(15.10 hodin)
(pokračuje Brožík)
Vzhledem k nadměrnému hluku v jednací síni, tak jako jsem napomínal kolegy z KSČM, chci požádat kolegy z ČSSD, pokud zde mají takovouto debatu, aby opustili jednací sál.
Táži se pana poslance Filipa, zda bude vystupovat. Ano, je tomu tak, udílím mu slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové. Chtěl bych z tohoto místa poděkovat za jednu velmi důležitou část odpovědi pana ministra Grosse, který mi odpověděl na to, jakým způsobem došlo k rozhodnutí, že zásahová jednotka rychlého nasazení Policie ČR byla použita jako doprovod pana nuceného správce při obsazování IPB. Je to velmi zajímavé čtení, a kdo jste se ještě v návalu jiné práce nedostal k tomuto tisku, vřele doporučuji.
Ale můj nesouhlas s odpovědí vyplývá z toho, že mi pan ministr neodpověděl na mou zásadní otázku, a chtěl bych, aby to posoudila Poslanecká sněmovna.
Podotýkám, že hlava třetí zákona o Policii ČR jednoznačně určuje ve své struktuře a hierarchii řazení jednotlivých paragrafů, jak se zásahové jednotky Policie ČR používají.
Za prvé platí, že o vyslání zásahové jednotky rozhoduje policejní prezident se souhlasem ministra. Pan ministr prohlásil, že on s tím souhlasil, dokonce rozhodl, a kryje tak ono rozhodnutí policejního prezidenta. A potom o samotném nasazení jednotky - podotýkám jednotky - rozhodne velitel, který vždy rozhoduje o nasazení pod jednotným velením. Čili v žádném případě nikdy nemůže jít podle zákona o Policii ČR o nasazení jednotlivců, jednotlivých policistů z útvaru rychlého nasazení, ale vždycky jde o nasazení jednotky, která má jednotné velení, která svým způsobem je podřízena jedinému veliteli, který rozhoduje o tomto zákroku.
A teď jde o to, co mi nebylo odpovězeno. § 42a, který přesně říká to, co já jsem tady parafrázoval, je vlastně úvodním paragrafem do toho, co říká § 42b, za jakých okolností se může jenom zásahová jednotka Policie ČR, tedy jednotka rychlého nasazení, použít. A kladl jsem důraz na to, aby mi bylo odpovězeno, zda šlo o útok proti teroristům, tj. § 42b odst. 1 písm. a), nebo jestli šlo o nasazení proti únoscům osob a dopravních prostředků, což je § 42b odst. 1 písm. b), anebo jestli šlo o použití podle § 42b odst. 1, písm. c), to znamená, že šlo o nasazení proti nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti, pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení. A podstatou mé otázky bylo, který z bývalých funkcionářů IPB byl při tomto zákroku, tzn. převzetí nucené správy nad IPB, zadržen.
Zatím jsme se dozvěděli, že zadržen nebyl nikdo a že nucený správce v klidu převzal IPB a začal tedy organizovat - myslím, že velmi správně začal organizovat - činnost Investiční a Poštovní banky.
Nebo má subsidiární otázka zněla tak, jestli v ten moment bylo potřeba obnovit veřejný pořádek budovy IPB a jestli je tato budova místem, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Na to jsem se ve své interpelaci odpověď nedozvěděl. Nebylo by ani logické, aby budova IPB, ve které sídlí její vedení, byla budovou, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. Ale přesto mohu být tak neinformovaný, že jiná informace může zvrátit to, co je obecně známo nebo co je spíš bráno jako obecně známá věc.
Potom je ještě jedna možnost, jestli šlo o živelní pohromu nebo katastrofu, velkou dopravní nehodu nebo průmyslovou havárii. Možná že šlo v případě převzetí IPB o velkou průmyslovou havárii. Ale to já nevím a to v odpovědi skutečně nebylo.
Proto mi nezbývalo, když si vezmu náš jednací řád, než nesouhlasit s odpovědí pana ministra vnitra a požádat ho, aby ústně doplnil odpovědi na otázky, které jsem mu ve své interpelaci položil. Tou interpelací jsem nijak nechtěl narušit jednání zřízené vyšetřovací komise ani jsem nechtěl žádným způsobem zpochybnit samo rozhodnutí vlády, kterým IPB byla svěřena nucenému správci a začaly jiné osoby vykonávat správu nad majetkem této banky, která je v nucené správě.
Opravdu upřímně před touto sněmovnou říkám: nejde mi o to, kdo IPB spravuje, jde mi o to, jakým způsobem to bylo provedeno, a ve svém důsledku mi jde o to, jestli je možné v České republice kdykoliv zneužít mimo rámec zákona útvar rychlého nasazení Policie ČR. To bych považoval za velmi nebezpečné, dokonce za nemožné v České republice, a pokud by to bylo možné, v situaci, která mě vede k tomu, že neexistuje u nás taková ústavní pozice, která by opravňovala kohokoliv mluvit o tom, že jsme právním státem. A to bych si velmi nepřál.
Říkám to na začátku, říkám to bez jakéhokoliv jiného úmyslu.
Jsem přesvědčen, že je potřeba si toto jasně ozřejmit před celou sněmovnou, a prosím pana ministra, jestli by mi na mé nezodpovězené otázky před celou sněmovnou odpověděl.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Jestli dovolíte, sám jste ve svém úvodním slově vyzval všechny poslance, kteří si ještě nepřečetli pro zaneprázdnění odpověď pana ministra Grosse, aby tak učinili. A já jsem tedy učinil to, že jsem si přečetl i vaši interpelaci. Ani jedna otázka, kterou jste zde dnes položil panu ministrovi vnitra, v této písemné interpelaci není. Vy jste položil dalších osm, deset otázek, které jste ve své písemné interpelaci neuváděl.
Tedy i pro korektnost, jestli využíváte toho, že poslanci nemají tento tisk nebo se jím nezabývají, jste možná i trošku využil příležitosti k tomu, abyste tyto otázky položil panu ministrovi.
Hlásí se opět pan poslanec Vojtěch Filip, prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, omlouvám se, že vstupuji do toho s technickou připomínkou. Já jsem nepoložil žádných osm nebo deset dalších otázek, jenom jsem vysvětloval Poslanecké sněmovně, co bylo obsahem mé otázky, když jsem se ptal pana ministra na použití v souladu s § 42b zákona o Policii ČR.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, nebudu se přít. Tato otázka ve vaši interpelaci není.
Prosím, pane ministře.
***