(11.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Pravděpodobně tím chtěl říci, že čas ukáže, která z těchto ustanovení bude potřeba vylepšit a jakým způsobem to vylepšit bude nutno. Ovšem zapomněl dodat, že v době tohoto čekání se se všemi těmito nedokonalostmi budeme muset všichni vypořádat a budou se s nimi muset vypořádat zaměstnanci, zaměstnavatelé a veškerá naše veřejnost.
Zaujalo mě to, že přestože tato norma se týká skutečně života celé naší společnosti, a mohli bychom vyjmenovávat různé oblasti, tak různí ministři těchto oblastí se velmi blahosklonně vyhýbají tomu, aby řekli, jak jimi řízené resorty budou skutečně oblasti naší společnosti řídit. Týká se to jak ministra dopravy, týká se to jak ministra zdravotnictví, který přednedávnem, myslím před dvěma dny, v televizi uvedl, že máme rok na to, aby se nedokonalosti, které poznamenají resort zdravotnictví, nějakým způsobem řešily. Ovšem zákoník práce vstupuje v platnost dne 1. ledna 2001 a na řešení nedokonalostí žádný čas nemáme.
Chybí mi vyjádření pana ministra kultury, jak hodlá řešit ustanovení zákoníku práce ve sféře, která je tak zcela se vymykající běžnému provozu. Chybí mi vyjádření ministra vnitra, jak hodlá zabezpečit jím řízený provoz, jak bude fungovat policie za stanovených podmínek a jak hodlá zabránit kolapsu, který zcela evidentně této sféře hrozí. Chybí mi vyjádření pana ministra obrany, jak bude postupovat, aby zabránil tomu, že přestane plně fungovat naše armáda.
Ani jeden z těchto jmenovaných ministrů nepředstoupil před sněmovnu a prostřednictvím tohoto mikrofonu neujistil naši veřejnost, že velmi dobře si prostudovali zákoník práce, že jsou si jisti, že v jejich resortech bude fungovat, že je akceptovatelný a že nepřivodí žádné problémy. Považuji to za naprosté selhání vlády a jejích ministrů. (Potlesk.) Považuji tuto normu za naprostý paskvil a považuji ji za normu, která dává šanci těm, kteří pracovat nechtějí, a brání těm, kteří pracovat chtějí. Je to zákoník nepráce. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče Kapoune, budete muset ještě chvíli počkat, neboť se přihlásil pan ministr zdravotnictví, ale na pokyn předsedy svého poslaneckého klubu máte tedy prostor.
Poslanec Miroslav Kapoun: Vážený pane místopředsedo vlády, chtěl bych se vyjádřit ke kolegyni Němcové. Využila samozřejmě jednacího řádu, věřil jsem panu předsedajícímu toto pořadí, ale je to v pořádku. I kdyby to tak nebylo, dal bych jí samozřejmě jako dámě přednost.
K diskusi, která tady probíhá, bych chtěl říci, že je to vlastně druhá velká novela zákoníku práce, kterou tato sněmovna projednává. Při první velké novele jsem ve sněmovně nebyl, ale byl jsem v řadách odborářů, a tehdy byly v novele zákoníku práce učiněny takové zásahy, které skutečně zhoršily postavení zaměstnanců. Teď se tato novela jeví tak, že v určitém směru se postavení zaměstnanců lepší, a jsem docela rád, že to tady probíhá tak, že dokonce si myslím, že někteří poslanci jsou členy některých odborových svazů, že takhle se zastávají zaměstnanců.
Chtěl bych k tomu říci, že každý nový zákon, který se v našem státě nějakým způsobem odsouhlasuje, vyvolává problémy. A my nehledáme, jak zákon naplnit, ale jak by snad mohl vzniknout nějaký problém. Tyto problémy samozřejmě je potřeba řešit, a myslím si a jsem o tom přesvědčen, protože vím, jak se tento problém řeší intenzivně na Ministerstvu dopravy a spojů a na Ministerstvu práce a sociálních věcí, že tyto problémy budou vyřešeny.
Pokud se týká zaměstnanců v dopravě, tam samozřejmě tento problém znám velmi interně. A chtěl bych říci, že tzv. kauza přestávek je přesně ten sám zástupný problém, jako byla v předchozím zákoně, který jsem zpravodajoval, kauza sedaček, a o sedačkách nebyla v tom zákoně vůbec žádná zmínka.
Nejde o přestávky. Jde o to, že u některých pracovníků nebo zaměstnanců v dopravě již není možno zkrátit pracovní dobu, tak jak všichni pracovníci v podstatě dostali zkrácenou pracovní dobu o půl hodiny, to znamená o přestávku, a brání to určitým způsobem kolektivnímu vyjednávání, protože nikdy se samozřejmě zaměstnanci nechtějí smířit s tím, aby se jim pracovní doba z druhé strany zase prodlužovala.
Jinak jsem nerozuměl informaci, že snad se dá vytvořit nějaké s. r. o., které nebude dodržovat zákoník práce. To se mi zdá velmi podivné. Myslím si, že zákon a zákoník práce platí pro všechny zaměstnance, to znamená i pro zaměstnance tohoto s. r. o. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní tedy vystoupí pan ministr Fišer, poté pan poslanec Martínek, pan poslanec Zuna a pan poslanec Beneš.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jenom několik slov.
Chtěl bych připomenout, že na podkladě takového zákoníku, který byl tady nazván zákoníkem nepráce, v celé řadě západoevropských zemí, ve kterých ho sociální demokracie prosadila už před řadou let, tak na podkladě tohoto zákoníku dosáhly tyto země největších úspěchů v ekonomickém rozvoji, dosáhly vysokých úspěchů v blahobytu týkajícím se všech vrstev obyvatelstva a dosáhly úspěchů, které bych já chtěl zdůraznit, také v péči o zdraví. A dosáhly těchto úspěchů v péči o zdraví s mnohem menším množstvím přesčasových hodin, než jich máme zde.
A chci říci jednu věc. Náš systém péče o zdraví byl velmi špatný, vycházel ze sovětského modelu. A jestliže bychom postupovali tak, a velmi mě překvapuje, že to navrhují lidé z pravé části politického spektra, že budeme dávat detailní směrnice každému směrnice nemocnic (?), který by tak, jako je to v románech Solženicyna, čekal u telefonu, až dostane pokyn z ministerstva, a potom jej detailně plnil, tak takhle já si pokrok v této oblasti nepředstavuji. Jako vedoucí pracovník jsem vždycky chtěl mít co největší iniciativu. A pokud mluvím s řediteli nemocnic, tak také někteří z nich chtějí mít tuto volnost, protože svoboda a vlastní iniciativa je tou nejlepší cestou, která nás potáhne zpět - přeřekl jsem se - dopředu. (Oživení v sále. - Smích. - Potlesk.)
Víte, pane poslanče, já jsem si myslel, že svoboda patří také k vašich prvkům a že tady v tomto směru nemáme žádný rozpor. Vyjádřil jsem svůj názor na tuto věc. A ještě na konec chci jenom říci, že to je to nejjednodušší, dát výjimku do zákona: neplatí pro zdravotnické pracovníky, a my všichni si můžeme sednout s rukama v kapsách a říci, ta péče o zdraví je zajištěna na tom způsobu, jak jsme byli dosud zvyklí, a budeme tak pokračovat. Ve všech zemích, kde se vytvořila delší doba k tomu, aby se zákoník práce uplatňoval, tak se pět roků nic nedělo a v posledním půlroce to řešili.
A to je důvod, pro který dneska nejsem nakloněn myšlence takovou jednoduchou novelu, kterou bychom odložili platnost zákoníku práce pro zdravotnická zařízení, prosazovat. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pane ministře Schlingu, slíbil jsem vám, že nyní budete moci vystoupit, nicméně mám tady faktickou poznámku, věřím, že bude skutečně faktická. Poté vystoupíte vy a pak pan kolega Martínek.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Jenom bych ráda ujistila pana ministra zdravotnictví, že západní státy nedosáhly svých úspěchů na základě podobného zákoníku práce, jako máme v současné době my. To je hluboké, ale hluboké nedorozumění. Směrnice Evropské unie umožňují právě pro lékařský stav a pro zdravotnictví četné výjimky. A náš zákoník práce je nevyužívá, a všichni dobře víte, že jsem na to mnohokrát upozorňovala ve svých projevech. Děkuji.
***