(15.00 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Bylo dosaženo relativně dobré vyváženosti ve věcech našeho vysokého školství. V zákoně je pamatováno i na diverzifikaci základních stupňů vysokého školství, to je tedy bakalářského i magisterského studia při zachování dlouhých magisterských programů u oborů, kde to obor studia vyžaduje. Je uvedeno, že dosavadní zákon umožňuje stavět bakalářské a magisterské programy jako na sebe navazující cykly vysokoškolského vzdělávání. Jinými slovy lze říci, že není nutno novelou nastolovat takovéto opatření, je však prý málo vysokými školami využíváno. Už tato formulace napovídá, že jde spíše o zájem vysokých škol samotných. Vysvětlení najdeme v oddíle "Otevření akreditovaných studijních programů veřejných vysokých škol účastníkům programu celoživotního vzdělávání".
Naproti tomu je řečeno, a to by měla novela zejména ošetřit, aby se vysoké školy otevíraly i těm zájemcům, kteří nebyli dříve přijati, ať z politických důvodů, nebo pro malou kapacitu vysokých škol po složení maturity, a to u porevolučních zájemců. U těchto uchazečů denní studium nepřichází v úvahu, poněvadž jsou již zapojeni do pracovního procesu. Přijetí do akreditovaného studijního programu a získání plnohodnotného diplomu by měli tito uchazeči částečně finančně hradit. Tady se nabízí známé konstatování, že účel, rozumějte tím diplom, světí prostředky. Přitom je však zmíněna obava, aby tento typ studia nepřevládl nad klasickou formou studia denního.
Příjmy od studentů v pokročilejším věku by měly zajišťovat vícezdrojové financování vysokých škol, ale stejně tak by mohlo jít o víceděrové odtékání finančních prostředků. Zátěž pro státní rozpočet by byla nepochybná. Šlo by o vyšší nároky na investiční prostředky, o zvýšení odpracovaných hodin učitelů a jistě i o zvýšení jejich počtu.
Podobný problém vidím v zapojování vysokých škol do obchodních společností, zhodnocování know-how a pronikání nových technologií zejména do malých a středních firem. Tyto postupy jsou v naší společnosti relativně riskantní, jak napovídají zkušenosti s jinými podobnými aktivitami z nedávné minulosti, ale i přítomnosti. Mohlo by tedy jít i o klasické tunelování a nejspíš navíc přetahování špičkových odborníků, jejich přeplácení a následný odchod z vysoké školy.
Spolupráce některých institucí a firem s tzv. výzkumnými centry je známější, ale vysoké školy jsou v těchto případech jimi spíše sponzorovány. Zisk je však nutno hledat v těchto případech někde jinde - ve zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, v prodlužování střední délky života, v poklesu úmrtnosti, ve zlepšování životního prostředí, technologických postupů atd.
Mám pocit, že zmiňované návrhy nemají daleko k tomu, aby bylo přijato ustanovení o školném. To by však zcela jistě působilo protichůdně proti současným snahám o zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Je nutné přihlížet k sociální situaci většiny obyvatel. Náklady na bydlení, stravu a léky představují velké položky, resp. vyžadují i další pracovní poměr a nemožnost placení školného pro své děti.
Nemohu se nezmínit o ještě daleko naléhavějším problému. Zabýváme se dostatečně tím, jak budou někteří bakaláři z denního studia uplatněni v praxi? Osobně cítím tento problém velmi naléhavě u bakalářů studujících na lékařské fakultě. Nelze přece preferovat jejich představy - a s těmi k tomuto studiu někteří nepochybně přicházeli - že jsou vlastně vychováváni pro vedoucí funkce ve zdravotnictví. Ano, jde o absolventku většinou střední zdravotnické školy a absolventku bakalářského studia na lékařské fakultě. Má relativně vysoké teoretické vzdělání a takřka žádnou zdravotnickou praxi a přitom představu, že nastoupí na místo staniční nebo dokonce vrchní sestry. Uskutečnění tohoto cíle je nemožné z několika pohledů. Zmíněné funkční zařazení je výsledkem určitého kariérního řádu. Nezkušenost absolventky ohrožuje kvalitu organizačního řádu na svěřeném úseku. Utrpí její zdravé sebevědomí a nutná přirozená autorita. A vše nakonec představuje ohrožení kvalitní sesterské péče na daném pracovišti, čímž utrpí především nemocný člověk. V těchto případech, kdy je nutné absolvování několikaleté souvislé praxe, bych preferovala onen oddálený typ bakalářského studia. Představoval by pak výrazný kvalitativní skok pro takovéto absolventy a výrazné zlepšení kvality práce celého pracoviště. Protože by šlo o zájem samotného pracoviště, pak by náklady na tyto studenty měly být hrazeny z pozice zřizovatele zdravotnického nebo jiného zařízení.
Co říci závěrem. Předkladatel zde dnes proslovil některé další myšlenky, které neobsahovala důvodová zpráva. Jde především o návrhy různých kompromisních řešení, které by měly zákon modifikovat v dalším projednávání. Já však souhlasím s názorem zpravodaje a zejména pak se stanoviskem vlády a samotného pana ministra Zemana. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má pan poslanec Walter Bartoš, připraví se kolega František Pejřil.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, důvodů, proč jsme se spolu s kolegy rozhodli předložit tuto novelu, je dost a ve svém vstoupení je docela podrobně a velmi odborně rozvedl kolega Matějů. Jádro celého problému spočívá především ve zkostnatělé uzavřenosti našeho vysokého školství, jejíž důsledky jsou horší, a jsou mnohem horší, než by se na první pohled mohlo zdát, a ani zdaleka se nedotýkají jen sféry ekonomické. Každoročně odmítáme více než polovinu vážných zájemců, z nichž většinou se jedná o mladé lidi, kteří chtějí studovat na vysokých školách. Jen pro úplnost - např. letos nebylo přijato ke studiu z 97 000 hlásících se asi 51 000, což je více než polovina. Je třeba vzít v úvahu - a připomínám to s plnou vážností - že se jedná o závažný společenský problém, který je nutno co nejdříve řešit.
Velmi vysoký převis poptávky nad nabídkou v této oblasti razantním způsobem ovlivňuje charakter a podobu dnešních přijímacích zkoušek. Tady mi dovolte, abych se zastavil a udělal jednu malou poznámku pod čarou. Reagoval bych na pana ministra. Chtěl bych říci, že nikdo ze současných poslanců ODS ani lidí, kteří se zabývají problematikou školství, nikdo nikdy neřekl, že budou zrušeny nebo že budeme prosazovat zrušení přijímacích zkoušek na vysokých školách. To je poznámka pod čarou a dovolte, abych pokračoval dále.
Přijímací zkoušky, místo aby zjišťovaly schopnost uchazeče studovat úspěšně na vysoké škole, podobají se spíše hazardní hře typu rulety nebo očka. Tak dochází ve velké míře k tomu, že řada uchazečů, i když prokazatelně splňuje studijní předpoklady, a tudíž má na to, studovat vybraný studijní obor, se nemůže dále vzdělávat, dále rozvíjet své schopnosti a vytvářet si tak předpoklady pro úspěšnou životní dráhu. Skutečnost, že přijímací zkoušky nezjišťují klíčové kompetence, ale podobají se loterii, mi potvrdila i většina rektorů, kteří zasedají jako součást expertního týmu přímo v podvýboru pro vědu a vysoké školy.
***