(15.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
Já jsem řekl, zda se ztratily, protože to je docela relevantní otázka, protože je opravdu možné, že se vůbec neztratily a že pouze tuto sumu peněz jako podivný dárek dostává nový vlastník. Myslím, že i to bychom se měli všichni dovědět. Takže neztratily-li se, dostává je nový vlastník. Víceméně zdarma. Ztratily-li se, pak je třeba vědět, jak se to stalo, pak je třeba vědět, co dělal tyto dva roky bankovní dohled, je třeba vědět, že IPB za tyto dva roky dostávala od jedné z nejrenomovanějších mezinárodních auditorských firem auditorský výrok bez výhrad. Tato auditorská firma mohla celá léta záměrně zkreslovat výsledky banky atd. Toto všechno bychom potřebovali vědět.
Za čtvrté - musím se ptát, proč Česká národní banka nezasáhla v klíčové chvíli, když došlo k zablokování navýšení základního jmění IPB ze strany minoritních akcionářů či dokonce akcionáře. Malinkého minoritního akcionáře. Když připomínám, když má možnost zbavit akcionářských práv hlavního mocného akcionáře této firmy, je velmi podivné, proč to neudělala u jedné izolované, otázkou je, jestli nastrčené, osoby.
Otázka číslo pět - táži se, na základě jaké informace vláda tak náhle v oné čtvrteční noci změnila názor na všechno, co se nám tady ministr financí pokoušel naznačit, že už dlouhou dobu řešili, vyjednávali, zkoumali, analyzovali. A proč tak najednou přestala jednat jak s Nomurou, tak s Allianz a Unicreditem. Chtěli bychom vědět, jakou roli v tom sehrála údajná zpráva bezpečnostních služeb, což bylo první hodiny či dny po této noční schůzi vlády hlavním argumentem vlády a jejího předsedy, argumentem, na který bylo v následujících dnech, zdá se, poněkud pozapomenuto. Musím se tázat, zda bylo zapomenuto či pozapomenuto záměrně.
Potřebujeme tedy vědět: dostala, či nedostala vláda takovou zprávu, takovou informaci, co zásadního v ní bylo, co znamená, že se o ní nemluví, byla, nebo nebyla pravdivá, naletěla vláda na tuto informaci, jednala tedy v jistém tlaku, nervozitě a nejistotě, nebo ne? Čili to byla má otázka pátá.
Otázka šestá. Myslím, že ministr financí o tom částečně hovořil, ale podle mého názoru ne zcela přesvědčivě. Musíme se ptát, zda se situace v IPB změnila k horšímu právě ve čtvrteční noci. V čem se změnila a proč? Nedošlo naopak během 15. června v IPB k relativnímu zklidnění situace apod.?
Za sedmé. Musíme se ptát, proč v pátek 16. června, navíc bylo-li všechno známo a připravováno tak dávno, došlo při vyhlášení nucené správy k tak teatrální akci s použitím maskovaného komanda v Praze za bílého dne.
Za osmé. Musíme se ptát, jak je možné, že pak následně došlo k tak nesmyslně rychlému prodeji banky, který by měl být spíše nazván předání či dar. Musíme se ptát, zda nucená správa a záruky státu stabilizovaly situaci - aspoň tak je to všeobecně formulováno - a když stabilizovaly situaci, proč tak překotný prodej. Odpověď na tuto otázku neznáme.
Za deváté - a to je něco, co už jsem zmínil: Nebo to vlastně všechno vůbec nebylo tak rychlé, jak to vypadá? Nebylo to všechno připravováno naopak velmi dlouho a velmi promyšleně? Ministr Mertlík to ve svém vystoupení - alespoň pro mne - naznačoval. Chtěli bychom např. vědět, co je v médiích zmiňovaný "Kavánkův plán". Jestli něco takového je, nebo není, a co tento plán obsahuje. Chtěli bychom také vědět, o čem jednal guvernér Tošovský a ministr Mertlík v Paříži koncem května. Měl deník Právo pravdu, že to bylo jednání s belgickou KBC právě o těchto věcech?
Konečně otázka desátá. Musíme se ptát - věřím, že to bude asi dominantní otázkou na tomto projednávání - kolik za to všechno zaplatí daňoví poplatníci, kolik je to bude stát. A nejen to. Musíme se i ptát, kdo jejich peníze dostane. Musíme se ptát, v čí prospěch to bude. Musíme se ptát, jak je možné, že byl tento obrovský přesun moci a finančních prostředků k jedné zřetelné finanční skupině proveden za asistence ČNB a vlády, tedy za asistence státu. Musíme se ptát, jak je možné, aby stát hrál takto jednobarevnou, jednosměrnou kartu. Musíme se ptát, zda "stát" věděl, co dělá, zda náhodou nebyl vědomě manipulován pár jednotlivci.
Otázek nepochybně by bylo větší množství. Myslím, že těchto deset stačí. Dnešní jednání Poslanecké sněmovny je jistě nevyřeší. Proto jsme navrhli a navrhujeme vytvoření parlamentní vyšetřovací komise. Budeme si přát, aby k závěrům dospěla co možná nejdříve, aby ještě bylo možné leccos vrátit zpět, aby bylo možné přikročit k transparentnímu hledání strategického partnera této naší tak důležité banky.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu předsedovi Klausovi za jeho vystoupení. Já se ho musím zeptat z titulu jednacího řádu, protože k této zprávě není určen zpravodaj podle § 57 odst. 3. Bývalo zvykem, že první vystupující v diskusi zaujímal místo zpravodaje, ale musí to být se souhlasem onoho jmenovaného. Pan předseda nesouhlasí. Takže se obrátím na další diskutující. Jako druhý je připraven pan předseda Jan Kasal.
Poslanec Jan Kasal: Pane místopředsedo, ani já neaspiruji po vzoru pana předsedy Klause na místo zpravodaje.
Dámy a pánové, slyšeli jsme zcela nepochybně vystoupení zástupce vlády místopředsedy Mertlíka, které bylo komprimátem všeho toho, o čem on se domnívá, že jsme měli tady slyšet. Nevím, zdali jsme slyšeli uspokojivou odpověď. Spíše mi připadá, že ne. Že to, zdali jsme opravdu slyšeli uspokojivou odpověď, by měli zhodnotit ti, kteří tuto vládu tím či oním způsobem drží u moci. (Potlesk.) Děkuji za potlesk. Nečekal jsem ho právě z této strany sněmovny, ale věc je vážná.
Paní a pánové, poslanecký klub KDU-ČSL, ale i naši senátoři ještě v období před uvalením nucené správy deklarovali připravenost podpořit takové kroky vlády, které by co nejefektivněji vyřešily potřebu stabilizovat situaci IPB a ochranu vkladů občanů. To prohlášení je daleko staršího data než noční zasedání vlády. O co jsme se opírali a co považujeme tehdy i teď za podstatné, je, že veškerá opatření budou přísně neutrální k zájmům jednotlivých finančních skupin.
***