(16.50 hodin)
(pokračuje P. Svoboda)
Ještě tentýž den večer jsme mohli sledovat nejen přímé cenzurní zásahy do vysílání štědrovečerních událostí, ale po více než jedenácti letech se k nám vrátily normalizační zprávy se vším všudy. Ještě tentýž den začala skupina poslanců shromažďovat podpisy svých kolegů, aby mohla být urychleně svolána schůze Poslanecké sněmovny, která by se touto situací bez ohledu na vánoční dobu zabývala. I přesto, že mnozí z nás trávili svátky mimo své domovy, podařilo se shromáždit potřebný počet podpisů od poslanců všech parlamentních stran s jedinou výjimkou: zástupci všech politických stran - až na tu výjimku - totiž pochopili, že problém v České televizi přerostl v problém politického rázu, a je tudíž řešitelný pouze na parlamentní půdě, jak se na vyspělou demokratickou zemi sluší a patří.
Ještě 28. prosince, tedy v době, kdy bylo každému, kdo není naprostým ignorantem, jasné, že se musíme pokusit svolat schůzi Poslanecké sněmovny, jsem slušně žádal kolegy z ODS - jak jste jistě pochopili, ona je tou nejmenovanou výjimkou -, aby připojili také své podpisy pod naši žádost. Vaší odpovědí, paní kolegyně Dostálová, pane kolego Plevo a další, bylo kategorické ne, a to bez udání jakéhokoli důvodu. Možná by stálo za to alespoň nyní nám všem objasnit, proč jste odmítli k řešení vzniklé situace využít parlamentní půdu a místo toho jste v některých médiích více či méně skrytě vyzývali k násilnému zásahu uvnitř České televize. Jak je možné, a teď se na vás, pane místopředsedo Langře, obracím prostřednictvím vás, protože jste zároveň předsedajícím, že jste v tak vyhrocené situaci sveřepě odmítal urychleně svolat vámi vedenou komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky s poukazem, že její plánovaná schůze se má konat 12. ledna 2001? V době, kdy každá hodina prodlení prohlubovala politickou krizi v České republice, jste odmítl svolat orgán, který měl a má přímo v popisu práce se takovými věcmi zabývat. Mám se domnívat, že jste také preferoval násilné řešení? Vždyť koncem minulého roku bylo jasné, že tímto násilným zásahem byste pomáhali někomu, kdo porušil mnoho zákonů České republiky, kdo obnovil po jedenácti letech tvrdou cenzuru v České televizi a jehož jedinou formou komunikace je nezákonná perzekuce a teror svých zaměstnanců. I z tohoto důvodu se připojuji k žádosti, kterou adresoval kolega Severa, abyste zvážil, zda máte dále předsedat této komisi.
Vrcholem ignorance byla neuvěřitelná a nepochopitelná nečinnost Rady České televize. Je nevysvětlitelné a neomluvitelné, aby v době, kdy pan ředitel Hodač a jím dosazení lidé s největší pravděpodobností porušovali, porušují, a pokud to takto půjde dál, budou i nadále porušovat řadu zákonů České republiky, Rada České televize nezasedala, situaci nemonitorovala a nijak nereagovala. Je to smutnou ilustrací práce této komise.
To, že pan předseda Poslanecké sněmovny nazval toto porušování zákonů - cituji - neobratnými kroky pana Hodače, je pro mne také nepochopitelné. Chci věřit, že to snad ani takto nemyslel.
Chtěl bych se obrátit s poznámkou na připomínku pana premiéra. Ano, mnozí z nás se nacházeli v kritických situacích v budově zpravodajství České televize. My se za to nestydíme. Zaměstnanci České televize totiž požádali mnohé z nás, ale i mnohé z vás, abyste také jako ústavní činitelé monitorovali situaci, kdy hrozil případný násilný zásah objednaného komanda bezpečnostních agentur a násilné vyklizení velína zpravodajství. Jsem si naprosto jist, že nebýt přítomnosti politiků v této kritické chvíli v budově zpravodajství, dnes bychom tady neseděli, nic bychom neřešili a vše by bylo jako dříve, tj. v pořádku. Kdo tam přišel, ten tam byl, jak řekl jeden ze zaměstnanců České televize.
I z výše naznačených důvodů vidím jediné možné řešení: za prvé v urychleném odchodu pana Hodače z funkce jakýmikoli legálními prostředky, za druhé odstoupení Rady České televize, za třetí přijetí nového zákona o České televizi a za čtvrté odpolitizování všech, a to zdůrazňuji všech mediálních rad, zejména Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane poslanče. Myslím, že je dobře, že toto jednání probíhá v přímém přenosu. Slovo má pan kolega Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem jedním z oněch 42 poslanců, kteří podepsali žádost o svolání dnešní mimořádné schůze. Jakkoli tím byla naplněna zákonná povinnost předsedy Poslanecké sněmovny, nevěděl jsem, zda ji skutečně svolá. Kdyby totiž podlehl módě sezony, mohlo by se stát, že by ji nesvolal. V takovém případě by zdůvodnění mohlo vypadat asi takto: Obdržel jsem žádost 42 poslanců ke svolání mimořádné schůze ve věci atd. Po uvážení jsem se rozhodl svou zákonnou povinnost nesplnit, neboť se jedná o nekompetentní poslance, kteří se pro to rozhodli z hodiny na hodinu. Pokud tuto schůzi nesvolám, poruším pravděpodobně literu zákona, ale určitě neporuším jeho ducha.
Nebo mě napadá další situace. Na libovolném ministerstvu přichází ministr, o němž panuje pověst, že se jedná o osobu kontroverzní či nekompetentní, a jeho náměstci či ředitelé odborů ho vítají slovy: My vás, pane ministře, nerespektujeme, protože vaše působení na tomto ministerstvu by mohlo způsobit rozval a nefunkčnost státní správy na našem resortu. Takto diskvalifikovaný ministr by obsadil poštu, informační systém a telefonní centrálu, uřízl by jakékoli výstupy, úřad by sice úřadoval, ale bez jakýchkoli výstupů. Výsledkem by byla naprostá nefunkčnost tohoto úřadu.
Uvádím schválně velmi absurdní přirovnání. Každé přirovnání kulhá. Uvádím to proto, abych se pokusil demonstrovat, že nerespektováním pravidel se můžeme dostat jen do absurdních situací, které nemají dobrá řešení.
Proto při vší úctě a přátelském respektu k odvaze a odhodlání redaktorů České televize nemohu souhlasit se způsobem jejich protestu v prvních hodinách a dnech, kdy začínala krize v České televizi, protože došlo k porušování pravidel. Ze stejného důvodu tím méně mohu souhlasit s reakcí legálně zvoleného vedení, které se opět neobešlo bez porušování pravidel a které ve svých důsledcích vedlo k tomu, že Česká televize přestala plnit svou úlohu veřejnoprávního média a které pravděpodobně poškodilo i Českou republiku v zahraničí.
Co je odpovědností Poslanecké sněmovny? Podle mého názoru je to přiznat systémové chyby ve stávající legislativě, chyby rychle napravit a jejich důslednou aplikací zamezit tomu, aby k podobným případům mohlo docházet dále. Nazývejme ale rýč rýčem a nenazývejme ho meziplanetární raketou. Netvořme falešné modly, falešné symboly, nedělejme z jedné či druhé strany sporu mučedníky, oběti nebo hrdiny dnešních dnů. Není tomu tak. Jedna i druhá strana sporu se neobešla bez porušování pravidel. Obě vysílání nenaplnila zákonnou podmínku objektivity a vyváženosti. Ani jedné, ani druhé straně proto nemohu tleskat.
Co bychom zejména: Zejména bychom neměli podlehnout pokušení spočívajícím v tom, abychom problém místo toho, abychom ho věcně řešili, eskalovali a v eskalaci se ho pokusili přejmenovat na něco jiného, na něco, co není, např. na ústavní krizi.
***