(16.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Vzhledem k tomu, že včera došlo k dohodě mezi předkladateli novely trestního řádu a panem místopředsedou vlády Rychetským o tom, že vláda předloží novelu trestního řádu, navrhuji po obecné rozpravě přerušit tento bod a v podstatě ho dále projednávat v souladu s vládou předloženým trestním řádem.
Říkám to kvůli tomu, že občas míváme smutnou zkušenost s tím, ať už šlo o kolizi některých norem v obchodním právu, konkurs a vyrovnání a obchodní zákoník nebo občanský soudní řád a otázku některých postupů v oblasti bydlení, že by nebylo vhodné, aby nám platil po určitou dobu zákon, který nebude mít oporu v obecné normě, která se toho vlastního problému týká. Nemyslím tím vůbec zpochybnění normy, naopak, chtěl bych, aby došlo k úplnému souladu mezi tímto zvláštním zákonem. Pokud vláda na tom trvá, aby to bylo ve zvláštním zákoně, já proti tomu vůbec nic nemám, je to možné, nepovažuji to dokonce ani za nějak nebezpečné z pohledu jednoty právního řádu, ale abychom obě normy posuzovali ve stejnou dobu, tak aby došlo k úplnému souladu s normou obecnou a normou speciální.
Tedy po obecné rozpravě přerušení projednávání tohoto textu a pak zařazení na příští schůzi, na kdy vláda slibuje projednávání trestního řádu souběžně s námi předloženou novelou trestního řádu, tak jak byla předložena skupinou poslanců.
Podotýkám, že bych musel opakovat to, co říkal pan zpravodaj pan kolega Ondruš, a asi shodneme na tom, že jiné věcné problémy tam nebudou. To je vše, jen doporučuji, abychom uvážili, že někdy úplné přenesení anglosaského práva do kontinentálního práva ještě v rozměru malé České republiky může způsobit více komplikací než výhod, takže v tomto ohledu bude pravděpodobně potřebné, abychom se změnou identity zabývali také trochu z pohledu našeho středoevropského a českého prostoru. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský:Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci jen navázat na poslední slova kolegy Filipa. Nejsem proti této koncepci, ať už bude řešena ve formě zvláštního zákona, nebo formě obecné úpravy trestního řízení a speciální institucí v rámci trestního řízení, to v této souvislosti nepovažuji za podstatné.
Jsem si vědom toho - a svědčí o tom dostatečná zkušenost a je o tom také dostatečná literatura - že v současné době, kterou mnozí nazývají dobou postmoderní, se mění vztah řady právních kategorií, že nejde jen o to, chránit práva občana, jeho svobody, ale jde také o to, chránit existenci a bezpečnost společnosti, zejména proti organizovanému zločinu, který je jistým průvodním jevem globalizačních procesů. V té souvislosti mi jde o to - kolega Filip o tom hovořil - abychom, když budeme promýšlet určité nové právní instituty, které u nás nejsou, abychom nepodlehli jen té logice, že budeme promýšlet jen jejich právní konstrukci, právní dokonalost, ale abychom je chápali ve vztahu k reálné skutečnosti, k tomu, že jsme poměrně malá země a že některé instituty u nás nemohou mít takové použití a takový praktický význam jako třeba ve Spojených státech severoamerických.
V tomto ohledu by mi opravdu velmi záleželo na tom - nepochybuji o tom, že předkladatel určité zkušenosti a určité poznatky o zkušenostech srovnatelných evropských zemí si opatřil - kdybychom i my v širší míře o těchto zkušenostech byli informováni, abychom nezaváděli jen něco, co potom nemusí působit právě vzhledem k realitě, která je podstatně jiná než tam, kde se inspirujeme.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, končím obecnou rozpravu.
Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak.
Ministr vnitra Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, chtěl bych za prvé poděkovat za rozpravu, protože je nesena, myslím si, společným zájmem všech, co zde diskutovali, a budeme se pouze radit o tom, jak nejvhodněji vyjádřit záměr v našem právním řádu.
Začal bych komentářem k vystoupením, jak šla po řadě. Co se týče vystoupení pana zpravodaje Matulky, souhlasím s tím, že je dost diskutabilní, na které všechny osoby zúčastněné v trestním řízení se má tento zákon vztahovat. My jsme vedli dost velkou diskusi i ve vládě, největší spor byl o to, jestli se má vztahovat na obhájce, nebo nemá vztahovat na obhájce, a nakonec zvítězila ta koncepce, která velice úzce navazuje na to, o čem zde hovořil pan kolega Jičínský, to znamená, že bychom neměli modelovat normu, kterou postihneme všechno, co si v daném okamžiku dovedeme představit. Protože život se vyvíjí dynamicky a prostě bohužel nebo bohudík, já nevím, jak se kdo na to díváme, život přináší spoustu jiných momentů než ty, které si dovedeme v tomto okamžiku představit. Čili je zcela zřejmé a zcela logické, že úplně jinak se bude přihlížet k tomu, aby se zvláštní ochrana poskytla policistovi, a úplně jinak se bude přihlížet k tomu, aby se poskytla osobě, která by měla podat svědectví. To je zcela zřejmé, takže v tuto chvíli si myslím, že vůbec o tomto diskuse není. Pravda je, že policista je profesionál a musí být z titulu své působnosti ochoten nést větší míru rizika, mnohem větší míru rizika za plnění svých povinností, za které je ze státu placen. To se týká státního zástupce, to se týká soudce. Ale mohou nastat situace, které teď nejsme třeba schopni předvídat, a skutečně může jít o nějakou naprosto zásadní kauzu, které jsme bohužel v Evropě byli svědky, a bude ve společenském zájmu, aby osoby, které by jinak měly profesionálně plnit tyto povinnosti, se nebály je plnit i ve složitých kauzách. Proto nakonec vláda rozhodla o tom, že výčet nebude zužovat, ale je logické, že při schvalování se k těmto věcem bude velice výrazně přihlížet a budou ovlivňovat to, na koho se tato zvláštní ochrana vztahovat bude a na koho se nebude vztahovat.
To, co říkal pan kolega Ondruš. I on zmínil, že to je zákon potřebný, takže za to já velice děkuji, hovořil o některých úzkých místech. Já jsem si všechno nepoznamenal, ale určitě se podívám na stenozáznam a budu se chtít věcně o připomínkách bavit. Jedna věc - hovořil stejně jako kolega Matulka k okruhu osob podle § 2 odst. 2, jak je navrhován, platí to, co jsem řekl, ale dospěla-li sněmovna k tomu, že některé osoby by tam být neměly, smysl zákona to nepochybně nenaruší, pokud výčet nezůstane naprosto zúžený, jen si musíme být vědomi toho, že může nastat v životě situace, která najednou nám ukáže problém. Ale má to vždy klady i zápory, samozřejmě.
Co se týče ochranných mechanismů na to, že při výkonu této služby policista, který tuto zvláštní ochrany poskytuje, může zasahovat do práv třetích osob. Já bych připomněl, že tady ani nejdeme do úplně nových pasáží, protože i dnes platný zákon o Policii České republiky u ochranné služby ústavních činitelů stanoví zvláštní případy, kde je nebezpečí z prodlení, tak jak je to tu navrhováno, kdy např. ochranka prezidenta republiky může udělat rychle domovní prohlídku, je-li tam nějaké důvodné podezření, může udělat osobní prohlídku, je-li důvodné podezření, čili není to nový institut, který se tu navrhuje. Platí to i dnes u ochranné služby ústavních činitelů. Samozřejmě, některá specifika tam jsou, ale princip ve zvláštních případech je aplikován i z dnes platného zákona o Policii České republiky. Ale opět, můžeme o tom legitimně diskutovat.
Operativní technika. Připomínka, že ji povoluje soudce, tady by to zůstalo na exekutivě. Já upozorňuji pouze na jednu věc. To má dvě úskalí. Má to úskalí v tom, za prvé: rozdíl oproti operativní technice je ten, že operativní technika se nasazuje proti někomu bez jeho vědomí a bez jeho vůle.
***