(10.10 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Při posledním projednávání vládního návrhu lázeňského zákona došlo pouze těsnou většinou jednoho hlasu k vrácení návrhu k přepracování za podmínky dalšího projednávání souběžně se zákonem o vodách. Tak se stalo. Není pravdou, že zákon nezaznamenal změn ve srovnání obou parlamentních tisků. Dovolím si při této příležitosti ještě pamětníkům připomenout také projednávání vládního návrhu zásad zákona o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních stolních vod a lázeňských místech. Předloha, kterou si dovoluji zmínit, se v tomto parlamentu projednávala 13. října 1994 jako sněmovní tisk č. 856. Provázely ji stejné problémy, jako provázejí nynější parlamentní tisky 617 a 700, které projednáváme v současné době.
Ve všech případech se diskuse převážně zaměřovala a zaměřuje na problém vlastnických vztahů k přírodním zdrojům. To bylo vždycky bohužel meritorní. Princip, podle kterého jsou přírodní vody považovány z ekonomického hlediska za volný statek nebo z právního hlediska za tzv. věc bez pána, res nullius, vnímají někteří poslanci s určitým nepochopením. Naprosto shodně však přistupuje k vlastnictví tzv. neovladatelné vody i zákon o vodách. Opodstatněním a současnou výhodou tohoto těžko přijímaného principu je ochrana přírodních zdrojů před možnostmi jejich ztráty pro veřejnost, před vymezením vlastnického vztahu a eventuálně i možností následného obchodování či zcizení. Z hlediska podnikatelského je jistě taková možnost pro některé přitažlivá.
Pokud však půjdeme, dámy a pánové, touto cestou, mohlo by se nám v dalších fázích přihodit, že bychom začali vymezovat vlastnictví např. ke vzduchu a někteří, kteří by na to neměli, by mohli začít trpět nedostatkem kyslíku, což by pro jiné zase třeba mohlo být výhodné. Musím si položit otázku, co vlastně vedlo poslance již podruhé, a to v posledních šesti letech, k vrácení návrhu zákona. Bylo to tak hluboké ideologické přesvědčení o významu soukromého vlastnictví, které se nedokáže usměrnit, před existencí volných statků? Nebo šlo o nějaký zcela pragmatický krátkodobý zkrat podmíněný dobou a především kyvadlovým efektem v myšlení? Vždyť naše historické právní normy i právní normy současné vymezovaly a vymezují soukromé a veřejné statky. Nacházíme se přece v realitě smíšeného ekonomického systému, sestávajícího ze sektoru veřejného i sektoru soukromého. Vedle statků veřejných máme statky soukromé a máme také statky volné. Během historického vývoje naší společnosti došlo ke koexistenci a vzájemnému doplňování aktivit soukromých a aktivit veřejných. Chci věřit, že většina z nás nepovažuje za konečný cíl transformace socialistického práva pouze jeho přeměnu na právo soukromé, aniž bychom se poučili z historického vývoje a reality vyspělých zemí, kde existence veřejného sektoru nebo existence volných statků není vnímána jako problém, ale naopak jako společensky efektivní, pozitivum. Připomenu ještě, že v našich zemích za Rakousko-Uherska, Československé republiky i za protektorátu to byly právě léčivé prameny, kde byl uplatňován charakter správy veřejného statku.
Měli bychom především vnímat celou šíři problémů, které projednávaný zákon řeší, a připomenout si, že na tato řešení čekají provozovatelé převážně privatizovaných lázeňských zařízení a čekají už více než šest let. V současné době se totiž stává nutností konečně nahradit pouhých 10 paragrafů zákona č. 20/1966 Sb. zákonem speciálním. Jsem přesvědčena, že většinu rozporů mezi námi odstraňuje přepracovaná předloha a ty rozpory, které snad ještě přece zbývají, jsme schopni překonat ve výborech či ve druhém čtení ve sněmovně.
Dovoluji si proto doporučit sněmovně postoupit předlohu do druhého čtení a v případě kladném z tohoto místa navrhuji projednání ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Slova se ujme pan poslanec Rudolf Tomíček, připraví se paní kolegyně Taťána Jirousová.
Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, v balíku návrhů zákonů jsme obdrželi i návrh novely zákona o přírodních léčivých zdrojích atd., dále vedený pod názvem lázeňský zákon. Ze zvědavosti jsem se do něj začetl, i když nejsem lékař a v lázních jsem ještě nebyl. Jen mě zajímalo jako baňaře, jak jsou ošetřeny zdroje nerostného a v případě peloidů tedy i rostného bohatství. Z hlediska odborného mě zajímalo, jak se navrhovatel vyrovnal s tím, že se jedná o tři zcela rozdílné fyzikální složky, a to plyn, vodu a peloid.
Domnívám se, že to, co jsem se tam dočetl, mi dalo takový názor, že není tento problém zcela jasně zvládnut. Ve většině paragrafů se totiž hovoří jen o jedné substanci nebo v tak obecné rovině, že samozřejmě se to musí nutně vztahovat na všechny tři. Nestačíte se pak divit, že z toho vyjdou věci, které jsou trochu kuriózní, jako např. v § 19, kdy se dovíte v rámci odborného dozoru nad využíváním a ochranou léčivého zdroje, že potom vyjde, že pro rašelinu je tímto odborným dozorem zřídelní technik, což je trochu kuriózní. V § 10, kde se hovoří o náležitostech žádostí o vydání povolení k využívání zdroje, najdeme všechno možné, jen ne způsob těžby peloidů, což je podle mne rozhodující, neboť nevhodným způsobem těžby můžeme zdroj zcela zničit. Také není upravena těžba minerálních vod, protože svým způsobem je to odběr něčeho a může to být jednak z prostého výběru a může to být někdy i čerpáním, což už je samozřejmě úplně o něčem jiném.
To samé se týká povolení k využívání zdroje v § 12. Hovoří se v něm sice o využívání zdroje, ale jak už jsem řekl, může si pod tím kdokoli představovat cokoli. Když jsem se dostal k § 34, zjistit jsem, že vůbec nevím, proč existuje Český inspektorát lázní a zřídel, neboť v celém zákoně o něm není ani zmínka. Omlouvám se, je, je to v § 46, ale v tomto paragrafu se slova "Český inspektorát lázní" zrušují, takže jako oprávněné osoby jsou potom uvedeni neadresní zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví a též zaměstnanci tzv. referenčních laboratoří. Ovšem jen tito neadresní zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví mohou nařídit odstranění zjištěných závad.
Podíváme-li se do následujícího § 38, dozvíme se, že kromě laboratorních úkonů mají pracovníci, jak již jsem dříve řekl, referenčních laboratoří ještě za úkol, a teď cituji, "sledovat vlivy antropogenní činnosti na přírodní zdroje a dále sledovat nové poznatky a samostatně rozvíjet poznání oborů včetně zavádění nových pracovních metod". Vůbec zde nechci pochybovat o erudici pracovníků referenčních laboratoří, co se týče analýz, ale s podivem zjišťuji, že tito pracovníci by měli za úkol - a vracím se opět k peloidům - když se hovoří o sledování antropogenní činnosti na přírodním zdroji, znamenalo by to kontrolovat postup těžby, její rozsah či následné zpracování produktů.
***