(16.50 hodin)
(pokračuje Starec)
Těchto kostlivců zřejmě ještě potkáme několik a bude to chtít u těch příslovečných pump skutečně stát. To nezachrání ani slova, která slyším za sebou a která třeba uslyším na svůj projev.
Na konci bych chtěl poděkovat těm, kteří měli odvahu se do této kauzy pustit. Vyšetřovací komise nepochybně zřízena bude. Osobně se domnívám, že je mnoho věcí, kvůli kterým má být zřízena. Domnívám se, že její práce přinese osvětlení toho, po čem někteří předřečníci volali. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Starcovi. Hovořit bude pan poslanec Filip. Připraví se pan místopředseda Langer, který chtěl přednést návrh na usnesení.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedo, předsedo vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil několika poznámkami k tomu, co je předmětem našeho jednání.
První poznámka se týká poměrně dnes již dávné historie. Na zasedání výboru pro plán a rozpočet bývalého Federálního shromáždění na konci roku 1990, kterému předsedal tehdy současný předseda vlády, kdy nad materiálem, který se jmenoval Ekonomická transformace československé ekonomiky, postupy, které se skvěly čtyřmi pilíři tehdy předloženými, prohlásil zástupce Nomura Europe, že pokud takovým způsobem budeme postupovat, tato ekonomika musí zkrachovat. Oni ji potom jako zkrachovalou budou moci velmi lacino koupit. Velmi dobře jsem si to poznamenal do svých zápisků. Jsem schopen doložit - včetně data a hodiny - kdy to bylo prohlášeno.
Žel po deseti letech musíme konstatovat, že onen scénář byl naplněn včetně oné vize Nomury, která samozřejmě podle svých intencí se zachovala k české ekonomice ve svůj prospěch a chce se tak zachovat i dál.
Druhá věc, kterou bych chtěl připomenout, která je důležitá pro vyšetřovací komisi a která podle mého soudu by neměla být opomenuta. Pan předseda Poslanecké sněmovny zde zmínil deset zásadních otázek. Jedna věc mi na těch deseti otázkách vadí - že nic z těch otázek nevede do roku 1993, k první fúzi Investiční banky a Poštovní banky a k tomu, jakým způsobem došlo k tomuto spojení, za jakých okolností a kdo z toho měl prospěch. Jisté je, že pokud se chceme dopátrat alespoň zčásti pravdy, rozluštit to, proč v roce 1997 byl vrcholový management IPB trestně stíhán a proč např. do dnešního dne není schopen nikdo vysvětlit, proč z Lucemburska jsme nedostali pozitivní odpověď na možnost využití právní pomoci a výslech některých osob, které mohly mluvit o tom, jakým způsobem byla privatizována IPB, jakým způsobem jsme tedy mohli nebo nemohli získat skutečné informace o tom, jaký byl ten - podle kolegy Pilipa - jediný možný způsob privatizace v roce 1997.
Jsem přesvědčen o tom, že bývalý ministr financí neřekl úplnou pravdu, když vysvětloval, jak výhodný prodej to v té chvíli byl. Jestliže obvinil současnou vládu z toho, že se nechala napálit Nomurou, měl by minimálně odpovědět na tehdy vznesenou otázku v té době jen odborníka sociální demokracie, současného ministra financí, jakým způsobem že to byl standardní nebo nestandardní postup v privatizaci IPB v roce 1997.
Jestliže jsme od roku 1994 do roku 1998 utratili z kapes daňových poplatníků 40,3 miliardy korun za sanaci bank, jichž padlo do té doby již 17, je otázkou, kolik bude stát nová sanace již privátní banky. Vydírání některých podnikatelů na státní účet nebere v České republice konce. Nemůžeme se potom divit, že v některých jiných státech na světě a v Evropě je přebytek státního rozpočtu, o kterém jejich politici v době jeho schvalování ani netušili.
Dovolím si říci, že důležité pro rozhodování pro vyšetřovací komisi budou i informace, které v té době podle mého soudu měly být řečeny, otázky, které měly být odpovězeny. Jedna z takových otázek zní: Jestli intervenoval v roce 1997 někdo z tehdejší vlády - ať to bylo v dubnu, nebo v prosinci 1997 - ve prospěch tehdy obviněných manažerů IPB. Jestli na šéfa pražského úřadu vyšetřování pana Janíčka bylo tlačeno, jestli tady existoval nátlak a jestli se někdo přimlouval za to, aby tato kauza skončila a byla smetena ze stolu. Protože dotazovat se úředníků, zda dostatečně zvážili všechny souvislosti případu a zda si uvědomili možný dosah zadržení tak vysokých představitelů jedné z českých bank, je podle mého soudu docela tvrdé vměšování do nezávislosti vyšetřovatelů. Jsem přesvědčen, že i toto by měla být otázka, kterou by měla vyšetřovací komise zodpovědět.
Další věc je otázka, která tady padla a kterou obhajoval pan místopředseda vlády Špidla - jestli šlo o rozhodování vlády v krajní nouzi. Rozumím panu místopředsedovi, ale přesto si dovolím říci, že je potřeba dodat za touto větou, že toto jednání v krajní nouzi jde na úkor nikoli této současné vlády, ale na úkor českých daňových poplatníků. A že vyšetřovací komise bude mít mnohem složitější roli, mnohem těžší úkol a také větší odpovědnost, aby byla schopna vysvětlit občanům České republiky, jestli mohou věřit bankám, které jsou používány jako nástroje politického nátlaku.
Pokud jde o jiná vyjádření, která jsme tady slyšeli, velmi nerad bych zpochybňoval úkony nuceného správce. Zato si dovolím zpochybnit jednu věc, která je součástí této hry. Neměli bychom přistoupit na to, že razantní opatření je takové opatření, u kterého asistuje policie. Jestli budeme používat policii mimo rámec zákona o policii, můžeme se dočkat toho, že např. jeden z nás bude pod policejním nátlakem a bude řečeno: ano, policie musela být použita, protože bylo potřeba razantního opatření. On se možná kolega Starec směje, ale já jsem přesvědčen o tom, že tyto metody použity být nemohou, že zákon o policii je velmi striktní a jeho používání mimo rámec se nám může kdykoli vymstít. Já si razanci představuji docela jinak. Například tak, že opatření bude provedeno včas a rozhodným způsobem tak, aby nemohlo docházet k desetimiliardovým ztrátám z banky, jak zde hovořil pan předseda vlády. Razance není v tom, jaké těžkooděnce a pod jakým velením použijeme. Razance je v tom, že vláda rozhodne včas a způsobem, který nezpochybňuje její další fungování. Rozhodnutí, že je potřeba, aby pana nuceného správce doprovázela policie, považuji spíše za vytírání zraku než za skutečné razantní opatření vlády.
***