(16.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Nyní několik hlavních myšlenek pozměňovacích návrhů, které jsme spolu s panem poslancem Kocourkem předložili. Za prvé navrhujeme, aby Česká národní banka byla jasně definována jako subjekt veřejného práva, to znamená jako subjekt podléhající zákonům českého státu, která smí činit pouze to, co jí zákon určuje a která nemůže činit nic dalšího. Myslím, že je zřejmé, že jde o naprosto samozřejmé upravení postavení České národní banky, a je jen s podivem, že dosavadní statut České národní banky nemá tuto povahu a že není takto definována.
Dokonce je zpochybňován pozměňovací návrh, který raději přečtu, aby bylo vidět, jak absurdní je diskuse o něm. Tento paragraf říká, že Česká národní banka hospodaří samostatně - zdůrazňuji slovo "samostatně" - s odbornou péčí s majetkem státu, který jí byl svěřen. Ti, kteří odmítají tuto formulaci, ve které je výslovně slovo "samostatně", dle mého názoru buď nesouhlasí s tím, že by Česká národní banka měla hospodařit s odbornou péčí, anebo nesouhlasí s tím, že má hospodařit s majetkem českého státu - jinými slovy myslí si, že Česká národní banka je subjekt, který stojí mimo český stát. Docela bych se zeptal těch, kteří kritizují tento pozměňovací návrh, kam míří jejich kritika - k té části odborné či neodborné péče, nebo k té části, zda Česká národní banka je či není instituce českého státu?
Další velmi diskutovaný bod je, zda běžný rozpočet hospodaření České národní banky má či nemá být schvalován Poslaneckou sněmovnou Parlamentu. Pozměňovací návrh, který jasně uvádí, že máme na mysli výlučně běžné hospodaření - a asi bych měl vyjmenovat, co mám na mysli. Mám na mysli rekonstrukci budovy, mám na mysli investice do hardwaru či programového vybavení, mám na mysli opravdu nejběžnější hospodaření - takové, jaké je běžné i v ostatních státních institucích. Takovéto návrhy jsou podle některých kritiků označovány za omezování ekonomické nezávislosti národní banky.
Neznám v českém státě žádnou instituci, jejíž běžné hospodaření by nebylo předmětem schvalování rozpočtu v Poslanecké sněmovně. V tuto chvíli je takovouto institucí pouze Česká národní banka. A přestože veřejnosti jsou známa naprosto zjevná pochybení právě ve sféře běžného hospodaření národní banky - viz mnohokrát komentovaná rekonstrukce budovy - přesto kritici tohoto návrhu říkají, že děláme něco zvláštního, chceme-li, aby Česká národní banka stejně jako ostatní nezávislé instituce českého státu běžné hospodaření musely projednávat a schvalovat v Poslanecké sněmovně.
Snad jako příklad, aby bylo zřejmé, jak normální je náš návrh a jak nenormální je argumentace proti němu - s takovýmto rozpočtem musí do sněmovny přicházet i prezident České republiky. A fakt, že běžné hospodaření Kanceláře prezidenta republiky je předmětem projednávání Poslanecké sněmovny, není předmětem zpochybňování a nikdo neinterpretuje schvalování rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky jako omezování jeho ekonomické nezávislosti, je snad nejlepším argumentem o tom, co v této diskusi je pravda, co je propaganda, co z toho je politická propaganda a co z toho je špinavá politická propaganda. (Potlesk v části sálu.)
Další velmi diskutovanou otázkou je, zda nad běžným hospodařením centrální banky smí nebo nesmí dohlížet NKÚ. Všude ve světě - zdůrazňuji v civilizovaném světě - je absolutně běžné a standardní, že běžné hospodaření jakékoliv instituce státu podléhá něčí kontrole. V České republice máme v tuto chvíli výjimku. Běžné hospodaření České národní banky nikdo nemůže kontrolovat, nikdo nemůže nahlédnout do jejích účtů a argument, že je možné zpracovat auditorskou zprávu, je velmi, velmi zpochybnitelný. Auditorská zpráva totiž má jiný cíl než kontrola běžného hospodaření. Každý, kdo někdy nechal zkontrolovat účetnictví své firmy auditorem, ví, jak velký je rozdíl mezi auditorskou zprávou a věcnou kontrolou běžného hospodaření, kterou by podle našeho názoru měla mít právo vykonávat nezávislá kontrolní instituce, kterou nepochybně český NKÚ je.
Další přímo démonizovanou sférou je návrh, který obsahuje formulaci, že Česká národní banka konzultuje své kroky s vládou. V této větě je dokonce i ve světových sdělovacích prostředcích hodně daleko odsud přikládána interpretace, že slovo "konzultuje" znamená omezení nezávislosti a že v rámci takovýchto konzultací někdo někomu bude něco nařizovat. Připadá mi to banální, ale dovolím si objasnit slovo "konzultace".
Konzultace je to, že dnes tady já vyjádřím svůj názor, poté ho vyjádří pan ministr financí. Já si udělám, co chci, a on udělá totéž, co on chce, nikoliv co já chci. To je slovo "konzultace". Konzultace je výměna názorů. Konzultace je proces, ve kterém se obě strany seznámí se stanoviskem druhé strany a na konci udělají, co samy uznávají za vhodné. Konzultace neznamená, že někdo někomu něco stanovuje. A že to tak opravdu je, se dá vyčíst hned z druhého odstavce téhož paragrafu, který obsahuje právě toto tak bohatě v celém světě - zaznamenejte - diskutované slovo konzultace.
Hned v druhém odstavci navrhovaného paragrafu 9 je totiž napsáno: "Česká národní banka a bankovní rada je při plnění svých úkolů nezávislá na pokynech prezidenta republiky, parlamentu, vlády, jiných správních úřadů či orgánů územní samosprávy". Přesto je celý tento paragraf nadále označován za snahu omezení nezávislosti České národní banky. Pokud rozumíme všichni stejně slovům, která jsou zde napsána, myslím, že je zjevné, že se nejedná o pokus kohokoliv omezovat. Jedná se o pokus dosáhnout komunikace, o pokus harmonicky docházet k rozhodnutím, kdy přinejmenším obě strany tuší, co bude dělat strana druhá. Nic více, nic méně.
Další problém - odvážili jsme se navrhnout, že běžné obchody s cennými papíry, které sama Česká národní banka neemitovala, jinak řečeno s cizími cennými papíry - a zdůrazňuji "obchodovatelnými" - by měly být předmětem možného dohledu Komise pro cenné papíry. I tento náš návrh je označován za něco zvláštního. Dovolím si tvrdit, že opak je zvláštní. Jestliže říkáme, že obchoduje-li Česká národní banka s cizími obchodovatelnými papíry, měla by splňovat stejné požadavky jako všichni účastníci trhu, neříkáme tím nic jiného než to, že je také účastníkem tohoto trhu, a o tom podle mého názoru nemůže být nejmenších pochyb, že je.
Táži se těch, kteří toto zásadně odmítají: O co vám jde? Jde vám o to, aby Česká národní banka směla provádět obchody s neobchodovatelnými cennými papíry, a to bez dohledu Komise pro cenné papíry? Jde-li vám o toto, tak to alespoň deklarujte a neschovávejte se za nějaké morální cíle.
***