(10.20 hodin)
(pokračuje Tomíček)
Dále se tam praví, že mají rozvíjet poznání oboru, což se mi jeví trochu podivné, neboť zcela správně je dále uváděno, že o tom, zda zdroje léčily, rozhoduje lékař, což je v pořádku, protože jenom lékař na základě dosažených zkušeností z postupu léčebných terapií může z toho vyvodit nějaký závěr, zda ta či ona minerální voda nebo ten či onen peloid je skutečně léčivý.
Tedy se ptám. Co tito pracovníci vyvíjejí a zavádějí? Jedná se tedy o laboratoř, která má kontrolovat kvalitu, anebo je to výzkumný ústav? Co je tedy vlastní funkcí této laboratoře, zda analyzovat a zajišťovat kvalitu, nebo kontrolovat, vyvíjet, či co vlastně? Není mi to trochu jasné. Domníval jsem se, že toto je parketou ČIL, ale jak již jsem řekl, vlastně ten byl zrušen.
V § 4 této vyhlášky se dále říká, co má obsahovat analýza léčivého zdroje peloidu. Zarazilo mě jedno, že i pro peloidy se vždy hovoří jen o komplexní analýze. Když se vrátíme do školních let, tak víme dobře, že už na základní škole, pokud jsme dávali trochu pozor v hodinách biologie, víme, že rašelina vzniká narůstáním rašeliníku s tím, že spodní partie odumírají, rozkládají se a tvoří tedy rašelinu, samozřejmě v různém stupni rozkladu. Je tedy zcela zřejmé, že nemůžeme o komplexní analýze hovořit, protože každá vrstva směrem dolů má úplně jiné složení, čili můžeme hovořit jen o analýze z určitého místa, z určitého prostoru, z určité hloubky. Nahoře mohou růst borůvky a půl metru pod hladinou může být vysoce účinná balneorašelina.
Je tedy zřejmé, že odstavec 4 § 4 je vyloženě laboratorně analytický, nikoliv však praktický. Snaha s tímto problémem se vyrovnat je sice obsažena v článku 4 § 6, ale opět pouze vysoce teoreticky. Vychází se opět z toho, že ložisko je kompaktní a homogenní. Jak jsem již řekl, tomu nemůže věřit ani dítko školou povinné.
Začal jsem tedy pátrat po tom, jaká jsou vůbec speciální ošetření nebo jestli je určena kvalita balneorašeliny nebo těchto peloidů, a narazil jsem. Dostal jsem se k dopisu ředitele ČIL řediteli Balmedu Praha, který byl napsán začátkem roku 1999, kde se přímo píše: Mikrobiologická norma na výrobky nebo postupy používání peloidů v pravém slova smyslu neexistuje. Dále se tam píše: Normativní podklady pro hodnocení kvality peloidů jsou teprve ve fázi zpracování podkladů. Autory těchto materiálů jsou pracovníci referenčních laboratoří. Tyto podklady jsou ČILem odsouhlaseny, respektovány a prosazovány, nemají však formu definitivní vyhlášky, a proto nemohou být v plném rozsahu předány, protože tam se korespondovalo ohledně toho, aby byly dány podklady pro vyhodnocování jednotlivých druhů peloidů.
Co tedy bude předmětem kontroly, když vlastně nemáme ani normu, je pouze jisté doporučení. Podle mne u léčebných médií, ať už je to voda, nebo peloid, by to měl být léčebný účinek. O tom však není samozřejmě nikde ani slovo.
Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o jedné věci. V tomto návrhu normy se sice hovoří o šetrném využití ložiska. Je to možné. Víme ale, že převážná část všech nalezišť peloidů se nalézá v chráněných územích anebo jsou i sama o sobě chráněna, nejsou-li přímo rezervacemi. V návrhu tohoto celého zákona však není o řešení vztahů mezi těžbou a mezi ochranou přírody a ochranou území ani slova. Ovšem to považuji právě za zásadní a kardinální problém tohoto návrhu. Toto se týká právě životního prostředí a jeho ochrany, neboť víme dobře, že mokřady musíme chránit, neboť to jsou jedny z nejcennějších útvarů, které vůbec máme. Chceme, aby velká většina z nich byla zachována, a to samé se týká samozřejmě rašelinišť, a i přes to, že na nich probíhá těžba pro léčebné účely, tak v každém případě je mi známo, že určité části těchto ložisek a nalezišť jsou ošetřovány zvláštními předpisy a vznikají tam zbytečné problémy a tahanice kolem precizace vztahů ošetřování atd. Není toto nikde ani zmíněno.
Myslím si, že problémy, o kterých jsem tady hovořil, se dají odstranit v rámci usilovné práce poslance. Koneckonců nebude to poprvé ani naposled, kdy poslanci budou vylepšovat normu, která byla předložena. Teď už je jedno, kdo byl předkladatelem této normy. Jenom jsem si dovolil na tyto problémy, které se k tomuto tisku vážou, upozornit.
Na závěr mé řeči, kde jsem upozornil, že není vůbec řešen vztah k ochraně přírody, bych navrhl, aby opět i tento návrh přišel do výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tomíčkovi. Slovo má paní poslankyně Taťána Jirousová, připraví se pan poslanec Břetislav Petr.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod ryzích, přírodních lázních a lázeňských místech, tzv. lázeňský zákon, se od minulé předlohy, zamítnuté Poslaneckou sněmovnou, jak už tady říkal pan zpravodaj, příliš neliší. Kromě jiného je tam ale vypuštěn § 16, kde byla dána povinnost uživateli zdroje možnost (?) bezplatný odběr minerální vody ze zdroje fyzickým osobám pro osobní potřebu, a to v rozsahu stanoveném v povolení k využívání zdroje. Domnívám se, že zrovna toto ustanovení je rozumné, odůvodnitelné. Vždyť minerální voda je vlastně součástí léčby a veřejný přístup k těmto vodám platil vždycky i za první republiky. Jistě nikdo v Poslanecké sněmovně by nechtěl toto právo našim spoluobčanům vzít a odběr minerální vody pro vlastní potřebu zamítnout.
Dalším problémovým bodem je § 4, kdy přírodní léčivé zdroje nebudou již ve vlastnictví státu, jak tomu bylo v zákoně 20 z roku 1966, ale budou statkem veřejným. Některé evropské státy, jak je uvedeno v důvodové zprávě, mají tyto zdroje stále ve svém státním vlastnictví, ale já si myslím, že to není tak důležité, jestli tyto zdroje budou ve státním, nebo veřejném vlastnictví, ale v každém případě nesmějí být předmětem vlastnictví, a to v zákonu zaručeno je. Je zde postupováno obdobně jako v zákoně o vodách, což považuji za správné.
V § 2 se rozlišuje minerální voda ryzí a minerální voda potravinová. Já jsem to na rozdíl od pana zpravodaje pochopila jinak. Nemyslím si, že by na tom naši vývozci měli být nějak hůře, protože minerální voda do 1 gramu bude považována za minerální vodu stolní, kdežto 1 gram a více nad minerální vodu ryzí, léčivou. V tom nevidím takový problém. Myslím si, že ani s ohledem na EU nebude mít nějaký vliv.
Některé nedostatky, např. nerozlišení umělých a přírodních podzemních prostorů nebo nevymezení základních rozdílů mezi rašelinou, slatinou a bahnem, nejsou tak podstatné a lze je odstranit ve druhém čtení nebo nějakou vyhláškou.
Za diskusi však stojí § 12, povolení k využívání zdroje.
***