(12.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Jednu z takových možností spatřuji například v určité dislokaci nějakého pracoviště, úřadu, např. na severní Moravě do Ostravy, protože víme, že právě v Ostravě skončily svou činnost tři největší kampeličky a svým rozsahem právě tyto kampeličky představují 40 % členů družstevních záložen a stejný počet vkladů. Domnívám se, že by bylo výhodné, aby takové pracoviště minimálně na Moravě vzniklo, aby tato činnost nebyla prováděna jenom z jednoho centra, z Prahy.
A na závěr bych chtěl ocenit i změnu dlouhodobě zamítavého stanoviska ministra financí a předsedy vlády právě k pomoci družstevním záložnám. Věřím, že jsme našli společný kompromis, který spatřuji právě v předložení zákona o dluhopisovém programu k získání finančních prostředků na pokrytí ztrát zajišťovacího fondu družstevních záložen.
Chtěl bych z tohoto místa vyjádřit tomuto zákonu podporu v prvním čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pane poslanče, já jsem vás poprosila, abyste se stal zpravodajem k tomuto bodu. Současně upozorňuji na to, že se nejedná o zákon, ale že se jedná pouze o sněmovní tisk.
Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Michal Doktor, kterému udílím slovo.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo. Vážná paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, Občanská demokratická strana pracuje myslím velmi odpovědně v kauze družstevních záložen více než jeden rok. Přesně tolik času totiž uplynulo od podání návrhu novely zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. Jsme přesvědčeni, že naše strana od počátku krize sektoru peněžního družstevnictví a v průběhu projednávání novely zákona hájila konzistentní, naprosto transparentní názory.
Musíme říci, že jsme se v průběhu projednávání novely zákona ocitli v situacích, kdy jsme jen těžko hledali spojence se společným pohledem na věc. Ocitli jsme se i v situaci, kdy jsme jako jediní vyjádřili velmi silně zásadní nesouhlas s převažujícím názorem na podobu novely, tak jak vznikla na půdě Poslanecké sněmovny. Považujeme tedy za velmi důležité, že se konečný tvar novely zákona 87/1995 Sb. velmi blízko blíží našim názorům a že pro jeho přijetí hlasovala většina politických subjektů v této Poslanecké sněmovně.
Upřímně řečeno, je však jedna oblast přímo související s kauzou družstevních záložen, v níž bychom chtěli být špatnými proroky, v níž bychom se myslím velmi rádi mýlili. Tím tématem byl a je odhad situace, v níž se nalézali a dále nalézají pojištění členové družstevních záložen. Většina pojištěných členů velmi podrobně sleduje diskusi probíhající na půdě Parlamentu, a je tudíž zbytečné opakovat údaje a informace, které jste zde již řekli a které zde zazněly. Je však stále zřetelnější, že sektor peněžního družstevnictví je v mnohem obtížnější hospodářské situaci, než se obecně očekávalo.
Problém peněžních družstev se týká všech záložen bez ohledu na počet členů, které sdružují, a bez ohledu na vykazovaný objem vkladů. S ohledem na rozsah předpokládané ztráty sektoru, způsob, jakým byly mnohé finanční prostředky vyvedeny mimo systém, a ztrátu důvěry veřejnosti v tento finanční instrument nelze očekávat jeho hospodářské vzkříšení.
K 31. 12. 1999 vykazovaly družstevní záložny celkový objem vkladů ve výši cca 10 miliard korun, kterým disponovalo přibližně 128 tisíc členů. Myslím, že nemá smysl vracet se ke spekulacím o motivech členů záložen, kteří vstupovali do těchto finančních subjektů. Chtěl bych však zmínit jednu myslím dostatečně mrazivou informaci, podle níž rozvojové plány záložen byly nastaveny tak, že v závěru roku 2000 se odhady objemů vkladů celého sektoru blížily 20 miliardám korun, a při zachování průměrné výše vkladu 85 tisíc korun by to znamenalo přibližně 230 tisíc členů.
Celkový odhad objemu náhrad za pojištěné vklady činí v současné době 6 miliard korun, přičemž náhrada za pojištěný vklad se vkladateli z fondu poskytne, pokud fond obdrží písemné prohlášení úřadu o neschopnosti družstevní záložny dostát svým závazkům vůči vkladateli za zákonných a smluvních podmínek. Vlastní zdroje fondu v současnosti činí pouhých 19 milionů korun. Nedostatek finančních prostředků je způsoben především chybně nastavenou základnou pro jejich vytvoření, ovlivňováním a machinací s její výší v rozhodném období a samozřejmě i platební neschopností záložen, a konečně rozsahem krize, která sektor postihla.
Většina v Poslanecké sněmovně si tuto kolizi uvědomuje, uvědomuje si situaci členů družstevních záložen, kteří vědomi si znění zákona se domnívali, že jsou řádně pojištěni. Myslím, že právě vědomí této kolize dikce zákona s praktickou neschopností fondu pojištění toto pojištění naplnit vedlo většinu Poslanecké sněmovny k přijetí usnesení, kterým 29. února požádala vládu České republiky o řešení finanční výpomoci fondu pojištění do výše 3 miliard korun. Vláda nám dne 30. 6. ústy ministra financí sdělila, že se rozhodla řešit situaci zajišťovacího fondu pojištění k získání finančních prostředků, a to vydáním a prodejem státních dluhopisů ve výši 6 miliard korun s dobou splatnosti 20 let.
Ptám se sebe i vás, zda bylo opravdu nutné ztratit čas 4 měsíce proto, aby vláda sociální demokracie přistoupila na většinový názor Poslanecké sněmovny a snažila se odpovědně najít pomoc a instrument, kterým naplníme fond pojištění.
Vždy jsem si, abych tak řekl, věděl rady v situaci, kdy naši oponenti, zejména vláda sociální demokracie, nesouhlasili s názory, které jsme zde prezentovali. Dne 30. 6. a i dnes jsem tak trochu v úzkých, protože vláda sociální demokracie přistoupila na názory, které zde ODS prezentuje konzistentně již jeden rok. Upřímně řečeno, mám-li si vybrat, tak přistupuji na variantu, která může být chápána jako jakési zlehčení, ale pracuji s tématem nebo s tezí, že sociální demokracie a její vláda má dva ministry financí. Pracovně označuji jednoho ministra jako ministra financí typu A a druhého jako ministra financí typu B.
Pan ministr Mertlík typu A odmítá ve svých vystoupeních zásadně dne 29. 2. zabývat se návrhem na finanční výpomoc fondu pojištění a vyslovuje nesouhlas s návrhem usnesení Poslanecké sněmovny přijatým téhož dne. Pro úplnost dodávám, že jeho stanovisko podporovalo 46 poslanců sociální demokracie. Ministr B 30. 6. sděluje, že sektor peněžního družstevnictví je v obtížné hospodářské situaci, která postihla jeho větší část. Navrhuje Poslanecké sněmovně pomoc fondu pojištění.
Ministr A dne 29. 2. zásadně odmítá finanční výpomoc fondu pojištění jako pojišťovací instituce výhradně soukromého sektoru a označuje tyto návrhy jako výrazný morální hazard. Ministr B dne 30. 6. žádá sněmovnu o podporu ve věci, kterou před čtyřmi měsíci principiálně odmítal.
Závěrem bych uvedl, že ministr A žádá z pověření vlády Poslaneckou sněmovnu o schválení financování fondu pojištění v rozsahu 6 miliard korun, aby stejný ministr financí střílel od pasu státní záruku v kauze IPB s odhadovanými náklady až 200 miliard korun. To je sice konstatování, které není v tuto chvíli důležité pro to, jak naložíme s kauzou naplnění fondu pojištění, ale myslím si, že by mělo být námětem na to, aby vláda přemýšlela o vystupování svého ministra a konzistentnosti svých návrhů.
Dovolím si seznámit Poslaneckou sněmovnu s postojem Občanské demokratické strany.
***