(13.20 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Takto se na číslech banky projevila především skutečnost, že banka dokázala nejen poskytovat veřejnosti zajímavé služby, ale také vhodně prezentovat dokončenou privatizaci zbývajícího státního podílu. Přestože se dynamika nárůstu vkladů klientů v průběhu roku 1999 poněkud zpomalila a přírůstek činil necelých 36 miliard korun, ke konci roku již vklady klientů dosáhly částky bezmála 220 mld Kč.
Jakkoli byla banka úspěšná v získávání vkladů v důsledku své razantní obchodní strategie, při řešení problematiky klasifikovaných úvěrů a ostatních nekvalitních aktiv její postup tak razantní nebyl. Místo očekávaného vlivu know how nového vlastníka a jeho manažerské podpory, které by se pozitivně odrazily v úvěrové politice a řešení nakumulovaných problémů i ve zkvalitnění portfolia výnosových aktiv banky, se rozměr obtíží banky dále prohluboval.
Tento vývoj lze dokumentovat mimo jiné i tím, že v závěru let 1997, 1998 a 1999 činil objem bankou vykazovaných standardních úvěrů 116 mld. Kč, 134 mld. Kč a 120 mld. Kč, zatímco celkový objem klasifikovaných úvěrů činil 33 mld. Kč, 38 mld. Kč a téměř 52 mld. Kč. Manažeři a zástupci akcionářů v dozorčí radě banky se místo snahy skutečně řešit narůstající problémy banky zaměřili na řešení, která pouze zakrývala nedostatečnost opravných položek, a rizika nadále zůstávala v modifikované podobě na bance. Tím se navíc snižovala transparentnost banky.
Mezi tyto operace lze zařadit jak odprodej úvěrových pohledávek banky společnosti NIPB, a. s., v roce 1998, tak postoupení vybraných aktiv, zejména pohledávek z cenných papírů na zahraniční podílové fondy, případně založení komanditních společností v roce 1999. Celkem se uvedené operace týkaly aktiv banky v objemu zhruba 64 mld. Kč. Bankou přijímaná a zástupci akcionářů v dozorčí radě odsouhlasená řešení nebyla nikdy přes opakovaná vyžádání dostatečně prezentována České národní bance, v některých případech banka jejich skutečný charakter a podobu skrývala.
Přesné schéma operací s uvedením všech věcných i právních aspektů není u některých výše uvedených operací známo České národní bance dodnes. Operace prováděné bankou v roce 1998 však byly statutárním auditorem banky, společností Ernst & Young Audit, s.r.o Praha, akceptovány a v červnu roku 1999 jím vydaná zpráva k účetní závěrce roku 1998 obsahovala výrok "bez výhrad", čímž potvrdil její věrohodnost. Teprve z trojstranných jednání mezi Českou národní bankou, bankou IPB a jejím auditorem vedených ve druhém pololetí roku 1999 vyplynulo, že banka neposkytla auditorovi všechny potřebné informace.
Přestože auditor bez výhrad ověřil účetní závěrku za rok 1998, Česká národní banka dále pokračovala ve snaze rozkrýt povahu bankou prováděných operací. Vzhledem ke složitosti této problematiky a k tomu, že banka neposkytovala ČNB adekvátní podklady, rozhodla se Česká národní banka uskutečnit sérii informačních návštěv, které měly sloužit k objasnění prováděných transakcí. Tyto návštěvy byly realizovány od poloviny dubna do konce června 1999 a výsledná zjištění byla použita jako hlavní podklad pro došetření těchto transakcí v rámci komplexní kontroly činnosti banky plánované na 3. čtvrtletí roku 1999.
Bankovní dohled rovněž po provedení analýzy finanční situace IPB a vyhodnocení dílčích zjištění z kontroly vyžádal v říjnu 1999 na bance a jejích akcionářích výrazné zvýšení základního jmění, které by umožnilo tvorbu dostatečného objemu opravných položek ke krytí úvěrového rizika bez negativního vlivu na finanční stabilitu banky. Banka na tento požadavek reagovala rozhodnutím valné hromady dne 16. 11. 1999 o zvýšení základního jmění v rozpětí 2,6 mld. - 6,69 mld. Kč, které však bylo následně zablokováno žalobou minoritního akcionáře.
Vlastní kontrola proběhla v období od 30. 8. 1999 do 5. 11. 1999 a týkala se všech významných oblastí činnosti banky, zejména úvěrové činnosti banky, investičního bankovnictví včetně všech operací týkajících se restrukturalizace, portfolia cenných papírů, systému řízení rizik banky, finančního řízení banky, vnitřního kontrolního systému banky a dodržování zákona č. 61 z roku 1996 Sb.
Při kontrole byla zjištěna řada nedostatků v činnosti banky.
Úvěry - oblast řízení kreditního rizika. Údaje uvedené v hlášeních banky pro ČNB o objemu a klasifikaci úvěrů poskytnutých bankou byly zkreslené a neodpovídaly skutečné situaci. Banka při klasifikaci úvěrů nerespektovala příslušná pravidla zejména v tom, že nezohledňovala při hodnocení kreditního rizika finanční situaci klientů nebo časovou restrukturalizaci pohledávek při finančních potížích klientů. Dále banka pro účely výpočtu opravných položek používala původně vysoké odhady zástav - nemovitostí, přestože měla k dispozici nové znalecké posudky nebo vlastní analýzy, které udávaly podstatně nižší hodnotu zástav. Stejným způsobem postupovala i v případě určení hodnoty zástav movitými věcmi, a to i v těch případech, kdy zástavní právo nevzniklo, čili možná mělo zaznít "zástav" v uvozovkách. A dále pak banka akceptovala v neadekvátně vysoké hodnotě zajištění instrumenty, jejichž reálná hodnota byla buď nulová, nebo velmi blízká nule, jako jsou vlastní směnky klientů ve velmi špatné finanční situaci, záruky klientů ve velmi špatné finanční situaci nebo akcie společností ve velmi špatné finanční situaci nebo v konkursu.
Česká národní banka kontrolovala úvěrové pohledávky 186 tis.(?) klientů banky, které k 30. 6.1999 dosáhly objem 59,5 mld. Kč. Banka vykazovala 79 % objemu těchto pohledávek jako standardních, ale provedená kontrola zjistila, že jejich klasifikace neodpovídá stanoveným pravidlům. V případě správného postupu při jejich klasifikaci jako standardní byly vykázány úvěrové pohledávky pouze v objemu 10 %. Zbývající objem kontrolovaných pohledávek měl být v souladu s pravidly klasifikován, přičemž pohledávky v objemu 24,6 mld. Kč, tj. 41 % kontrolovaného vzorku, měly být zařazeny do nejrizikovější kategorie, tj. jako ztrátové pohledávky. V návaznosti na výše uvedené Česká národní banka konstatovala, že podle jejího názoru v bance ke kontrolovanému vzorku úvěrů chybí 22,7 mld. Kč opravných položek.
Operace související s restrukturalizací aktiv. Česká národní banka dále zjistila, že banka v úvěrovém portfoliu vykazuje řadu pohledávek, které souvisely s prodejem většinou špatných aktiv třetím osobám, a proto tyto úvěry nebo pohledávky hodnotila samostatně. Celkem se jednalo o pohledávky v nominální hodnotě k 30. 6. 1999 v objemu 24,2 mld. Kč a Česká národní banka konstatovala, že dle jejího názoru v bance chybí 11,8 mld. Kč opravných položek.
Operace související s restrukturalizací portfolia cenných papírů. ČNB dále konstatovala, že k pohledávkám nebo k jiným aktivům souvisejícím s operací restrukturalizace portfolia cenných papírů v objemu 22,4 mld. Kč, které byly v Investiční a Poštovní bance kontrolovány, bance chybělo minimálně 4,6 mld. Kč opravných položek. Současně ČNB konstatovala v protokolu řadu nedostatků souvisejících s uvedenou operací. ČNB např. zjistila, že banka používala zcela identická ocenění cenných papírů, vystavená dvěma různými, na sobě nezávislými znalci.
Podrozvahové operace banky. Česká národní banka se také zabývala některými podrozvahovými operacemi banky, jako jsou záruky a úvěrové přísliby, a konstatovala, že k pokrytí rizik spojených s těmito operacemi by banka musela dotvořit rezervy za 1,6 mld. Kč.
***