(9.20 hodin)
(pokračuje Grůza)
Závazkový právní vztah je totiž podle ustanovení § 488 občanského zákoníku vymezen tak, že z něho věřiteli vzniká právo na plnění, pohledávka od dlužníka, a dlužníkovi povinnost splnit závazek. V daném případě však věřiteli, oprávněné osobě, vznikne pohledávka až tím, že o vypořádání požádá nikoli již ex lege uplynutím zákonné lhůty. Jinak řečeno majetkový podíl je vlastnickým právem oprávněné osoby, přičemž nárok na jeho vydání, pohledávka vznikne až splněním příslušných podmínek, 7 let žádost. Těchto námitek si je navrhovatel, jak vyplývá z důvodové zprávy, vědom, nicméně s nimi nesouhlasí.
Skutečnost, že majetkový podíl představuje předmět vlastnického práva, je důležitá zejména u těch podílů, kdy nárok na jejich vydání nevyplývá ze zákona č. 42/1992 Sb. a kdy je nutno postupovat např. podle stanov družstva. Tak se v praxi i děje, takže věta druhá § 7 odst. 5 může být považována za nadbytečnou.
Označením majetkového podílu za závazkový právní vztah podle mého názoru navíc dochází k určitému zmatení pojmů, neboť samotný majetkový podíl není právním vztahem, v této souvislosti lhostejno, zda závazkovým, nýbrž pouze jeho předmětem, stejně tak jako není závazkovým právním vztahem např. samotný dluh.
Za druhé navrhovaná úprava v § 13 odst. 3 mění slovo "může jí být vypořádán" na "musí jí být vypořádán". Zde bych chtěl upozornit na skutečnost, že převládající judikatura a odborná literatura neinterpretuje slovo "může" v tom smyslu, že povinné družstvo by mohlo jednat svévolně, nýbrž že povinnost družstva není dána ex lege uplynutím zákonné lhůty, ale je vázána na splnění podmínky požádání o vypořádání. Tím navrhovaná právní úprava prakticky nic nezmění, kromě stanovení lhůty 6 měsíců. Tuto lhůtu však v navrhované podobě nepokládám za vhodnou, neboť zjevně neodpovídá případům, kdy oprávněné osoby o vypořádání majetkového podílu již požádaly, avšak k vypořádání ještě nedošlo.
Ze zmíněných výhrad a ze stanoviska, že majetkový podíl není závazkovým právním vztahem, nýbrž předmětem spoluvlastnického vztahu sui generis, plyne i logický důsledek, že majetkový podíl se nemůže vypořádat převodem vlastnického práva k věcem, právům atd. z majetku družstva, nýbrž že vypořádání majetkového podílu znamená jeho vydání oprávněné osobě, a to ve formě věcí, práv, finanční částky atd.
Judikatura přitom vychází z toho, že nedojde-li k dohodě o vydání majetkového podílu v jiné formě, vyplývá pro oprávněnou osobu nárok na peněžité plnění, přičemž však akceptuje, že transformační zákon má za cíl nejen řešit otázku majetkových podílů, nýbrž současně i zachovat hospodářský potenciál družstev.
Celkově bych chtěl zdůraznit, že kolizi s právním názorem Ústavního soudu vyjádřením nálezu č. 3/2000 Sb. spatřuji do značné míry v tom, že i v tomto nálezu Ústavní soud konstatoval, že družstvům byl majetek svěřen do správy, že není jejich a že je nezbytné jej ve stanovené lhůtě vrátit. U majetkových podílů se tedy nejedná o majetek družstev, nýbrž o majetek svěřený družstvům, a majetkový podíl proto je vlastnictvím oprávněných osob, byť v tomto případě je výkon jejich vlastnického práva velmi omezen. Z tohoto pohledu by zákonná úprava tento právní názor měla respektovat, a nikoli popírat.
Vážená předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tato novela může být postoupena do druhého čtení, stejně jako ostatní novely, které budou předkládat další předkladatelé. Domnívám se, že před druhým čtením lze najít shodu v zemědělském výboru a poté i ve sněmovně na určitém kompromisním návrhu, který bude určitým průnikem pozitivních věcí obsažených v návrzích všech předkladatelů.
Domnívám se, že záležitost vypořádání majetkových podílů je nutno odpolitizovat a najít věcné řešení, které bude sloužit především těm desetitisícům oprávněných osob, které vlastní majetkové podíly, pro které se nevyplatí jít do soudních sporů. Jedná se o lidi ve větší míře starší, o lidi nemohoucí, kteří již nejsou schopni se těchto soudních sporů zúčastňovat.
Domnívám se však, že je možné najít určitý kompromisní návrh, o který se chci pokusit v zemědělském výboru, a tento kompromisní návrh by mohl najít shodu i ve sněmovně. Dámy a pánové, doporučuji postoupit tento návrh do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane zpravodaji. Vidím, že s nápadem na sloučení rozpravy u následujících tří bodů jsem neuspěla, otevírám tedy v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Václav Grüner.
Poslanec Václav Grüner: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, transformační zákon, to je zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, je zařazován mezi právní předpisy, které upravují restituce v oblasti zemědělství. Jde však o právní předpis, který se vymyká jak koncepčně, tak i obsahově ostatním předpisům, které upravují nápravu majetkových křivd minulosti.
Restituci chápe náš právní řád jako situaci, kdy v minulosti přešel majetek původního vlastníka do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby, např. družstva, a dle restitučních zákonů se tento majetek vrací původnímu vlastníkovi nebo dalším oprávněným osobám.
Transformační zákon však rozdělením čistého jmění družstva na majetkové podíly oprávněných osob stanovil pro určitý okruh oprávněných osob nároky přesahující nároky vůči ostatním povinným osobám, než jsou družstva, a současně s tím stanovil pro určitý druh povinných osob, konkrétně pro družstva a jejich právní nástupce, povinnost vypořádat majetkové nároky oprávněných osob v mnohonásobně větším rozsahu, než ostatní restituční zákony stanovily jiným právnickým osobám.
Transformační zákon tak v oblasti zemědělství stanovil značnou disproporci mezi oprávněnými osobami, jejichž majetkové nároky směřují vůči družstvům, a osobami, které své nároky uplatnily u ostatních povinných osob, zejména u státních statků. Osoba, jejíž restituční nároky směřovaly vůči družstvům, měla nárok z transformačního zákona na výpočet dalšího majetkového podílu na majetku družstva. Přitom v minulosti nebylo možno zpravidla ovlivnit, zda zemědělský majetek přejde do zemědělského družstva, nebo státního statku.
Transformační zákon tak založil při splnění naprosto totožných podmínek naprosto rozdílný rozsah majetkových nároků vůči družstvům s ostatními povinnými osobami. Transformační zákon vedle této nesporné a věcně neodůvodnitelné rozdílnosti v povinnosti plnění majetkových nároků vůči oprávněným osobám naprosto ignoroval skutečnost, že zemědělská družstva již v 60. letech mrtvý a živý inventář vložený do družstev finančně vyrovnávala.
Majetkové podíly z transformace vznikly rozdělením čistého jmění družstva. Toto čisté jmění družstva představuje věcné plnění oceněné v účetních cenách dle zákona o účetnictví, nikoli však rozdělení v peněžní hotovosti. Tržní cena většiny tohoto majetku dosahuje pouze zlomku ceny účetní. Přesto většina oprávněných osob striktně požaduje po družstvech peníze a odmítá nabízené věcné plnění.
Proces transformace družstev lze do jisté míry srovnat s procesem kuponové privatizace. Ani zde se mezi občany nerozdělovala peněžní hotovost, ale akcie, které byly vypočítány na základě účetního ocenění příslušného majetku. Pokud nyní požadují oprávněné osoby proplacení majetkových podílů v hotovosti, jedná se fakticky o totožnou situaci, jako by držitel akcií z kuponové privatizace požadoval proplacení svých akcií v nominální hodnotě, což je přirozeně naprosto nereálné. Majetek, který byl rozdělen na majetkové podíly, má hodnotu pouze v takové výši, v jaké se jej podaří zrealizovat.
***