(17.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Nezlobte se na mne, ať se na to dívá, kdo chce, jak chce, ale tohle bychom si neměli vůči občanům České republiky dovolit.
Poslední poznámka k této kauze, protože řada věcí, které bych mohl říci, již tady zazněla. Nejsem zastáncem ochrany akcionářů IPB. Říkám to zcela jednoznačně. Budu vždy dbát zájmů vkladatelů, budu vždy dbát zájmů toho, aby se nezhroutil např. sociální systém nebo systém zdravotního pojištění, ale nemohu bránit ty, kteří v roce 1992, resp. 1993, v období let 1995 - 1997 nebo po privatizaci v letech 1998 až 2000 několikrát se pokusili na bedrech českých občanů získat nekontrolovatelné zisky, nekontrolovatelný vliv. Ty bych měl ještě chránit? Nezlobte se, nehodlám to dělat a také to dělat nebudu.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Filipovi. Nyní se ujme slova pan místopředseda Langer a připraví se pan poslanec Payne.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, raději nebudu reagovat na slova pana kolegy Starce. Jen je smutné, že je říká zákonodárce - člen ústavně právního výboru, který by měl zákony znát.
V každém případě ale ve vystoupení pana ministra financí zazněl kromě mnohého jeden fakt, a to, že pouze jeden zájemce o Investiční a Poštovní banku byl dostatečně připraven na to, banku včas převzít. Já se v této souvislosti chci zeptat, nakolik jsou pravdivá slova tiskového mluvčího Ministerstva financí, která byla uveřejněna v čísle 27 z roku 2000 v časopise Týden, ze kterých vyplývá, že se skutečně Ministerstvo financí upřímně, opravdově a absolutně snažilo o to, aby bylo ve hře do poslední chvíle co nejvíce zájemců, a že tedy Ministerstvo financí se snažilo ještě v průběhu víkendu kontaktovat také druhého uchazeče, který ovšem slovy tiskového mluvčího na výzvy o víkendu nereagoval. V každém případě odpověď na tuto i další otázky ovlivní mé hlasování o návrhu usnesení, které si vám dovoluji v tuto chvíli předložit:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že informace vlády k uvedenému bodu neposkytla odpovědi na všechny otázky související s postupem státu v Investiční a Poštovní bance."
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. S faktickou se hlásí pan poslanec Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, sdělte panu Langerovi, že mu děkuji za poučení, v jakém jsem výboru - mohl ještě dodat, že v hospodářském - a omlouvám se sněmovně, že jsem použil výrazu, že "lev chcípl", měl jsem říci, že "zesnul".
Místopředseda PSP František Brožík: Vyřídím, pane poslanče, váš vzkaz panu místopředsedovi, že jste i členem hospodářského výboru. Slova se ujme pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Albert Einstein sepsal teorii relativity a dokázal ji vysvětlit na 18 stránkách. Lidé, jejichž IQ bylo podstatně nižší než Alberta Einsteina, píší o teorii relativity 500stránkové knihy. Pokud někdo chce, dokáže podstatu věci vyjádřit v několika málo minutách, není k tomu potřeba dvouhodinové vystoupení.
Dostali jsme od pana premiéra minulý týden ujištění, že nám vysvětlí během tohoto jednání všechny otázky, všechny nejasnosti, které jsou s tím spojeny, a já se přiznám jako prostý člen této Poslanecké sněmovny, který není vzdělán v bankovních operacích, já jsem na otázky, které zazněly, žádné odpovědi neslyšel. Já se přiznám, že stále čekám, kdy uslyšíme to tajemné slovo o podstatě věci, a ono žádné nezaznělo. Naopak od předsedy vlády jsme se dozvěděli, že podstata věci je natolik tajná, že nám ji stejně neřekne, že ji možná řekne jenom nějaké zvláštní komisi, že to je cosi, co se nesluší říkat na veřejnosti. Tak mi dovolte ještě několik dalších otázek.
Jeden představitel našeho veřejného života před několika lety provede jako předseda vlády privatizaci banky, za dva roky v jiné funkci na tuto banku vnese nucenou správu a za další dva dny banku za podivných okolností prodá. Já se přiznám, že to samo o sobě pro mne je zdrojem mnoha otazníků. Proč říkám podivné okolnosti? Zajímavé je, že přitom musí asistovat tajné služby, že zprávy o tom, kde všude tajné služby a odkdy na jaře se tajné služby v této bance pohybují, jsou velmi rozporuplné a že vlastně ani poté, co akce skončila, tak se nemůžeme dozvědět, jaké důvody k tomu vedly. Podivné okolnosti jsou také v tom, že nucený správce, který tam nastoupí za takto dramatických okolností, není schopen provést to, co by měl udělat, to znamená banku vyvést z těžké situace, ale on ji druhý den prodá, opět za cenu, která je podivná. Je to také zvláštní ochrana vlastnických práv, kterou zde tato vláda uplatňuje.
To je pro mne první otázka, že to všechno tajné, o čem tady mluvil pan předseda vlády, by mělo být vyjasněno. Pokud to nepodléhá podle zákona o utajovaných skutečnostech nějakému utajení, tak se dokonce domnívám, že to musí být řečeno veřejně. Věřím, že naši kolegové v komisi, kterou doufám vytvoříme, to také veřejně řeknou, že s tím seznámí veřejnost.
Za druhé. Nucený správce banku prodal, to znamená provedl kroky, které jsou velmi nevratné. A tady se ptám, zda si takto představujeme koexistenci státu a soukromého sektoru. Chlubili jsme se tady tím, jak máme výborně všechno zprivatizováno, před několika lety jsme slyšeli, jak privatizace IPB byla tím zadostiučiněním, protože léta a léta se banky neprivatizovaly a teď se provede nevratný krok. Z toho vidím jedno poučení. Měli bychom velmi rychle zavést i ve věcech takových, jako je nucená správa banky nebo čehokoliv nebo konkursní řízení, možnost nějakého odvolání. V českých zemích, v zemích Koruny české od dob Rakousko-Uherska na veškeré správní kroky existoval třístupňový systém odvolání. Máme ho u soudu, máme ho ve správním řízení, máme ho leckde jinde. Ptám se, kde je odvolání představitelů IPB vůči takovému nevratnému kroku. Jestli v tomto našem právním řádu neexistuje žádná možnost odvolání proti takovémuto správnímu rozhodnutí vlády nebo centrální banky, domnívám se, že musíme okamžitě zřídit druhou komisi, která navrhne ve zrychleném legislativním řízení novelizaci zákona, aby taková možnost odvolání existovala.
Dále pak jsme slyšeli od místopředsedy vlády, že vláda tady hájí zájmy občanů. Já tak trošku nevím. Jedna soukromá firma, pravda podle toho, co jsme slyšeli, velice vlivná, se dostala do problémů. Za trest za tyto problémy na principu kolektivní viny bude potrestán celý český národ, protože to zaplatí všichni občané českého státu. Vláda tady přistoupila na princip kolektivní viny. Anebo když to obrátíme, když řekneme, že vláda se cítí být odpovědná za takovéto soukromé podniky, tak se vracíme zpět někam do socialismu, kde všechny podniky byly vlastně jenom rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi a byly navázány na státní rozpočet. Pak to všechno dává logiku, protože za socialismu stát musel ručit za všechno, co se ve státě děje. Já se ptám, protože ceny za zbankrotované banky nám stále rostou - kampeličky byly proti tomu, co se děje dnes, velice levnou záležitostí pro naše občany, také to zaplatí koneckonců -, jaká bude cena příští banky, která banka to bude a jaká cena to bude, kterou zaplatíme za příští banku. Z toho vidím další poučení. Měli bychom vytvořit konečně třeba i s novelizací zákonů takové politické prostředí, že vláda už opravdu nebude dávat ani korunu na záchranu bank, jak nám to ostatně někteří politikové slibovali.
Za další. Slyšeli jsme od předsedy vlády, že nám řekne přesná čísla o tom, co by se stalo, kdyby vláda nejednala tak, jak jednala.
***