(14.40 hodin)
(pokračuje Cisár)
Krok tímto směrem by jistě přispěl ke zvýšení důvěryhodnosti českých veřejných vysokých škol.
V § 60 - cílem navrhovaných změn je rozšířit možnost získání vysokoškolského vzdělání bezplatně nebo za úplatu většímu počtu obyvatel. Programy celoživotního vzdělávání by umožnily studovat lidem, kteří nebyli úspěšní v žádostech o řádné studium na vysokou školu, případně kteří nemohli studovat v době nesvobody. Otevření akreditovaných studijních programů účastníkům programu celoživotního vzdělávání má dále přinést pro vysoké školy nové finanční prostředky. Prostředky získané z této obdoby školného by byly účtovány a využívány jako výnosy z doplňkové činnosti vysoké školy.
Vláda ve svém stanovisku uvádí, že považuje zavádění celoživotního vzdělávání jako jedné z forem akreditovaného studia za nadbytečné. Dosavadní právní úprava neklade žádnému uchazeči o studium žádné překážky, pokud splňuje podmínky pro přijetí ke studiu. Podle vlády dále musí důvody kapacitní a schopnostní platit pro všechny formy studia stejně. Vláda také odmítá připustit, aby byl uchazeč za úplatu přednostně přijat, či aby dokonce snadněji vystudoval. Vláda dále odmítá možnost, aby účastníci celoživotního vzdělávání byli studenti vysoké školy, neboť by to předpokládalo další úpravy jiných právních předpisů. Otevření akreditovaných studijních programů by navíc dle vlády přivodilo dodatečné nároky na státní rozpočet.
Nabyl jsem dojmu, že navrhované změny by umožnily rozšířit nabídku vysokoškolského vzdělávání v České republice. Cenou za toto rozšíření by však bylo zvýšení nespravedlivosti při přijímání na vysoké školy. Řádné studium, které je zdarma, je kapacitně omezeno. Proto vysoké školy organizují poměrně náročná přijímací řízení. Navrhované změny však umožňují tato řízení obejít za úplatu. Netvrdím, že k něčemu podobnému nedochází již dnes, ale legalizovat tento postup formou zákona mi nepřipadá příliš vkusné. Zde neřešíme otázku rozšíření počtu míst na vysokých školách. Zde řešíme principiální otázku rovnosti v příležitostech, rovných šancí všech, šancí omezených pouze schopnostmi a vědomostmi, nikoliv však sociální situací uchazeče.
Předložení této novely je reakcí na současný stav vysokého školství v naší zemi. Vysoké školy trpí nedostatkem finančních prostředků, musí se vyrovnávat s problémy vznikajícími z nové situace po přijetí zákona č. 111/98 Sb., včetně jejich veřejnoprávního charakteru. Mají zkrátka mimořádně mnoho problémů a málo pocitu, že se rýsuje reálná možnost rychlého pozitivního vývoje.
Jsem proto přesvědčen o tom, že předkladatelé návrhu na změnu vysokoškolského zákona jsou vedeni snahou pomoci tyto a další problémy řešit. Zároveň jsem však přesvědčen, že navrhovaná řešení jsou příliš dílčí a nepropracovaná. Jejich aplikace v této podobě by proto způsobila spíše více starostí vysokým školám a nebezpečí z neopatrnosti a ukvapenosti.
Zlepšení a dopilování systému vysokého školství u nás je jistě potřebné a je také naším společným cílem. Pokusme se proto společně vyhledávat nedostatky a připravit komplexní materiál, který by umožnil celý systém zefektivnit. Zde je úloha ministerstva školství nezastupitelná a já bych zde velmi rád slyšel příslib pana ministra, že hlasy, které zde dnes zazní, neoslyší. Stanovisko vlády k tomuto návrhu je negativní. Já se k tomuto stanovisku i s vědomím nutnosti budoucích změn připojuji.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se jako první přihlásil ministr školství, mládeže a tělovýchovy a také poslanec pan Eduard Zeman. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové. Nebudu jako ministr opakovat věci, které jsem zde řekl před devíti měsíci a na kterých se příliš mnoho nezměnilo. Chtěl bych nicméně požádat alespoň ty kolegy, kterým na této novele záleží, aby mě v tuto chvíli poslouchali. Jen tři stručné připomínky.
Pokud se zde slibuje, že někdy dojde k definitivnímu zrušení přijímacích zkoušek a všichni, kdo chtějí, budou moci studovat na vysokých školách, chtěl bych lehce varovat, že toto neexistuje v žádné zemi této planety. Ale to je jen takové varování.
Poznámka druhá je závažnější. Informace, že tuto novelu podpořila konference rektorů, není pravdivá. Vláda se opírá o stanovisko konference rektorů, které jest zamítavé.
Poznámka třetí, a z té bych chtěl cosi dovodit. Je velmi chvályhodné, že předkladatelé konzultovali se studenty, učiteli, novináři atd. Bohužel musím říci, že ke své vlastní škodě i škodě záměru nekonzultovali s ministerstvem a nekonzultovali ani s poslaneckým klubem ČSSD. Ale - a teď se dostávám k tomu, co bych rád, kdyby kolegové vnímali - nechci se dopustit toho, co se minulý týden i dnes vyčítalo kolegům zprava. Nechci toto téma politizovat a hnát to na ostří nože, a proto nabízím následující řešení. Jestliže pan poslanec jménem předkladatelů zde navrhoval určité kompromisy, ke kterým je ochoten, podávám procedurální návrh, aby před ukončením rozpravy byla půlhodinová pauza na jednání klubu ČSSD, kam jsou zváni předkladatelé zákona, aby alespoň v této chvíli vysvětlili klubu, k čemu tedy jsou a nejsou ochotni, aby se věcně zřejmě dobře míněný záměr nestal zbytečným politickým bojem.
V tuto chvíli tedy jako poslanec podávám procedurální návrh před ukončením rozpravy na půlhodinovou přestávku pro klub ČSSD a zvu předkladatele, aby přišli vysvětlit, zda jsou ochotni a o čem v této věci jednat. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře, za vskutku zatím neobvyklé pozvání. Nevím, zda má v historii této sněmovny - novodobé historii této sněmovny - nějaké předcházející opakování, resp. něco předcházejícího. V každém případě nechám před ukončením obecné rozpravy o vašem procedurálním návrhu hlasovat. Jako první písemně přihlášená kolegyně do obecné rozpravy je paní poslankyně Šojdrová. Připraví se paní poslankyně Svobodová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové. Oproti předloze, kterou jsme zhruba před devíti měsíci projednávali, se domnívám, že v tomto návrhu nastal výrazný posun. Návrh dozrál do podoby, v níž - domnívám se - by mohl být propuštěn do druhého čtení. Když říkám dozrál, tak tím nemyslím, že by dozrál samovolně, ale zásluhou práce předkladatelů. Tímto jim chci za odpracovaný návrh poděkovat. Jejich změně v přístupu, která je v návrhu patrna, jistě přispěly i hodiny diskusí se zástupci vysokých škol, jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak mimo ni.
Dovolte mi, abych se vyjádřila k těm třem kontroverzním okruhům, které nyní zde byly zejména zmiňovány. Možnost využívání peněžitých a nepeněžitých vkladů ze strany vysokých škol a jejich vkládání do obchodních společností je už v tomto návrhu, domnívám se, ošetřena tak, že není třeba zpochybňovat tento návrh.
Pokud se týká návaznosti bakalářských a magisterských studijních programů, pak je toto řešeno cestou, která je již realizovatelná - na rozdíl od původního návrhu.
***