(15.20 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Ať už byly státní, polostátní nebo soukromé, vždy šlo o podniky, které existovaly před rokem 1990 anebo existovali jejich právní předchůdci, ty podniky se transformovaly velmi obtížně a potřebovaly určitou formu státní pomoci nebo nějaké speciální péče. Jistě uznáte, že družstevní sektor - mám na mysli družstevní sektor v oblasti peněžnictví - je zcela novým fenoménem, pokud odhlédneme od jeho staré historie v dobách Rakouska a předválečného Československa, která skončila zhruba rokem 1950, že nejde o transformované podniky a nemá smysl zatěžovat primárně transformační instituce těmito úkoly. To je důvod, který rovněž byl obsažen v důvodové zprávě, a byť nebyl takto složitě vysvětlen, myslím, že byl napsán správně.
Druhá věc a závažnější je ta, jakým způsobem členům družstevních záložen pomoci. Ekonomické možnosti jsou v podstatě dvojí. První je, že stát určitou formou převezme péči o pojištěné vklady, a to je také to, co vláda navrhuje. Čili jde o to, nalézt cestu vyplacení náhrad pojistných částek v okamžiku, kdy systém pojištění selhal. To je ale úkol, který Konsolidační banka skutečně nemůže udělat, protože kdyby toto měla dělat, tak by musela převzít individuální pohledávky všech více než 100 tisíc poškozených klientů družstevních záložen. Operační kapacita Konsolidační banky, státního peněžního ústavu, není a nebude připravena pro řešení tohoto úkolu, naopak toto jsou schopny dělat jednotlivé družstevní záložny, resp. jejich likvidátoři či konkursní správci, a to ve spolupráci se zajišťovacím úřadem. Jinou možností by samozřejmě bylo pomoci přímo družstevním záložnám, ale to je přesně to, co vláda nechtěla.
Vláda se totiž domnívá, a domnívá se tak stále, že družstevní záložny jsou skutečně soukromými podniky, kde jejich vlastníci spolurozhodují o jejich existenci. A co má smysl, je pomoci těm, kteří tam vložili vklady, ale podle zákona, který existuje a je nedokonalý, příslušná instituce, tedy fond, nebyla schopna dostát svým závazkům. To je také úkol, který řešíme. Nikoliv sanace družstevních záložen, ale nalezení cesty k vyplacení pojištěných vkladů. V tomto procesu Konsolidační banka skutečně není vhodnou institucí, a jakkoliv jsme se poctivě snažili takový krok od Konsolidační banky nalézt, možná mně to nevěříte, ale strávili jsme tím velmi rozsáhlou část své práce, jak na Ministerstvu financí, tak v Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, tak v Konsolidační bance samé a naráželi jsme na překážky. Věřte mi, že toto řešení s vypuštěním Konsolidační banky je lepší a jednodušší bez ohledu na to, že v případě, že by se šlo přes Konsolidační banku, stejně bychom skončili u dluhopisového programu se ztrátou Konsolidační banky nebo nově za deficitem kapitoly Operace státních finančních aktiv.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Domnívám se, že faktická poznámka měla mít přednost, protože přednostní právo vystoupit je oproti jinému normálnímu diskusnímu příspěvku. Omlouvám se tímto panu kolegovi Paynovi, který má nyní slovo, poté pan kolega Tlustý.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedající. Chtěl jsem poprosit vaším prostřednictvím pana kolegu Pilipa, který tady uváděl pozoruhodný argument, že v právním státě, pokud nějaká instituce vznikne na základě zákona, tak stát musí nést odpovědnost za veškeré její aktivity a že to je součást právního státu.
Já bych s tím vyslovil vážný nesouhlas a prosím, aby to dovodil, protože já jsem žádný takový právní stát neviděl. Pokud vznikají nějaké instituce, nějaké právnické osoby na základě zákona, tak z toho nevyplývá pro stát žádný závazek.
Za druhé bych chtěl využít poznámky k tomu, že pokud některému kolegovi v důsledku toho, že od minula změnil názor a bude hlasovat jinak než minule, vznikne nějaký osobní prospěch, pak je podle zákona to povinen zde oznámit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní řádná přihláška předsedy poslaneckého klubu ODS pana kolegy Tlustého, potom pan poslanec Grulich.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, vážení hosté, diskuse, která tady probíhá, je velkým překrucováním reality a vychází ze skutečností, které nejsou fakty, a proto mi dovolte některá z těchto faktů ocitovat, aby ti, kteří je překrucují, to měli přece jenom před veřejností trošku komplikovanější.
Za prvé, pamatuji si na atmosféru, ve které byl zákon o kampeličkách schvalován, a pamatuji si hlavní argument těch, kteří jej prosazovali. Argument zněl takto: dovolte svéprávným lidem, aby založili svépomocné podnikatelské subjekty, které budou tito lidé vlastnit, dovolte jim - zdůrazňuji slovo jim - aby spravovali své úspory, a nenuťte je, aby dávali peníze do rukou cizích bankéřů ve státních, soukromých či jiných "cizích" bankách. Této argumentaci v Poslanecké sněmovně nakonec většina uvěřila. A já tady prohlašuji, že jsem patřil k jedněm z nich, nestydím se za to, protože jsem si myslel, že v České republice existují svéprávní lidé, kteří založí podnikatelské subjekty, vloží do nich peníze a budou svůj majetek kontrolovat. Stejně tak jako tady přiznávám, že jsem tomuto věřil, dnešní realita nám dokazuje, že já a spolu se mnou mnoho dalších jsme se významně zmýlili. Většina dnešních kampeličkářů dodnes neví, že podniky, které mají finanční obtíže, jsou jejich podniky, jimi založené podniky s jejich majetkovými účastmi, s jejich plnými vlastnickými právy, s podniky pod jejich kontrolou. Tito lidé dnes stojí před vládou a parlamentem a říkají: stát je zodpovědný. Je to od nich, vážení hosté, nekorektní. Je to nekorektní proto, že to byly vaše podniky a vy jste v nich měli spravovat svůj majetek. Stát ve vztahu k vašim podnikům, vážení kampeličkáři, nese jedinou zodpovědnost, a to je zodpovědnost za to, co vám všem garantoval v podobě pojištění vkladů v příslušném fondu, co garantoval existencí dohledu a co měl garantovat právě fungováním tohoto dohledu, a to je soulad mezi skutečným a zákonem uloženým obsahem tohoto garančního fondu.
Dnes je zřejmé - a moji vážení předřečníci, vážení hosté, vám toto tají - že máme dva problémy. Nejenom že ve fondu pojištění není dost peněz, ale hlavně fond pojištění z těchto vkladů pokrývá přece jenom zlomek vašich majetkových účastí a vkladů v těchto společnostech. Zdá se mi, že do dnešního dne není zřejmé, že stát, daňoví poplatníci, poslanci Poslanecké sněmovny umějí z těchto dvou problémů vyřešit jenom ten první, ten, jak doplnit fond pojištění vkladů. Vy však, vážení hosté, ve svých peticích požadujete úhradu veškerých vkladů a já cítím povinnost vám sdělit, že Poslanecká sněmovna ani vláda za celý uplynulý rok neřešila výplatu celých vašich vkladů, ale řešila výlučně to, co je zákonem uloženo, tzn. doplnění fondu pojištění, a já považuji za korektní vám tento fakt sdělit.
Co se týká dobrých úmyslů jednotlivých politických stran. Připadám si skoro jak Alenka v říši divů a nemohu si přesně vybavit formulaci pana ministra Mertlíka, když říkal, že celý zákon o bankách, který měl zvýšit pojištění vkladů v klasických bankách, který měl v případě tří bank umožnit jejich klientům vyplatit pojištění do výše 1 milionu korun, říkal - a já doufám, že si to pamatuji dobře - že tento strašný zákon s pozměňovacím návrhem pana poslance Tlustého nelze přijmout zejména proto, že by vyvolal nepřiměřená očekávání v kampeličkách.
***