(14.40 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
Je realizovatelná, protože umožňuje ministerstvu školství povolit i tzv. dlouhé magisterské programy. Není třeba to zde dále podrobně rozebírat. Ale zároveň uvádí přechodná ustanovení, která řeší postupnou akreditaci studijních programů. Já zde tuto změnu v návrhu zákona vítám.
Za nejsložitější část návrhu považuji změnu ustanovení o placeném celoživotním studiu v akreditovaných studijních programech. V této souvislosti přece jen bych se chtěla zeptat předkladatelů, jak se bude lišit vzdělávání v akreditovaném studijním programu.
Omlouvám se, ale domnívám se, že přece jen je třeba tomu věnovat určitou pozornost. Tak bych poprosila kolegy o ztišení.
Ptám se předkladatelů - a považuji za důležité, aby to zde bylo zmíněno - jak se bude lišit vzdělávání v akreditovaném studijním programu v řádném studiu od studia ve stejném akreditovaném studijním programu, který byl ale otevřen jako program celoživotního vzdělávání za poplatek. Zatím totiž podle návrhu se domnívám, že se budou lišit jen tím, že jedni studenti budou platit, ti druzí za stejné studium platit nebudou. Domnívám se, že toto by nemělo být výsledkem novely.
Domnívám se, že při projednávání ve výboru bychom měli návrh změnit tak, aby se skutečně jednalo o programy celoživotního vzdělávání. Především by měla být zajištěna srovnatelnost kvality studia a zejména nároků na jeho absolventy. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak bude zajištěno, aby se nezměnilo poslání veřejné vysoké školy a převažujícím typem studia se z ekonomických důvodů nestaly placené programy celoživotního vzdělávání. Tuto obavu zde vznesl pan ministr. Návrh na řešení zde zmínil i předkladatel. Já jsem velmi ráda, že v tomto velmi sporném bodu u předkladatelů nastal výrazný posun a že uvažují o vstřícném kroku vůči těm, kteří chtějí zabránit právě této změně orientace vzdělávání na vysokých školách.
Upozorňuji, že návrh zdaleka nevyčerpává okruh problémů, které veřejné vysoké školy, jejich vedení, studenty nebo uchazeče o studium trápí. Domnívám se, že návrh tvoří jakýsi komplex, který by neměl být podstatně rozšiřován, ale, jak říká pan předkladatel -
Je zde velký hluk. Já nechci pokračovat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Paní kolegyně, obávám se, že intenzita stávajícího hluku ve sněmovně je jednou z těch nejnižších, jaké kdy byla tato sněmovna svědkem. Nicméně i tak se pokusím apelovat na všechny kolegyně a kolegy, aby se ještě více zklidnili.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Mám nyní na mysli to, že veřejné vysoké školy trápí ještě řada dalších problémů, jako je např. volba do akademického senátu, transformace vyššího odborného studia v souvislosti se zakládáním neuniverzitních vysokých škol a tím také možnost podstatně rozšířit studium v bakalářských studijních programech. Přesto nepovažuji za vhodné rozšiřovat řešený okruh problémů o další zásadní změny zákona, ale považuji za vhodné otevřít prostor pro možné změny spíše legislativně technického rázu, které se po krátké době účinnosti zákona ukazují jako potřebné.
Doporučuji tedy propustit návrh do druhého čtení. Jsem připravena spolupracovat na jeho dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Dříve než udělím slovo paní kolegyni Svobodové, prosím všechny kolegy, kteří jsou v jednacím sále, aby sál, pokud nechtějí sledovat obecnou rozpravu, opravdu opustili a nenutili mě jako předsedajícího přerušovat jednání sněmovny do chvíle, kdy usoudím, že stav hluku ve sněmovně není způsobilý k dalšímu jednání.
Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Svobodová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, předložená novela si klade za cíl vedle prostupnosti vysokoškolského studia také zpřístupnění terciárního vzdělávání co největšímu počtu uchazečů. Znovu jsem si položila otázku, jak slouží tato novela tomuto cíli a jestli přece jenom neznamená, jak se říká, vlamování do otevřených dveří. Pod pojmem zřetelnější vymezení základních stupňů vysokoškolského vzdělání chtějí předkladatelé řešit nedostatečné zavádění bakalářských programů tím, že ze zákona všechny magisterské programy musí povinně navazovat na předcházející bakalářské studium. Stávající zákon 111/1998 Sb., o vysokých školách, však umožňuje, aby vysoké školy realizovaly jednak oddělené bakalářské a magisterské programy, ale umožňuje i návaznost obou programů.
Koneckonců v důvodové zprávě projednávané novely se jasně konstatuje, že tento zákon dává "možnost stavět bakalářské a magisterské programy jako na sebe navazující cykly vysokoškolského studia", ta však není vysokými školami dostatečně využívána. Většina vysokých škol bakalářské studijní programy má, a já nepochybuji, že jejich počet bude přibývat, a to nejen proto, že jsou finančně zvýhodněny. Proč by mělo být toto činěno takovýmto tlakem, tedy zákonem? Vysoké školy jako autonomní vzdělávací instituce mají právo se samostatně rozhodovat na základě zákona. Ten jim umožňuje zavádění bakalářských studijních programů.
Předkladatelé se dále odvolávají na závazek daný Boloňskou deklarací. Už to zde bylo řečeno. Ta sice doporučuje vytvoření nejprostupnějšího vzdělávacího systému, avšak já jsem nikde v textu nenašla, že by jednotlivé země byly zavazovány k tomuto kroku, aby, co se týká návaznosti bakalářského a magisterského studia, toto činily plošně jako povinnost danou zákony. Domnívám se, že vysoké školy jsou dostatečně kompetentní k tomu, aby samostatně zvážily potřebu zavádění bakalářských programů z hlediska potřeb společnosti, zaměstnanosti absolventů, ale také z hlediska evropského vývoje. A zároveň aby si vybraly potřebný model bakalářského studia s ohledem na charakter studijního oboru.
Jako příklad bych chtěla uvést ČVUT, které zvažuje zavést právě onen model navazujícího studia, a to i bez této novely. U řady magisterských programů naopak je však navrhovaná návaznost nevhodná vzhledem k charakteru profese. Předkladatelé připouštějí pouze přísné výjimky z navrhované povinnosti. Pokud vím, uvádějí pouze lékařské obory. Jsem přesvědčena, že takových oborů by však bylo více, a odborníci mezi ně řadí také pedagogické studium. Absolventi v tomto studiu jsou připravováni - tedy v magisterském studiu - bez možnosti racionální návaznosti na bakalářský stupeň, což je dáno vzdělávacím obsahem a posloupností výukových disciplín. Nejprve je třeba získat teoretické poznatky z oboru pedagogiky, psychologie atd., na ně navazuje didaktika a praktická výuka na školách, které jsou jádrem profesních kompetencí učitele. Tato posloupnost se přece nedá otočit. To je ale předpoklad bakalářského stupně. Co by vlastně byl absolvent takového bakalářského stupně? Poloučitel? Podle mého názoru by to byla degradace pedagogického povolání.
Na druhé straně na pedagogických fakultách přece již dnes existuje celá řada bakalářských vzdělávacích programů. Uvedu např. speciální pedagogiku, pedagogiku volného času, sociální pedagogiku atd.
***