(17.10 hodin)
(pokračuje Payne)
Byl jsem v přírodovědném vzdělání poučen, že nemám věřit žádným takovým číslům, která nejsou podložena podrobným rozborem, jak se k číslům došlo. Jsem nad tím velice skeptický.
Protože kdyby skutečně došlo ke zrušení této banky, k pádu, jak říkal pan předseda vlády, co by se stalo? Namísto nového nabyvatele, namísto obchodní banky by museli pracovat úředníci Ministerstva financí, Ministerstva zdravotnictví apod. Já chápu, že se jim moc pracovat nechce, bylo vedro v dobách, kdy k tomu došlo, ale vláda by musela převést účet VZP z této banky někam jinam, vláda by se musela postarat o účty obcí, které, pokud je pravda, že by skutečně přišly o své peníze, tak by musely dostat nějakou zvláštní účelovou dotaci. Ostatně známe případy, jak bylo vytunelováno Hřensko a Ministerstvo financí poskytlo zvláštní finanční dotaci, protože taková situace se někdy stane.
Domnívám se, že by stálo za podrobný rozbor, jak by vypadala situace, kdyby se odvíjela normálně, podle normálního scénáře, ostatně tak jako v případě jiných bank, kterým byla odejmuta bankovní licence, proběhlo by likvidační řízení, byly by uspokojeny určité pohledávky, vláda by mohla v rámci toho, jak se tu stává zvykem, garantovat vklady drobných vkladatelů; ono by se nakonec došlo k nějaké ceně, a já se dokonce domnívám, že by to byla cena, která by možná byla v absolutních číslech menší, než jsou náklady, které ještě dnes neznáme.
Za druhé - politicky by to byl signál, že se stáváme zdravým konkurenčním prostředím, kde skutečně dochází k odstátnění, kde vláda se neplete do soukromého sektoru.
Jestliže došlo k převedení vlastnických práv jedné soukromé firmy na nového nabyvatele s odůvodněním, že teď už je všechno v pořádku, já se ptám: Je obchodní banka tak zásadně lepším vlastníkem? Jsou tam lepší bankéři, kteří studovali na jiných školách než ti, kteří byli v IPB?
Chápu, že střadatelé vidí zásadní změnu, když byla Česká spořitelna převedena na rakouského partnera, tak najednou se začaly dít věci, které dramaticky změnily prostředí. Ale je atmosféra v obchodní bance tak zásadně jiná od toho, jak byla v IPB? Navštívil jsem obchodní banku přednedávnem. Deset úřednic si vyprávělo o tom, co dělaly o víkendu. Žádná z nich neměla čas se věnovat klientovi, který přišel k přepážce. Je tam ta situace tak zásadně jiná? Není tam socialismus pořád dál? Nestane se, že příští banka, která zbankrotuje, bude zrovna obchodní banka, a nebude to ještě dražší?
Nebo sociální demokraté, kteří rádi dosazují své kolegy do různých funkcí - oni mají k dispozici lepší bankéře, než jací jsou v tomto národě? Takže je tam dosadí a teď už bude všechno lepší a všechno bude dobré? Nevím.
Poslední. Vytváří se tu zvláštní atmosféra. Každá banka se pro Českou republiku stává zdrojem nesmírného utrpení. Na každou banku nakonec všichni jako český národ doplácíme. Skládáme se na některé banky částkami v hodnotě 5, 10 tisíc, na některé banky v částkách desítek tisíc, a tak se zdá, že vlastně bankovnictví je takový způsob podnikání, který se ale zásadně nevyplácí, protože na tom všichni strašně prodělávají. To už stojí za zamyšlení, jestli ještě dál máme nějak takto podnikat, nebo bychom sem neměli pozvat cizí bankéře, kteří to budou dělat lépe.
Pro mne v této věci kontrastuje výrazně jedna věc. Zaměstnanci v oboru bankovnictví mají nejvyšší průměrné mzdy v České republice. To je přece půvabný kontrast. Na jedné straně všechny banky jsou ztrátové, dostávají se do katastrofálních situací, na druhé straně zaměstnanci v bankovnictví mají nejvyšší průměrné mzdy v celé republice. To je skutečně obor podnikání, který mě fascinuje, protože rizika jsou tam tak velká, že všichni se dostávají do problémů, až tam musí nastupovat zásahové jednotky, na druhé straně ten, kdo tam pracuje, tak se má dobře.
Tuto věc bych rád uzavřel tím, že se velmi přikláním k tomu, abychom za prvé slyšeli podrobné informace od vlády, protože to, že jsme nad tím strávili řadu hodin, ještě neznamená, že by věci byly vyjasněny, takže se znovu ptám, abychom dostali odpověď od představitelů vlády. Za druhé vidím jako velmi nezbytné, abychom zřídili vyšetřovací komisi, protože tady je mnoho nejasného, a věřím, že prostý občan z této věci také není moudrý.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan ministr Mertlík.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji. Faktická poznámka: vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, není to bankovní sektor, kde jsou nejvyšší průměrné platy, jsou to nebankovní finanční instituce.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan poslanec Vojíř, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda, poté pan kolega Šulák.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, pane ministře, členové vlády, dámy a pánové, úvodem mi dovolte říci, že je možná škoda, že vláda a pan premiér nesetrvali do konce, protože je evidentní, že diskuse se skutečně blíží ke konci a že mnohá fakta, včetně určité formy obhajoby, byla vyčerpána.
Svým vystoupením bych rád přispěl k určitému obecnějšímu pohledu, který je pouze vyvrcholením kauzy IPB.
Byl jsem před dvěma lety svědkem určité operace, která se mi zdála sice nestandardní, nicméně po výkladu představitelů národní banky, jelikož jsou to - předpokládám - jedni z nejlepších bankéřů v této zemi, jsem měl pocit, že jsme informováni korektně a že tudíž tato transakce nebo tato operace má proběhnout. Jednalo se o problematiku Agrobanky. Psal se rok 1997, a k čemu v podstatě - prosím vás, velmi zjednodušeně, protože nejsem specialista, nejsem bankéř - došlo? Došlo k tomu, že to, co je považováno za jisté oběživo, tzn. to, co jsou vklady, nikoli vlastní peníze akcionářů, ale vklady, ať už to byly osoby, nebo ať už to byly subjekty, tak tyto byly posbírány, definovány a bylo řečeno, že toto se převede novému nabyvateli, což v dnešní době je General Electric Bank. Co zůstalo akcionářům? Akcionářům de facto zůstaly závazky a ty byly kryty několika málo budovami a v podstatě žádnou hotovostí, protože veškerá hotovost byla v podstatě touto transakcí odčerpána. Jistě si všichni pamatujeme, že existovali akcionáři, kteří zpochybňovali tento krok, hájili se, že to bylo de facto jakési vyvlastnění.
Byli jsme přesvědčováni o tom, že to byl jediný možný krok, jak zachránit střadatele a subjekty, které mají v této bance své prostředky.
Inu dobrá, nejsem soudce, a předpokládám, že i tato kauza bude jednou dořešena.
Musím však připomenout, že ve stejném období, právě v roce 1997, docházelo k tomu, že naše ekonomika se do jisté míry začala přehřívat. A jestliže ekonomiku vnímám jako jakýsi neukotvený kolotoč, který má několik ramen, a musím velmi opatrně na jednotlivá ramena přikládat tak, aby se mi onen kolotoč nezbortil, tak na jedné straně vláda, tehdy ještě vláda Václava Klause, přijala určitá opatření - říkalo se jim různě: balíčková, balíček jedna, balíček dva - která nebyla ničím jiným než k tomu, omezit vládní výdaje, tudíž snížit spotřebu vlády, a tudíž, pokud možno, na druhé straně přibrzdit zahraniční deficit, což bylo to kritické místo, proč se tyto operace dělaly.
Co provedla národní banka v té době, resp. ve velmi krátké době potom? Nejprve označila tyto kroky za velmi šťastné, že bylo velmi dobře, že tato vláda přijala tyto kroky.
***