(14.50 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Nesouhlasím s názorem jednoho z předkladatelů, pana poslance Bartoše, který v rozhovoru pro Učitelské noviny k této novele a k tomuto bodu uvedl, že bakalář vyučující na základní škole cizí jazyky by při obrovském nedostatku jazykářů mohl být cestou k řešení. Já tento názor nesdílím. Za prvé nedostatek jazykářů je především proto, že odcházejí do jiných profesí, a já jsem přesvědčena, že mnozí bakaláři - jazykáři by činili totéž. Za druhé, jak dokazují zkušenosti, bakaláři cizích jazyků, a ti jsou přece už dnes, nejsou mnohdy na školách přijímáni, protože přednost dostávají, samozřejmě pokud jsou, právě absolventi magisterského studia.
Nyní k § 60. Otevření akreditovaných studijních programů veřejných vysokých škol účastníkům programů celoživotního vzdělávání, které jsou poskytovány za úplatu, znamená zavedení placeného studia do akreditovaných vzdělávacích programů. Tento návrh zcela jednoznačně otevírá problematiku školného, navíc školného v podstatě jen pro ty, kteří se nedostali na žádné studium. Vyvstaly přede mnou také některé další otázky - budou snad tito uchazeči přijímáni přednostně, protože si budou studium platit, a tím přispívat do hubených pokladen vysokých škol, jak se vyjádřil pan poslanec Matějů v Hospodářských novinách, nebo bude respektována současná právní úprava, tedy že pro všechny formy studia musí platit stejné podmínky pro přijetí či nepřijetí na vysokou školu? Považuji tento návrh za nesystémový a destabilizující a vedoucí k neomezené nabídce placeného studia. Předkladatelé jako by zapomínali, že vedle interního studia existují i další formy, např. kombinované či distanční, které také dávají možnost získat vysokoškolský diplom.
Návrh na zařazení placených programů celoživotního studia mezi akreditované studijní programy vyvolává oprávněné obavy členů studentské komory Rady vysokých škol České republiky z toho, že by studenti mohli být vytlačováni z akreditovaných programů, které jsou zdarma, a naopak tlačeni do programů akreditovaných jako celoživotní vzdělávání, tedy za úplatu. Kapacita vysokých škol se realizací tohoto návrhu nezvýší a výše uvedené obavy studentů jsou zcela reálné.
Vzhledem k významu celoživotního vzdělání lze podpořit jeho zařazení mezi akreditované studijní obory, ale nikoliv za úplatu.
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi stručně se vyjádřit k dalšímu problému, a to k § 20, tedy umožnit veřejným vysokým školám vkládat do obchodních společností peněžní i nepeněžní prostředky. I když na rozdíl od minulého návrhu je zde blokována možnost vkládání finančních prostředků a nemovitostí získaných jako dotace či převod od státu, znamená přesto tento krok otevření prostoru pro podnikatelské aktivity vysokých škol a zavedení tržního prostředí do vzdělávacího systému. Já nepochybuji o významu vědecké a výzkumné činnosti pro zkvalitnění výuky na vysokých školách ani o tom, že řadu těchto výsledků lze využít v praxi. To je však možné, podle mého názoru, i na základě běžných smluvních vztahů s podnikatelskou sférou, tedy bez navrhovaného propojení se soukromým sektorem. Právě z navrhovaného propojení veřejné vysoké školy se soukromým sektorem plynou značná rizika pro vysokou školu v případě hospodářské neúspěšnosti obchodní společnosti.
Dále se mi nelíbí, že v návrhu není ani stanoveno, že výsledky vstupu veřejných vysokých škol do obchodních společností musí být využity výhradně ve prospěch rozvoje školy, a ani z něho nevyplývá, možná to ani v tom případě nejde, jak budou zástupci vysokých škol v obchodní společnosti moci kontrolovat vložené prostředky.
V poslední části bych se chtěla zmínit o otázce uvedené v § 50 - dosažení větší transparentnosti přijímacího řízení na vysoké školy zpřesněním požadavků na zveřejňování parametrů písemných částí přijímacích zkoušek. S tím lze samozřejmě souhlasit. Současné znění zákona tento problém sice řeší povinností zveřejňovat základní statistické charakteristiky písemných testů, tento pojem je však skutečně vágní a nedává školám jednoznačnou specifikaci. Na druhé straně však navrhovaná změna znamená příliš rozsáhlý výčet povinně zveřejnitelných součástí přijímacích zkoušek. Odborníci z vysokých škol uvádějí některé výhrady, např. že uvedený výčet složek ke zveřejnění není konzistentní, chybí např. základní charakteristika diagnostického nástroje, kterou je konstruována obsahová validita. U některých typů testu, např. testu dovednosti a postojů, je velmi specifické jejich vyhodnocování a jsou velmi odlišné statistické charakteristiky. Pokud bychom chtěli podrobně zveřejňovat celé statistické vyhodnocení testu, pak by šlo o velké množství odborných informací pro zveřejnění. Odborníkům by zřejmě byly většinou k ničemu.
Podrobné a kvalitní diagnostikování je také velmi finančně náročné. Odborníci vyjadřují obavy, že zde nastane otázka lobbování diagnostických firem, které by musely vysoké školy najímat. Na mnohooborových vysokých školách, jako jsou např. pedagogické fakulty, kde je i několik desítek různých přijímacích testů a písemek, se výše uvedené efekty nasčítají, a tak je téměř prakticky nemožné požadovaný úkol splnit. V psychologii a v jiných disciplínách je dokonce nežádoucí, aby byl zveřejněn celý diagnostický nástroj, to znamená IQ test. U didaktických testů je situace obdobná.
Domnívám se, že zpřesněné požadavky na zveřejňování parametrů písemných zkoušek jsou nezbytné, tedy jejich zpřesnění je nezbytné, ale mělo by být jednodušší.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr chci znovu položit otázku uvedenou v úvodu mého vystoupení, tedy jak slouží novela cíli, který si předkladatelé kladou, tedy zpřístupnění terciárního vzdělávání co nejširšímu počtu uchazečů. Jak jsem vlastně už výše uvedla, jsem přesvědčena, že mnohé z toho, co novela navrhuje, současná právní úprava už zajišťuje. Jiná věc ovšem je dostatečná realizace v praxi, a to je podle mého názoru otázka další transformace vzdělávacího systému. Předkladatelé však našli především ještě jinou cestu, a to cestu zavedením školného a dalších tržních principů do vzdělávacího systému. Toto je v rozporu se vzdělávacím programem KSČM a my s tím nemůžeme souhlasit. Zvětšení kapacity vysokých škol nesmí záviset na výběru finančních prostředků od studentů. Cestou musí být pouze zvyšování objemu financování vzdělávací činnosti v terciárním sektoru ze strany státu, který je garantem vzdělávání.
Vzhledem k tomu, že řešení předkládané v této novele a týkající se zavedení školného a dalších tržních principů do vzdělávání je v rozporu se vzdělávacím programem KSČM, dovolím si jménem poslaneckého klubu KSČM předložit návrh na zamítnutí této novely.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní kolegyni. Nyní uděluji slovo paní poslankyni Miladě Emmerové, připraví se první muž v této rozpravě, pan poslanec Walter Bartoš.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení přítomní, předkládaná novelizace zákona hodlá vylepšovat nedávno přijatý vysokoškolský zákon, jehož projednávání spotřebovalo mnoho času zejména ze strany poslanců a v tomto kontextu i současného ministra školství, mládeže a tělovýchovy Eduarda Zemana.
***