(16.50 hodin)
(pokračuje Payne)
Jaký charakter měla Státní bezpečnost? To byla ta výkonná teroristická organizace protiprávního režimu, která porušovala lidská práva. Já přečtu dnes již citovaný § 23 navrhovaného zákona o utajovaných skutečnostech. Tam se říká, že nebude prověřen člověk, který se podílel na činnosti směřující k potlačování lidských práv nebo svobod, případně podporoval takovou činnost. Nepodporovali všichni spolupracovníci StB porušování lidských práv? Dokonce všichni, kdo byli jmenováni komunistickou stranou do svých funkcí, neporušovali lidská práva a nepodíleli se na tom? A tito lidé teď mají dostat zaměstnání ve veřejné správě?
Tvrdím - a myslím, že to lze snadno dokázat, koneckonců lze to dovodit i z našeho zákona o protiprávnosti komunistického režimu - že Státní bezpečnost byla teroristickou organizací, a je dodnes. Některé skupiny dodnes spolupracují a mají charakter teroristické organizace.
Takto musí být vedena naše argumentace v Radě Evropy, že my nepronásledujeme nějaké politické odpůrce, ale teroristickou organizaci.
V demokratických státech platí, že se rozdělují funkce ve veřejné správě - uvedu příklad z diplomacie - na funkce politicky jmenované a řekněme civilní. Pokud někdo je kariérním diplomatem a celý život dělá diplomata, není nijak stranicky zařazen, tak má svým způsobem právo na to, aby s ním bylo zacházeno jako se státním úředníkem. I když se vymění vláda, on ve své funkci zůstává. Na druhé straně existují diplomaté politicky jmenovaní. Tito lidé nastupují do funkce velvyslance nebo jakékoli jiné funkce ve veřejné správě s tím, že až se vymění vláda, tak odejdou. Musí prostě počítat s tím, že nebyli dosazeni do funkce proto, že jsou tak dobří diplomaté, tak dobří státní úředníci, tak dobří náměstci. Oni tam byli dosazeni z politického důvodu.
A teď se vraťme do minulého režimu a zkusme si vyjmenovat všechny lidi, kteří dostali své ředitelské funkce ne proto, že byli tak dokonalí manažeři, ale proto, že je doporučila komunistická strana. Všichni tito lidé s výměnou vlády ztrácejí nárok na své zaměstnání. V Bílém domě, když byl zvolen prezident Clinton, tři tisíce úředníků Bushovy administrativy tiše sbalilo svá lejstra, odešli a uvolnili svá místa, protože se to sluší v demokratickém státě, když je zvolena jiná vláda, aby si dosadila své lidi do těch funkcí, které jsou politicky jmenované. Taková jsou kritéria v demokratických státech.
Já bych si přál, a to bylo cílem tohoto zákona nedokonale provedeného, aby v České republice platila stejná pravidla jako v Německu, v Americe a leckde jinde.
Dále se musím zmínit o tvrzení, které tady zaznělo, že by se měly individuálně posuzovat názory jednotlivých spolupracovníků StB. Já nevěřím na hodné estébáky. Nevěřím, že ti lidé ubližovali druhým, porušovali lidská práva, porušovali právo na soukromí atd., udávali, ale ve skutečnosti si mysleli něco jiného. Odmítám tento princip. Odmítám ho stejně jako odmítám hru na hodného teroristu. Když někdo pomáhá teroristům, tak ví, že pomáhá teroristům, a i když jim pomáhá jen málo, tak se tím proviňuje. Možná to nestačí na to, aby byl odsouzen, ale stačí to k tomu, abych si udělal obrázek o jeho charakteru, o jeho zařazení, o jeho spolehlivosti a o tom, zda může pracovat ve veřejné správě.
Poslední poznámku mám k otázce souladu s Listinou základních práv a svobod. V této věci se musím malinko zastat pana prof. Jičínského, který říká, že nesouhlasí s rozhodnutím Ústavního soudu. Ano, je bezesporu v demokratické společnosti právem každého říkat, s čím nesouhlasí, může to říkat veřejně, může o tom psát články, ale přesto rozhodnutí Ústavního soudu zůstává v platnosti. To znamená, že argumentace v tomto momentě o tom, že tento zákon je protiústavní, je podle mého názoru absurdní. Můžeme nesouhlasit s Ústavním soudem, ale v daném okamžiku tento zákon je ústavní, protože Ústavní soud řekl, že ústavní je. Můžeme uvádět argumenty, že by soud měl změnit svůj názor, ale v daném okamžiku tento zákon ústavní je. Taková je realita, a prosím, abychom to vzali v úvahu při hlasování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi. Jako první se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Krása, pak s faktickou poznámkou pan poslanec Křeček, pak je řádně přihlášen pan poslanec Filip.
Poslanec Václav Krása: Vážená paní předsedající, dovolím se vás zeptat, jestli vláda oznámila, že obstruhuje při projednávání tohoto bodu. Jinak se domnívám, že vláda je povinna se účastnit jednání Poslanecké sněmovny. Pokud se nemýlím, tak žádný člen vlády se nezúčastní projednávání tohoto bodu. Chtěl bych na to upozornit, protože to považuji za velmi vážný fakt a signál o tom, jak se vláda staví k tomuto problému.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Křeček má faktickou poznámku.
Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, kdyby to bylo tak jak říká pan kolega Payne, tak by žádný problém nebyl. Problém spočívá v tom, že množina lidí, kteří byli členy zločinecké organizace, škodili a udávali, se bohužel nekryje s množinou lidí zapsaných v těchto seznamech, kde jsou zcela prokazatelně zapsáni lidé, kteří zjevně neškodili, nepracovali na podporu režimu, ale v mnoha směrech proti režimu aktivně vystupovali. Je to bezpečně prokázáno v desítkách soudních rozhodnutí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Filip, připraví se pan poslanec Bubník.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já si dovolím citovat, o co tady jde, a myslím, že to tu zmínila i zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Machatá. Je to otázka, zda ten zákon je tím zákonem, který naplňuje cíl, pro který byl schválen. Je přece předpokladem, že v § 2 lustračního zákona je uvedeno, že ten, kdo nemá zastávat takovou funkci, a) byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti, b) byl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel atd., písmeno c) ztratilo účinnost, d) byl pracovníkem uvedeného aparátu, byl příslušníkem Lidových milicí a potom kvůli jedné jediné osobě, tehdejší velvyslankyni České a Slovenské Federativní republiky v USA, byl zařazen bod "člen akčního výboru Národní fronty po 25. únoru 1948". Pamětníci si vzpomenou, proč to tak bylo, proč bylo zaútočeno tímto způsobem, protože jeden jediný člověk tehdy vykonával funkci jmenovanou podle toho zákona. Potom je tam samozřejmě "student na vysoké škole F. E. Dzeržinského v Moskvě".
Musím říci, že paní poslankyně Machatá má pravdu. Ten zákon míří totiž úplně jinam, než byl jeho účel. Já si dovolím pro vás všechny citovat důvodovou zprávu k předloženému zákonu bývalého Federálního shromáždění. Tam se říká, že občan se v rozhodném období podílel na potlačování lidských a občanských práv jako příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti. Čili jde o rozpor úmyslu zákonodárce a textu zákona.
Jestliže chceme tímto způsobem pracovat, samozřejmě můžeme. Je to jistě možné a budeme tady vést debatu o tom, zda je to nebo není ústavní. Kolegovi Svobodovi bych chtěl říci - pojďme zkoumat, proč mezinárodní organizace nebo mezinárodní soudy mají jiný názor než český Ústavní soud. Můžeme se o tom bavit.
To je podle mého názoru jeden ze základních problémů zákona, tak jak platí, a ostatní věci není třeba znovu uvádět.
***