(15.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Pokud zkoumáme tu situaci, která tehdy byla, zjistíme, že tento návrh zákona byl přijat na základě poměrně silného lobbistického tlaku ze strany družstevních kruhů i ze strany jiných skupin. Ten zákon nebyl kvalitní. Občas se stává, že Poslanecká sněmovna přijme zákon, který není úplně dokonalý. Ale myslím si, že hlavní chyba se stala v tom, že novelizace zákona následovala až po tak dlouhém časovém období, že žádný z ministrů financí, kteří v tom mezidobí působili, nedal návrh, a žádná vláda, která v tom mezidobí působila, nedala návrh novely tohoto zákona o peněžním družstevnictví, protože muselo být evidentní, že tento zákon, tak jak byl také Poslaneckou sněmovnou přijat, tak nebyl přijat ve vyhovující podobě. Právě proto, že je to problém průřezový, právě proto, že se na něm podepsalo celé politické spektrum, tak se domnívám, že by všechny politické strany, které jsou dnes v Poslanecké sněmovně zastoupeny, měly přijmout určitý díl odpovědnosti za vyřešení tohoto problému.
Musím říci, že tak jak mluvím s lidmi, kteří byli postiženi pádem jednotlivých záložen, tak tito lidé nerozlišují, jestli poslanci jsou v Poslanecké sněmovně za tu či onu politickou stranu. Tito lidé rozlišují, jak rozhodla Poslanecká sněmovna. Tito lidé rozlišují a jsou schopni identifikovat boj, který je mezi Poslaneckou sněmovnou a vládou. A příliš nerozumějí těm důvodům, proč se Poslanecká sněmovna a vláda nedokáží shodnout na nalezení řešení jejich problému. My nejsme schopni jim to vysvětlit, tito lidé to nerozlišují a vnímají rozhodnutí sněmovny jako celku.
To znamená, že já se domnívám, že politické hry v tomto případě nemají význam, že význam má rozhodnutí, které ukončí tento problém přijatelným řešením, které bude v souladu se zákony tohoto státu. A myslím si, že vláda předkládá návrh k řešení, které je v souladu se zákony tohoto státu, bude mít ekonomické dopady, které jsou srovnatelné s ekonomickými dopady jiných navrhovaných řešení. Poslanecký klub sociální demokracie i tentokrát tento návrh vlády při svém hlasování podpoří. (Potlesk z levé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s velkým zájmem jsem si vyslechl slova pana poslance Sobotky. Je velmi zajímavé jít do historie. Ano, je pravdou, že pro tento zákon v roce 1995 hlasovali poslanci různých politických stran, nicméně váha toho hlasování byla velmi, skutečně velmi rozdílná. Kdo chce, může si najít na internetu příslušnou statistiku, která je poměrně jednoznačná. Z tehdejších poslanců Občanské demokratické strany podpořilo tento zákon pouze 13 %. Z tehdejších poslanců ČSSD podpořilo tento zákon 52 %. Mluví-li někdo o průřezovosti, musí mluvit o velikosti tohoto průřezu, a ten je zatraceně rozdílný.
Pokud budeme hodnotit odpovědnost jednotlivých vlád, je třeba konstatovat, že z tehdejší vlády, která vládla v roce 1995, ani z vlád pozdějších tento zákon nepodpořil ani jeden ministr. Pokud si vezmeme současnou vládu, resp. poslance, kteří tehdy byli poslanci Poslanecké sněmovny a skončili ve vládě Miloše Zemana, zjistíme, že všichni poslanci sociální demokracie, kteří v roce 1995 byli členy jejich poslaneckého klubu a později skončili ve vládě Miloše Zemana, tento zákon podpořili. Takže pokud budeme chtít toto rozehrávat, buďme prosím féroví a uvádějme přesné skutečnosti.
Platí skutečně to, že je třeba tento problém řešit, a my již více než třičtvrtě roku navrhujeme způsob řešení. Ten tady byl dneska několikrát prezentovaný. Kdyby vláda neprojevovala onu podivuhodnou zaťatost, kterou projevila opět i při projednávání tohoto návrhu, je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že příslušný fond mohl být naplněn z prostředků Konsolidační banky již před mnoha a mnoha měsíci a klienti družstevních záložen již před mnoha a mnoha měsíci mohli být ve svých zákonných nárocích uspokojeni.
Ptejme se tedy, kdo tomu bránil, proč tomu bránil a proč to trvalo tak dlouho. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Dvě faktické poznámky: Pan kolega Bláha a pan kolega…
Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, vážení členové vlády, jsem v tomto parlamentu od roku 1992. Sdělte, pane předsedající, panu kolegovi Nečasovi ze strany ODS, aby vážil slova a neprováděl demagogii. Oněch 52 % bylo slovy z dvou set poslanců osm, a ať se podívá, jak velká síla pro to hlasování v jednotlivých počtech poslanců byla z jejich strany.
A za druhé, ať si uvědomí a nepokládá tady nesmyslné vývody, že vy chcete něco zachraňovat. Pane poslanče, říkám to prostřednictvím vás, pane řídící, opět jste dokázal po vystoupení vašich předchůdců, že nemáte zájem tento problém řešit. Nejraději byste byli, kdyby tento nebyl zamítnut, opět byste vznášeli své představy a čekali, co se stane v lednu, v únoru, v březnu. A ti lidé, kterých se to týká, nechápou, o co se tu vlastně teď hraje. Je tu návrh k řešení, potřetí, který je řešitelný, a vy to víte moc dobře. Nezavádějte do toho fakta, která nejsou fakty, ale jsou podrazem. (Potlesk z levé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Já bych byl rád, aby každý věděl, proč a čemu tleská.
Pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Myslím si, že v celé záležitosti vůbec není čemu tleskat. Ale chtěl bych, pane předsedající, vaším prostřednictvím se zeptat kolegy Nečase, když tady uvádí ta procenta, tak z kolika procent byl členem ODS pan Richard Mandelík. Z 13 %, 50 % nebo ze 100 %? (Potlesk z levé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní faktická poznámka pana poslance Vávry, poté… Ne, dobře. Pan ministr Mertlík.
Teď se chci zeptat, pane ministře, vy jste se přihlásil do rozpravy, nebo s faktickou poznámkou?
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Do rozpravy a využívám přednostní právo.
Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, rozhodl jsem se využít přednostního práva, protože si myslím, že rozprava, která tady byla iniciována panem poslancem Pilipem de facto a pak reagoval pan poslanec Sobotka, stojí za to, aby byla vedena a nerozmělňována. Chtěl jsem k tomu něco říci ze svého, řekl bych, osobního pohledu. Pak se vrátím k některým věcným otázkám, které tady zazněly. Ale ono to velmi úzce souvisí.
V letech 1994, 1995, kdy onen nešťastný lex Mandelík vznikal, tak jsem byl pracovníkem České národní banky. Stejně jako celá řada jiných kolegů v bance a stejně jako vedení ČNB jsem v té době psal celou řadu různých podkladů, poznámek, kritických komentářů k návrhům tohoto zákona, tak jak se rodil, a nedoporučoval jsem, aby vznikl. Vím, že v té době velmi zásadním způsobem odmítal vznik tohoto zákona předseda vlády Klaus, odmítal jej velmi vehementně ministr financí Ivan Kočárník. Na straně vlády, na straně centrální banky, tedy všech úřadů, které tak či onak měly s tím předmětem co do činění, byl proti tomuto návrhu zákona odpor a všichni zodpovědní ústavní činitelé poukazovali na to, že tento návrh zákona je velmi rizikový. Přesto byl v Poslanecké sněmovně prosazen a tak, jak bylo řečeno, hlasy příslušníků všech politických stran. Myslím si, že všichni neseme část odpovědnosti za to, protože jsme členy těchto stran. Některé se mezitím transformovaly, ale ti lidé a duch těchto stran je zde přítomen opět.
Když jde o moji osobní historii, když jsem přišel na Ministerstvo financí v červenci 1999, tak jedny z prvních kroků, které jsem udělal, byly kroky směřující k tomu, abych dosáhl nápravy v tomto sektoru. Je otázka, jak byly úspěšné, ale fakt je, že pod novým vedením úřadu pro dohled se začaly ty věci konečně řešit.
Právě tak je ale také pravda, že jsem byl více než rok předtím místopředsedou vlády a z pozice místopředsedy vlády jsem tento problém považoval za spíše okrajový a vůbec jsem se mu nevěnoval. Prostě také nesu svůj díl odpovědnosti jako všichni ostatní a je poctivé to tady v této chvíli říci.
Nyní dovolte, abych se pokusil ne přímo odpovědět na ty otázky, které jsem dostal, ale vysvětlit, proč se domníváme, a to je základní ekonomický důvod, který je spíš než pro členy družstevních záložen důležitý pro poslance Poslanecké sněmovny, proč se domníváme, že ty dluhopisy jsou skutečně lepší způsob než například využití Konsolidační banky. Není pravda, že by Konsolidační banka až dosud řešila problémy jiných podniků než podniků, které procházejí ekonomickou transformací.
***