(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali resp. projednal jej iniciativně také výbor pro evropskou integraci a já se chci zeptat pana poslance Fischera, zda nás hodlá informovat o závěrech svého výboru. Prosím, pane kolego.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, výbor pro evropskou integraci projednal předloženou novelu na své 26. schůzi, která se konala 27. dubna 2000. Tuto novelu jsme projednali z hlediska kompatibility výsledného cíle se směrnicemi a normami Evropského společenství. O to byla naše úloha jednodušší, protože jsme se nezabývali všemi technickými problémy a problémy, které řešil hospodářský výbor.
Po rozpravě jsme dospěli k názoru, že skutečně výsledné cíle, které navozuje daná novela, jsou v plné shodě se směrnicemi Evropského společenství, a proto také nebyl na našem výboru vznesen na rozdíl od hospodářského výboru žádný pozměňovací návrh. Přesto bylo konstatováno, a o tom jsme se též v rozpravě zmiňovali, že k dosažení vytčeného cíle neexistuje pouze jedna cesta, ale že způsobů je několik, rozhodně ne jediný, který je popsán v novele.
Na závěr bylo přijato usnesení, se kterým vás chci seznámit. Je to usnesení č. 98 výboru pro evropskou integraci z 27. dubna 2000 k vládnímu návrhu zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, sněmovní tisk 535.
"Výbor pro evropskou integraci po úvodním slově vrchního ředitele sekce energetiky ing. Jana Poučka, po vyslechnutí zpravodajské zprávy poslance Stanislava Fischera a po rozpravě
1. konstatuje, že návrh zákona je plně slučitelný s právem Evropských společenství, jak je upraveno směrnicemi 96/92 ES o společných pravidlech vnitřního trhu s elektřinou a 98/30 ES o společných pravidlech vnitřního trhu se zemním plynem,
2. doporučuje s ohledem na výše uvedené Poslanecké sněmovně, aby návrh schválila,
3. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,
4. zmocňuje zpravodaje výboru, aby o výsledcích jednání ve výboru informoval schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky."
Dodávám, jak jsem se zmínil, že cesty jsou k dosažení tohoto cíle různé, a proto bych se s vlastním návrhem ještě přihlásil v obecné rozpravě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli mám tři přihlášky písemné, a to pana poslance Eduarda Vávry, pana poslance Zdeňka Kořistky a pana poslance Jana Grůzy. Prvně jmenovanému uděluji slovo.
Poslanec Eduard Vávra: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, v rámci obecné rozpravy mám dvě poznámky k odpovědím na moje pozměňovací návrhy a k projednávání těchto návrhů ze dne 6. září 2000 na hospodářském výboru. Svoje pozměňovací návrhy jsme v řádném termínu 10. června 2000 zaslal a na většinu jich bylo odpovězeno v seznamu vyhodnocených připomínek z Ministerstva průmyslu a obchodu ve formě připomínek přijatých a připomínek nepřijatých. Ale co mě překvapilo při podrobném porovnání po projednání v hospodářském výboru, byl fakt, že některé mé pozměňovací návrhy nebyly uvedeny ani mezi přijatými, ani mezi nepřijatými. Z tohoto důvodu několik pozměňovacích návrhů musím uvést před sněmovnou v rámci druhého čtení v podrobné rozpravě. Po důvodu neuvedení nebudu pátrat, ale je to zvláštní.
Za druhé. Při projednávání v hospodářském výboru nebylo několik mých návrhů odsouhlaseno, ale protože šlo převážně o těsnou většinu, uvedu tyto návrhy také v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan kolega Zdeněk Kořistka, připraví se pan poslanec Grůza.
Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, projednáváme dlouho diskutovaný zákon, který byl dle mého názoru připraven vládou velice uspěchaně, a tomu odpovídalo množství pozměňovacích návrhů, které projednával dvoukolově hospodářský výbor. Myslím si, že zákon je podstatně lepší než současný stav. Vím, že na něj čeká netrpělivě odborná veřejnost i subjekty, které v oboru podnikají nebo chtějí podnikat. Většinu podstatných problémů odstraňoval na svých jednáních hospodářský výbor. Přesto se zde chci zabývat dvěma oblastmi.
Jelikož při hlasování v hospodářském výboru neprošla ani mírná úprava procesu otevírání trhu s elektřinou, je vidět, že vláda nemá zájem o urychlení tohoto procesu. Ostatně i při projednávání telekomunikačního zákona vyjádřila sněmovna většinově vůli ponechat monopol v tomto odvětví i na další období. Situace v energetice je sice poněkud jiná, ale přesto si myslím, že rychlejší otevírání trhu s elektřinou bude přínosem především pro konečného uživatele, tedy občana. Již dnes je Česká republika ve složité situaci při jednání s Evropskou unií v kapitole Energetika, kdy vzniká problém se spuštěním Jaderné elektrárny Temelín, a pokud bude přijat vládní návrh termínu otevírání trhu s elektřinou, který je dle mého názoru pomalý a např. pro všechny zákazníky bude plně otevřen až v roce 2007, bude muset Česká republika žádat o udělení výjimky v kapitole Energetika.
Rychlejší otevírání trhu podle všech zahraničních zkušeností vede ke zvýšení konkurence, a tím ke snižování nákladů v tomto sektoru. Pro konečného zákazníka tedy po přechodném období dochází k poklesu cen elektřiny. Proto zde v podrobné rozpravě přednesu pozměňovací návrhy, které tento proces urychlují o tři roky. Argument vlády, že se firmy i ostatní orgány musí připravovat na otevření trhu delší dobu, je podle mého názoru lichý a je způsoben silnými lobbistickými tlaky zájmových skupin v tomto odvětví.
Druhým problémem, o kterém zde chci diskutovat, jsou obnovitelné zdroje. Jsem rád, že hospodářský výbor přijal jeden ze tří principů, které prosazuji, a to zjednodušený povolovací režim pro připojení malých obnovitelných zdrojů. Další principy, které prosazuji, a to právo na připojení a na povinný výkup vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů v přenosové soustavě a dále pevnou výkupní cenu z těchto zdrojů uvedenou přímo v zákoně, případně prosazovat tento princip podzákonnou normou, považuji pro obnovitelné zdroje za zásadní. Bohužel, přestože celý vyspělý svět podporuje nadstandardně tyto zdroje a tato podpora se v následujících letech bude razantně ještě zvyšovat, u nás se podpora prosazuje velice těžce. Přitom se ve většině případů jedná o špičkové technologie a dynamické obory, dnes ještě nekonkurenční, ale perspektivní.
Nechci zde polemizovat se zastánci klasické energetiky, protože vím, že obnovitelné zdroje budou v nejbližší době pouze doplňkem této energetiky, ale jsem přesvědčen, že bychom neměli promarnit šanci a nechat si ujet vlak v těchto technologiích.
Navržený princip vychází ze schématu obchodovatelných zelených certifikátů, který je označován jako nejperspektivnější v EU. Předložený návrh vychází z toho, že pro zavedení obchodovatelných zelených certifikátů se stanovením povinné poměrné části prodávané elektřiny z obnovitelných zdrojů nejsou u nás vytvořeny podmínky. Jako mezikrok je použita kombinace s novým německým modelem s pevnými výkupními cenami s vyrovnáním mezi vykupujícími společnostmi. Německý model se ukázal jako nejúčinnější pro zvýšení podílu využití obnovitelných zdrojů.
Tento návrh nejde proti trhu, jak argumentuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale o filozofii dalšího rozvoje tohoto odvětví i s pomocí státu. Zde chci zacitovat z důvodové zprávy z vládního návrhu zákona o hospodaření energií, kde se na straně 20 uvádí: Současné náklady, a tím i ceny na výrobu energie z klasických zdrojů jsou tedy výrazně podhodnocené, protože nezahrnují podstatnou část externalit, tedy nákladů na odstraňování škod na životním prostředí spojených se získáváním energie. Konec citátu.
To tedy znamená, že provozovatelům obnovitelných zdrojů nebudou poskytnuty výhody, nýbrž budou vyrovnány i nevýhody, kterými trpí vůči klasickým zdrojům. Základním principem návrhu úprav § 31 je stanovení minimálních, tj. zvýšených výkupních cen pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů elektřiny. Návrh minimálních výkupních cen je v souladu s českým právním řádem, evropskou legislativou a není porušením pravidel Evropského společenství o státní pomoci, jak uvádí ve svém negativním stanovisku předkladatel.
***