(9.20 hodin)
(pokračuje Payne)
Rozhodující však je, zda takovýto spis šíří s cílem propagovat třídní nenávist, propagovat nesmiřitelný třídní boj. Pokud ne - může se jednat o reedici historického díla, a pro studijní účely to bezesporu není na závadu. Mimochodem - zjistil jsem, že marxistické spisy v našich knihovnách jsou těžko dostupné, poněvadž byly skartovány, a já se obávám, že pokud někdo skutečně potřebuje v těchto spisech něco vyhledat, dostává se zvolna do problému.
Dámy a pánové, v posledních dvou letech se opět vracíme k právním normám, které si kladly za cíl vypořádání s minulým komunistickým režimem. Tento návrh nesměřuje do minulosti, tento návrh směřuje do budoucnosti, chce vytvořit takové podmínky, aby náš stát vytvářel podmínky, ve kterých se každý občan může cítit skutečně svobodně a rovnoprávně s ostatními.
Proč je nutné teď přistoupit ke změně trestního zákona? Lze očekávat, že evropské prostředí po skončení studené války může frustrovat některé skupiny občanů. Život není jednodušší, naopak. Takové prostředí může stimulovat více nenávistných hnutí a taková hnutí mohou být mnohem různorodější. Už nevystačíme s taxativním výčtem dvou nebo tří důvodů, které mohou být příčinou trestního stíhání. Mohou nám takové skupiny vznikat jedna za druhou. To je důvod, abychom přijali takovouto obecnější formulaci v trestním zákoně. Odstranění nejasností a kontradikcí stávajícího textu umožní důraznější postup státních institucí jednak při stíhání nenávisti vůči jakékoli skupině, a také případy upírání práv a svobod pro jakoukoli skupinu.
Třetím prvkem tohoto návrhu zákona je zákaz toho, čemu se zkratkovitě říká "osvětimská lež". V našem případě je tento termín rozšířen ještě o princip, kdy někdo popírá zločiny, ke kterým docházelo v době minulého režimu. Chtěl bych říci, že princip, který zkratkovitě nazýváme osvětimská lež, mají ve svém právním řádu následující státy: Belgie, Francie, Lucembursko, Rakousko, Spolková republika Německo, Španělsko a Švýcarsko. To znamená, že pokud bychom přijali takovýto návrh, nebyla by to žádná výjimka. O možnosti vtělit takovýto návrh do svého právního řádu diskutuje celá řada států. Pokud vím, během několika týdnů se tímto tématem budou zabývat také v Rumunsku, zabývají se tím v Polsku i jinde.
Tolik k obsahu předloženého návrhu zákona.
Vzhledem k tomu, že se tímto tématem, touto myšlenkou již zabýval ústavně právní výbor i sněmovna, vzhledem k tomu, že se snažím šetřit drahocenným časem sněmovny, navrhuji, aby sněmovna projednala tento návrh zákona podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, tedy v tzv. zkráceném řízení.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců klubu ODS.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, žijeme ve společnosti, ve které významná skupina poslanců považuje za nezbytné v souvislosti s šířením nenávisti řešit i problémy a instituty trestního práva. Velice rád bych řekl této sněmovně "nepřijímejme tento zákon, je zbytečný, dokážeme se s projevy nenávisti, které vidíme kolem sebe dnes a denně, vypořádat jinými způsoby a jinými prostředky". S velkým politováním musím říci, že s dobrým svědomím to říci nemohu. Šíření nenávisti - připomínám z minulého týdne tvrzení významného komentátora, že všichni politikové lžou, podvádějí a kradou - se stalo běžným nástrojem informatiky a domnívám se, že je na místě, aby se sněmovna tímto předloženým návrhem zákona vážně, vážně zabývala.
Domnívám se, že nebudou v praxi příliš využita ta ustanovení, která hovoří o třídní nenávisti, o šíření třídní nenávisti, a to s ohledem na vágnost tohoto pojmu v dnešní době a s ohledem na velmi obtížné definování třídní nenávisti a všeho, co se týká tříd. Nicméně se domnívám, že je celá řada dalších ustanovení této novely, která mohou být užitečná a mohou přispět k tomu, že některá chování a některá jednání budou posuzována tak, jak si zaslouží.
Domnívám se tedy, že je vhodné, abychom se touto předlohou zabývali.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Křečkovi.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Eva Dundáčková, nicméně registruji přihlášku místopředsedy vlády Pavla Rychetského, kterému uděluji slovo. Připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.
Místopředseda vlády Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, chtěl bych přičinit jen jednu malou poznámku.
Důvody, které vedly k předložení této novely, považuji za úctyhodné. Nepochybuji o tom, že je potřeba v této zemi všechny projevy rasové, třídní nebo jakékoli jiné nesnášenlivosti trestat, a to mnohem účinněji, než jak se to dělo doposud. Považuji však tu novelu za zbytečnou z jiných důvodů, dokonce ji považuji za svým způsobem velmi nebezpečnou.
Ve druhé polovině minulého roku se konalo shromáždění rasisticky orientované skupiny Vlastenecká fronta a Národní aliance. Na tomto shromáždění vystoupil předseda Národní aliance s tvrzením, že nikdy žádné plynové komory nebyly. Podle platného trestního zákona mu bylo sděleno obvinění, byl vzat do vazby a je proti němu vedeno trestní stíhání. Jestliže teď učiní Parlament ČR trestným činem to, za co je již tento člověk stíhán, nepochybně si to nebudou moci státní zastupitelství a soudy vyložit jinak, než že to do dnešního dne trestné nebylo, a tento člověk nebude moci být vůbec trestně stíhán. Jestliže nyní vyslovíme vůli prohlásit to za trestný čin, tím vyslovujeme vůli, že to dosud trestným činem nebylo.
Já jednoznačně tvrdím, že trestný čin podněcování rasové nesnášenlivosti je trestným činem, který v sobě nepochybně obsahuje i tzv. osvětimskou lež, a podle toho také doposud trestní orgány jednají.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Rychetskému, slovo má paní poslankyně Dundáčková, připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás při opakovaném projednávání malé novelky trestního zákona na půdě tohoto zákonodárného sboru požádala, abyste návrh posuzovali bez předpojatosti, bez zbytečných emocí, klidně a s rozvahou.
Předkladatelé této několikavěté novely si nekladou za svůj cíl nic jiného než prostřednictvím zákona postavit hráz jakýmkoli projevům a propagaci nesnášenlivosti vůči slušným občanům, potažmo vůči skupině takovýchto občanů pro jejich původ, přesvědčení či postavení na trhu práce.
Zákon má málo možností, jak ovlivnit nesnášenlivost ve společnosti - já si to dobře uvědomuji - a určitě není prostředkem jediným, ba dokonce ani rozhodujícím. Přesto my jako zákonodárci můžeme jeho prostřednictvím vyjádřit, jaké jednání považujeme za společensky odsouzeníhodné a nebezpečné natolik, že je chceme sankcionovat.
***