budu mluvit možná trochu nesouvisle, ale je to právě dáno tím, že chci šetřit náš čas.
První téma je politika a televize. Myslím si, že politika do televize patří. Politika je dána vystupováním v médiích. Nedávno jsme měli na zahraničním výboru seminář o americké politice. Saša Vondra, náš velvyslanec, řekl, že nebyl markantní rozdíl mezi politickými programy Bushe a Gorea, ale zvítězila větší obratnost, větší orientovanost v médiích dnešního prezidenta Bushe.
Další ponaučení z tématu politika a média. Bylo řečeno, dokonce statisticky zveřejněno, že když by se ručně přepočítávaly hlasy, zvítězil by Gore, ale v Americe díky tomu, že je tam hluboká kontinuální demokracie, je taková úcta k zákonům, že zcela bez problémů byla uznána volba prezidenta Bushe.
Chtěl bych, aby se do televize politici mohli dostávat, ale aby tam probíhal dialog, dialog mezi těmi, kteří mohou nejen díky svým voličům veřejný život ovlivňovat, ale také - a to zdůrazňuji - mají odpovědnost. Kritiků u nás je dost, ale ti, kteří mají skutečnou odpovědnost, by měli mít do médií rozumný přístup.
Druhé téma. V současné době je celá situace sklízením smutných plodů všech těch, a musím bohužel jmenovat i pana prezidenta, kteří hlásají a jsou apoštoly tzv. nepolitické politiky. Zase společný rys nepolitických politiků je to, že umějí blyštivě, velice efektně hovořit, ale nemají odpovědnost od voličů. Škoda, že máme u nás tolik géniů, kteří tolik chtějí do Evropy, ohánějí se Evropou až strach, a přitom neuznávají základní věc, tj. parlamentní systém.
Za třetí. Mnohokrát se objevila v různých vystoupeních demagogická srovnávání nějakých situací v našich dějinách, kdy bylo dobře nezachovat zákony, zejména třeba rok 1989. Společný rys všech těchto situací bylo, že nebylo jiné demokratické cesty. V dnešní době je mnoho způsobů, jakými se jakékoli nedemokratické vystoupení nebo pokus o převzetí moci dají politickými zákonnými způsoby regulovat, takže je to farizejství a demagogie.
Za čtvrté jedna otázka. Hovoří se o forenzním auditu, o důkladném auditu, o personálních otázkách v České televizi. Bohužel, nejdříve se hovoří o personálních otázkách, potom o auditu. Myslím, že by to mělo být naopak. Nejprve by měla být známa situace v televizi, a potom by z toho měly vyvěrat personální otázky. Nebo je tam nějaká informační zástěra?
***