(15.20 hodin)
(pokračuje Svoboda C.)
Na tento článek 33 navazuje článek 41 Listiny základních práv a svobod, který říká, že domáhat se těchto práv lze jen v mezích zákonů, které provázejí Listinu základních práv a svobod. To znamená, že již ústavodárce předpokládá, že meze těchto práv budou určeny v prováděcích zákonech. Tento zákon nedělá nic jiného, než že rozšiřuje možnost našim občanům, aby mohli studovat, a to proto, že když se někdo třeba nedostane na vysokou školu díky nahodilosti, tak že má možnost studovat. Dále to umožňuje tím, že vysoké školy budou moci lépe ekonomicky žít. Tím se opět rozšiřuje možnost vzdělání a zároveň pružnost v rámci studia. Rozdělení bakalářského, magisterského studia povede k větší pružnosti a doufám, že i k větší konkurenci mezi vysokými školami. To je všechno, co potřebujeme, aby náš systém byl účinnější, aby absolventi našich vysokých škol byli vzdělanější.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Miloš Titz, připraví se pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, myslím si, že je třeba vzdát všem, kteří připravili tuto novelu, rozhodně poklonu v tom, že otevřeli diskusi na nesmírně závažné téma. Myslím to skutečně vážně, neboť toto téma je nesmírně závažné.
Vysoká škola, jakkoliv tam budeme zvažovat tři stupně, bakalářský, magisterský a doktorský, je de facto tím nejvyšším vzděláním, kterého člověk za život může dosáhnout. Vzhledem - bohužel - k mému věku, jelikož jsem poznamenán všemi školskými reformami, které naopak snižovaly věk, tedy vlastně možnost načerpat a mít možnost se poučit, tak si dovolím vznést několik vážných pochybností v tom smyslu, že se chystáme nesmírně závažným způsobem zasáhnout do vysokoškolského studia a že jsme diskusi přímo organicky nevěnovali dostatek času. Kdysi mě zamrazilo, když mně zde sedící jeden z předkladatelů řekl: "Kdybychom to nehnali do novely, tak o tomto závažném úkolu stojícím před společností nikdo nebude vážně diskutovat." Myslím si, že to je škoda, protože bychom měli i bez toho, že věc je napsaná jako novela atd., mít vůli a mít čas o věci diskutovat.
Teď mi dovolte konkrétně ze své životní zkušenosti podívat se na naše školství a na to, co asi v této věci chceme udělat. V každém případě pro vstup na vysokou školu je zapotřebí maturity. Myslím si, že dnes se chýlí ke konci diskuse o tzv. státní úrovni maturity, o tom, že je tam možno složit matematiku na úrovni A, resp. na úrovni B, že úroveň A bude stačit dejme tomu pro někoho, kdo půjde na humanitní směry, a matematiku typu B na školy přírodovědného a technického směru. Myslím si, že to je zásadně důležité, protože jestliže je někdo, dovolte mi říci, 8, 6 nebo nejméně 4 roky na střední škole, tak si myslím, že tamní středoškolští profesoři by ho měli mít do značné míry přečteného. Maturita by měla skutečně vypovídat o člověku daleko více než úspěch či neúspěch v nějakém testu.
Když jsem já dělal přijímací zkoušky v roce 1956 na vysokou školu, tak tenkrát vedle písemky jeden každý z nás absolvoval pohovor, a jak jsem později zjistil, tak pohovorem se mělo zjistit nejen to, co ten konkrétní člověk z jedenáctiletky ví o jednotlivých věcech, ale zda ho pracovník vysoké školy hodnotí na to, že má schopnost vysokou školu dělat a dodělat. To je věc, která dnes až na čestné výjimky prakticky úplně chybí. Dovolím si tvrdit, že lze udělat dva testy, které lze vyhodnotit jako stejně těžké, stejně obtížné, a v jednom mohu uspět a ve druhém mohu propadnout. Bohužel takovýmto způsobem se dnes přijímá na vysoké školy. Tady vám dávám v mnohém za pravdu. Diskutujme. Nelíbí se mi to, že tak vážnou věc máme vyřešit tak strašně rychle.
Teď se zaměřím na záležitost, že by člověk nejprve měl dosáhnout dejme tomu úrovně nebo titulu bakalářského a potom jít dál. Myslím si, že jenom k tomu, aby bakalář po třech letech dostal jakýsi certifikát, že je schopen jít dál, se mi zdá trochu velkým přepychem, i když nechci zpochybňovat, že v řadě oborů lidské činnosti může bakalář být dostatečnou vysokoškolskou kvalifikací. Ale bylo tady řečeno, že by to mělo bezprostředně navazovat. Teď se trochu konkrétně zeptám. Jestliže fakulta jaderná a fyzikálně-inženýrská má za sebou šest semestrů matematiky a posléze ještě přistoupí dva semestry matematické fyziky, tak se vás ptám, jestliže by event. bakalář měl mít možnost pokračovat v dalším, v dvouletém studiu magisterském, kolik mu matematiky v těchto třech letech chcete dát? Ne nadarmo například, když bylo víceméně tlačeno na tuto fakultu, aby zavedla bakalářské studium, tak se před pěti lety tyto dvě větve od sebe vzdalovaly a dokonce vzájemně prostupné byly jenom v prvním semestru, protože to šlo dohnat.
Byl bych strašně nerad, abyste se cítili dotčeni. Osobně se velice skláním před humanitními vědami a sám vím, kolik toho neznám, a snažím se to nějakým způsobem odstranit, ale je velmi zajímavé, že všichni předkladatelé mají vzdělání v humanitních vědách. Není mezi nimi ani jeden technik a ani jeden přírodovědec. Tady se totiž také ukazuje jiná věc. Jestliže někdo v prvním semestru na vysoké škole chemické absolvuje základní laboratoře, kde je od rána do večera, tak tam je samozřejmě možné přijmout jen tolik lidí, kteří se do laboratoří od pondělí do pátku vejdou. Tam není možné přijmout tolik lidí a říci, že se tam pak nějakým způsobem prosejí.
Už budu končit. Promiňte mi, že jsem trochu sáhl ke konkrétní situaci. Vysoká škola - na tom se asi všichni shodneme - bez ohledu na to, zda tam je bakalářské studium, nebo eventuálně není a je tam jenom magisterské, tedy v každém případě by měla produkovat, a to dost významným způsobem, vědeckou práci. Jestliže každý rok se bude na fakultách prosívat z několika set až tisíc posluchačů, tak se zeptám, co ti, kteří budou učit v prvním a druhém ročníku, kolik budou mít času na vědeckou práci. Vědecká práce je naprosto nutná pro jejich odborný kariérní růst na vysoké škole.
Toto jsou všechno věci, které zváženy nebyly. Dovolím si ještě říci, co bude bakalář z lékařských fakult. Chápu, že na právnických fakultách za první republiky bylo možné dosáhnout hodnosti notáře a pak teprve hodnosti doktora práv. Tyto věci existovaly a mohou určitě podobným způsobem nějak existovat, ale co bude bakalář v medicíně a jakým způsobem ho začleníme dejme tomu do systému jakési atestace bakaláře, protože když tento člověk s určitou praxí u lůžka, školní praxí, přijde do nemocnice, tak teprve tam se z něho během několika let a pod vedením zkušených lidí stane fungující lékař.
Děkuji za pozornost.
***