(13.30 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Systémy řízení rizik. Česká národní banka v uvedené oblasti shledala závažné systémové nedostatky v metodice a postupech banky, zejména v oblasti limitů, a konstatovala, že stávající informační systémy nepodporují dostatečně oblast řízení rizik. Dále ČNB konstatovala, že banka není schopna kvantifikovat rozsah své rizikové expozice. Banka rovněž neprováděla analýzy dopadů možných změn podmínek na finančních trzích do svého hospodaření, tzv. stresové testování.
Vnitrní kontrolní systém banky. Česká národní banka konstatovala na základě zjištění v jednotlivých odborných oblastech, že vnitřní kontrolní systém banky není funkční a neodpovídá jejím potřebám vzhledem k rozsahu jejích činností a podstupovaným rizikům.
Dodržování zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, tedy zákon 61/1996 Sb., nazývaný obvykle zákon proti praní špinavých peněz. Česká národní banka konstatovala nedostatky v metodice banky, které mohou vést i k tomu, že nedojde k identifikaci neobvyklého obchodu bankou, neboť předložené předpisy např. nestanovily postup pro analýzu neobvyklých obchodů při bezhotovostních operacích.
Na základě zjištění z kontroly došla Česká národní banka k závěru, že banka při výkonu své činnosti nepostupuje obezřetně a provádí obchody způsobem, který poškozuje zájmy jejích vkladatelů a ohrožuje bezpečnost a stabilitu banky. Celkově Česká národní banka identifikovala potřebu další tvorby opravných položek a rezerv v objemu zhruba 40 miliard korun.
K předání protokolu bance, který obsahoval podrobný popis jednotlivých zjištění, došlo 25. února 2000. Tímto okamžikem byl v souladu se zákonem o státní kontrole zahájen náročný proces námitkového řízení k protokolu. Banka proti zjištěním České národní banky v oblasti nedostatečné výše opravných položek následně namítala, že neposkytla veškeré informace, třebaže to bylo její povinností, a že provedla a provádí další operace, které povedou ke snížení kreditního rizika a tím i nutnosti vytvořit opravné položky a rezervy. Podle názoru banky tak byl nedostatek opravných položek a rezerv nižší, než Česká národní banka uvedla v protokolu. V souladu se zákonem o státní kontrole pak banka podala písemné námitky proti jednotlivým částem protokolu postupně v březnu a dubnu. Celkem se jednalo o zhruba 270 stran textu a 9 700 stran příloh. Zároveň banka sdělila, že jsou činěny kroky k posílení jejího kapitálu formou navýšení základního jmění o 13,4 miliardy korun.
Vzhledem k dosud neukončenému námitkovému řízení nebylo znění protokolu definitivní, a bance tudíž nebylo možné uložit na jeho základě opatření k nápravě. Navíc by jejich případné neoprávněné uplatnění mohlo banku nenapravitelně poškodit.
Komplexní kontrola IPB provedená Českou národní bankou a z ní vyplývající závažná zjištění vedla k jednoznačnému závěru, že finanční síla banky, její stabilita a zájmy vkladatelů jsou významně ohroženy.
Vzhledem k rozsahu a povaze zjištění České národní banky z provedené kontroly se jako nezbytné ukázalo získání stanoviska auditora banky k účetní závěrce za rok 1999, které by umožnilo nezávislé ověření názoru České národní banky. Pokud by auditor zjištění ČNB v oblasti nedostatečných opravných položek potvrdil, znamenalo by jejich vytvoření takovou ztrátu, která by způsobila významný pokles kapitálové přiměřenosti, že by Česká národní banka v souladu s ustanovením § 34 odst. 3 zákona o bankách musela bance odejmout povolení působit jako banka. Analýza dopadů tohoto kroku ukázala, že význam banky pro bankovní sektor a ekonomiku státu dává oprávněné důvody pro účast státu na řešení situace banky, nebudou-li akcionáři schopni nebo ochotni tak učinit sami.
Možné varianty řešení. Situace banky mohla být vyřešena v zásadě třemi způsoby: vlastními silami akcionářů - zvýšením základního jmění - , nebo jinou operací s pomocí státu, odejmutím povolení působit jako banka s následným konkursem.
Řešení vlastními silami akcionářů. Řešení vlastními silami akcionářů bylo reálné pouze za podmínky, že akcionáři budou ochotni ztráty banky uhradit. Banka v této souvislosti navrhla zvýšení základního jmění, které bylo schváleno valnou hromadou akcionářů banky. Zvýšení základního jmění banky však nebylo možné uskutečnit, neboť byla opakovaně zablokováno žalobami minoritních akcionářů. Ochota akcionářů realizovat jiná opatření, která by transparentním a pro auditora přijatelným způsobem posílila kapitál banky, např. odkupem nebonitních aktiv, za této situace nebyla vůbec projevena.
Pomoc státu. Pokud by se ukázalo, že akcionáři banky její ztráty nevyřeší, a to z jakéhokoli důvodu, musel by zasáhnout stát. Takový zásah by v případě Investiční a Poštovní banky byl komplikován tím, že banka byla již řadu let kontrolována soukromými akcionáři. Zásadní podmínkou pomoci státu IPB byl proto požadavek, aby ztráty v prvé řadě hradili akcionáři, a to buď snížením základního jmění, nebo předáním akcií státu za symbolickou cenu. Splnění této podmínky bylo možné dosáhnout dohodou s akcionáři v tzv. kooperativní variantě nebo využitím existujících zákonných možností při odmítání spolupráce při tzv. nekooperativní variantě, tj. nucenou správou.
Třetí možnost - odnětí povolení působit jako banka a následný konkurs. S tímto postupem bylo s ohledem na jeho očekávané negativní důsledky uvažováno vždy jako se zcela krajní variantou za situace, kdy ani akcionáři, ani stát svými opatřeními nezabrání kolapsu IPB anebo mu před veškeré úsilí nebudou schopni zabránit.
Je třeba opětovně zdůraznit, že Česká národní banka má zákonnou povinnost odejmout povolení působit jako banka, jestliže zjistí pokles kapitálové přiměřenosti banky pod jednu třetinu stanoveného limitu. tj. pod 2,67 %, a to bez ohledu na to, zda je banka v nucené správě, či nikoliv. Splnění této povinnosti za výše uvedených okolností by neodvratně vedlo k zániku Investiční a Poštovní banky, k výplatě náhrad za pojištěné vklady z Fondu pojištění vkladů a konkursu na majetek IPB z titulu předlužení.
Pro ilustraci nepřijatelnosti tohoto postupu jsou níže uvedeny důsledky odnětí povolení působit jako banka, které mají destabilizující vliv nejen na bankovní sektor, ale i celou ekonomiku státu:
Přímé a okamžité náklady, které zahrnují výdaje na výplatu náhrad z Fondu pojištění vkladů, by podle údajů k 30. 4. 2000 činily zhruba 140 miliard korun. Při nedostatku prostředků na výplatu vkladů, což by byl tento případ, je stát společně s ČNB povinen poskytnout návratnou finanční výpomoc ve formě bezúročného úvěru, a to ve stejném poměru státní rozpočet a Česká národní banka, čili 70 miliard ze státního rozpočtu, 70 miliard z hospodářského výsledku České národní banky.
Nepřímé náklady. Náklady na stabilizaci části bankovního systému spojeného s IPB. Konkurs IPB by velmi pravděpodobně ovlivnil důvěru klientů v Českomoravskou stavební spořitelnu, a. s., a Českomoravskou hypoteční banku, a. s.
Náklady na stabilizaci celého bankovního systému. Konkurs na banku typu IPB, která je obecně považována za příliš velkou na selhání, by negativně ovlivnil důvěru ve všechny bankovní, ale i ostatní finanční instituce České republiky, nejen ty, které jsou přímo spojené s IPB, jako např. Českomoravský penzijní fond, a. s., IPB pojišťovna, a. s., RM-systém atd. Zhroucení systému pojištění vkladů - deficit ve Fondu pojištění vkladů - by jednak na dlouhá léta zatížil banky zvýšenou výplatou pojistného, jednak dále snížil důvěru vkladatelů. To by mohlo vyústit až v kolaps celého finančního sektoru a měny.
Náklady na stabilizaci rozpočtových a příspěvkových organizací. Banka vede účty řadě organizací - městské úřady, školy, zdravotnická zařízení - které však s ohledem na jejich výši nepodléhají výplaty z Fondu pojištění vkladů. Proto, aby bylo zabráněno kolapsu i v dalších odvětvích, bylo by nutné všechny tyto organizace finančně posílit ze státního rozpočtu.
Náklady na stabilizaci ostatních vybraných subjektů. Banka vede účty České pošty, prostřednictvím kterých dochází k výplatě důchodů.
***