(16.40 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Neznám důvod, proč by jakýkoli subjekt českého práva měl být obdařen výjimkou z dohledu, který vykonává instituce, která je nezávislá, instituce, která má stejná práva a měla by mít práva vůči všem účastníkům trhu.
Dále chceme, aby ČNB vedla účty svých zaměstnanců a dalších osob pouze za podmínek obvyklých v bankovním sektoru. Vést účty právnických osob navrhujeme buď zakázat úplně, nebo vyžadovat jejich zveřejnění ve výroční zprávě. I tady jsme si asi dovolili příliš mnoho. Skoro mě napadá otázka, jak je to asi dnes, když takovýto návrh vyvolává takovouto emotivní reakci. Dovolil bych si zeptat se: bylo by možné, aby dnes bylo zveřejněno, komu ČNB vede účty, za jakých podmínek tak činí, které jsou ty fyzické osoby, které požívají výhod vedení účtu v České národní bance, zatímco ostatní osoby musí vyhledávat služby běžných komerčních bank, příp. které jsou ty právnické osoby, které požívají týchž výhod? Bylo by velmi zajímavé vidět dnešní seznam těchto fyzických a právnických osob. (Potlesk.) A dovolím si vyslovit hypotézu, že nebude ve světě žádná centrální banka, která by měla možnost soukromým fyzickým a právnickým osobám poskytovat takovéto služby - a teď zdůrazňuji - bez jakéhokoli dohledu kohokoli dalšího.
Za trošku úsměvné už mi připadá v této souvislosti se zmínit také o problému mezd v České národní bance. To jsme si také dovolili příliš mnoho, když říkáme, že guvernér by měl mít plat přiměřený platu předsedy vlády, viceguvernéři by měli mít plat přiměřený místopředsedům vlády a členové bankovní rady ministrům. Pokud někomu toto připadá málo, máme už jenom jednu jedinou alternativu. Můžeme navrhovat, aby guvernér měl plat přiměřený prezidentovi. Žádný vyšší plat v našem ústavním systému totiž už nikdo jiný nemá. (Potlesk.)
A pokud se tento návrh nelíbí, doporučoval bych alternativní řešení, které je předmětem pozměňovacích návrhů a které mi připadá přijatelné. Ano, nechť bankovní rada nadále stanovuje sama sobě platy, jak uzná za vhodné, ale nechť je zveřejňuje tak, aby byly dostupné celé veřejnosti. Poslanecká sněmovna nedělá se svými platy nic jiného.
Doufám, že těchto několik poznámek je dostačujících na to, aby bylo na konkrétních případech prokázáno, že nejsme vedeni snahou omezovat nezávislost ČNB. A jsme vedeni snahou, aby ČNB byla standardní, normální, nezávislá instituce českého státu. Nicméně bereme na vědomí, že v tomto státě jsou lidé, kterým to nevyhovuje. Myslím, že se v brzké době dovíme, proč jim to nevyhovuje. Děkuji vám. (Spontánní potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji poslanci Tlustému. Ptám se, kdo se jako další hlásí do rozpravy ke třetímu čtení. Nehlásí-li se nikdo, rozpravu končím.
Táži se, zda si navrhovatel přeje závěrečné slovo. Ano. Zpravodaj? Nicméně každému sděluji, že v 17.00 hodin začínají standardní ústní interpelace, čili je nezbytné, abychom tuto část skončili před 17. hodinou.
Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedo, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, vážený pane guvernére ČNB, dovolte mi, abych rovněž já stručně zrekapituloval vývoj této normy od okamžiku, kdy opustila zasedání vlády ČR, do tohoto okamžiku, kdy začíná probíhat třetí čtení.
Původně harmonizační norma, jejímž jediným účelem bylo přizpůsobení českého zákona o centrální bance legislativním podmínkám Evropské unie, může doznat díky velké sérii pozměňovacích návrhů dosti podstatných změn, které jiným způsobem definují a upravují celou řadu aspektů fungování české centrální banky. Myslím si, že je to samozřejmě proces legitimní, ale jako každý takovýto proces rodící se na půdě Poslanecké sněmovny může přinášet určité návrhy velmi problematické. Na část z nich tady upozornil pan guvernér. Já si dovolím upozornit na některé další.
Než tak učiním, chtěl bych ještě říci, že postavení centrální banky je v každé zemi jiné. Omezím-li se na členské země Evropské unie, a to před vznikem Evropské centrální banky, anebo i v současnosti, tak ta situace se v řadě bodů dosti podstatně liší. Shoduje se však v tom, že ve všech těchto zemích je zabezpečena funkční nezávislost centrální banky, a to jako instituce správní a také jako instituce ekonomické. Velmi často totiž - a zdálo se mi, že některá vystoupení k tomu směřují - se zdá, že ne všichni účastníci veřejné diskuse na toto téma si uvědomují, že centrální banka má povahu státního orgánu, chcete-li úřadu, ale zároveň je také bankou, tj. podnikem, který obchoduje na peněžním trhu a na jiných finančních trzích a musí k tomu být vybaven odpovídajícími prostředky a podmínkami.
Dovolil bych si upozornit na možné směry jiného definování postavení centrální banky a její úlohy, které tady nezazněly, ale přitom by byly zcela legitimní. Dovolil bych si upozornit na tři takové věci, které odrážejí určité trendy ve vývoji centrálního bankovnictví.
Prvním příkladem může být např. rozdělení výkonu stávající bankovní rady u nás. Existuje řada zemí, kde jde o dva orgány, nikoli jednu bankovní radu. Bankovní rada u nás na straně jedné definuje měnovou politiku a další základní funkce centrální banky, na straně druhé zodpovídá za hospodaření banky jakožto podniku. Je řada zemí, kde tato role je oddělená a existuje něco, čemu se říká třeba monetary commitee, měnový výbor, kde širší zástupci veřejnosti, a to veřejnosti odborně erudované, definují politiku centrální banky. Netvrdím, že to je systém lepší nebo horší než ten náš, ale alternativní a jistě o něm bylo možno uvažovat, v řadě zemí se osvědčuje.
Jiným takovým trendem, který je velmi významný, je informační otevřenost centrální banky spočívající v tom, že je zákonem stanoveno, že např. hlasování, ale i často obsah vystoupení jednotlivých členů orgánu typu bankovní rady v měnových otázkách je po jednání zveřejňován. Je to prvkem transparentnosti, který je velmi významný, určitým způsobem a o své vlastní vůli, o své vlastní újmě takto postupuje i naše centrální banka. Kdo chce to vidět, nechť se podívá na její webové stránky. Nicméně bylo možno uvažovat o tom, že toto se dá jako určitá povinnost do zákona. Podobně jako třeba možnost určitého kvalifikovaného posouzení odbornosti kandidátů na funkci členů bankovní rady apod.
Třetí věcí, o které by bylo možno uvažovat, je otázka vyčlenění bankovního dohledu z centrální banky. Víme, že existuje problém spočívající v tom, že jednotlivé dohledy nad jednotlivými částmi finančního trhu jsou zaparkovány řekněme v různých orgánech, bankovní dohled v centrální bance, dohled nad pojišťovnami na Ministerstvo financí, Komise pro cenné papíry reguluje obchodníky s cennými papíry a jiné subjekty kapitálového trhu. Přitom trhy se integrují, jsou provázány a je potřebné, aby byla integrována do budoucna i činnost těchto orgánů. Proto v některých zemích vzniká něco, čemu se říká supersupervize, a je legitimní uvažovat o tom, že např. bankovní dohled by v budoucnosti mohl opustit dnešní centrální banku.
***