(16.00 hodin)
Poslanec Václav Krása: Nadále budu používat termínu "lustrační zákon", protože se obecně pro zákon vžil. Řekl jsem, že se jedná o jednoduchou novelu, protože se pouze navrhuje zrušit omezení platnosti lustračního zákona. Shodná legislativní úprava se navrhuje i u zákona 279/1992 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníkům Policie ČR a příslušníkům Sboru nápravné výchovy; dnes je to Vězeňská služba.
Oba zákony máte uvedeny v tiscích 596 a 597 a já si dovolím říci úvodní slovo k oběma tiskům najednou.
Dámy a pánové, proč by měly lustrační zákony platit i po roce 2000? Já, když dovolíte, se pokusím zdůvodnit, proč navrhujeme prodloužení těchto zákonů. Každý stát, každá společnost si stanoví podmínky pro občany, kterým chce svěřit správu země, správu veřejných financí, záležitosti obrany a bezpečnosti občanů a jejich majetku apod. Jednou z podmínek je určitě loajalita ke způsobu vlády a činnosti institucí. ČR, jak všichni víme, je demokratický stát, a tudíž jednou z podmínek pro ty, kteří se chtějí podílet na správě země, musí být i osvědčení skutečnosti, že za všech okolností budou dbát a ochraňovat demokratická práva občanů, a to je vlastně lustrace - zjistit, zda uchazeč o významné místo ve správě země nemá ve své minulosti období, které je neslučitelné s principy demokratické společnosti a může být signálem pro budoucí selhání.
Všichni si asi pamatujeme, co to byl totalitní režim. Všichni jsme zažili, co to znamená potlačování svobody slova, svobody projevu, shromažďování a dalších. Někteří z nás mají prožitky mnohem drastičtější a vědí, co to znamená bití a věznění za politický názor, za náboženské přesvědčení. Potlačování svobody se nedělo samo o sobě, vykonávali je konkrétní lidé. Jsem hluboce přesvědčen, že ten, kdo se vědomě podílel na potlačování práv občanů, je potenciálním nebezpečím pro demokratickou společnost, a tudíž nesplňuje předpoklady pro významná místa ve správě země. Obdobný přístup k exponentům komunistického režimu mají např. ve Spolkové republice Německo a já si dovolím citovat z práce Parlamentního institutu o německém lustračním zákonu. Dovolím si citovat:
"Služební zákon. Úřednický vztah je mezi úředníkem a nadřízeným, který spočívá ve veřejnoprávním služebním věrnostním přísežném vztahu. Zákony vyžadují, aby jako jeden z předpokladů pro jmenování úředníkem bylo, že je dána záruka, že za každých okolností bude vystupovat za svobodné, demokratické uspořádání ve smyslu základního zákona (tím se myslí ústava). Zda musí být splněno tzv. zvládnutí minulosti, se rozhoduje u každého případu zvlášť, a to tak, aby byla zajištěna integrita vedení úřadu v budoucnosti. Obecně se činnost pro STASI (což byla německá obdoba naší StB) považuje za překážku vzniku úřednického vztahu i jiných veřejnoprávních služebních vztahů, tedy jako nedostatek výše uvedené záruky. Jako výpovědní důvod z úředního a jiného veřejnoprávního poměru se přitom považuje činnost ve STASI, a to podle přílohy 1 Smlouvy o sjednocení.
Poslanecká úprava je obsažena v novele zákona o právních vztazích členů Bundestagu. Členové Spolkového sněmu mohou požádat u předsedy sněmu písemné přezkoumání oficiální či neoficiální činnosti či politické odpovědnosti při STASI. Přezkoumání se koná bez přivolení, pokud výbor pro volby, imunity a jednací řád předloží konkrétní důkazy o podezření z takové činnosti."
Dámy a pánové, myslím, že z toho, co jsem citoval, je zcela zřejmé, že i v Německu soudí, že je nutné chránit demokratické instituce před těmi, kteří už jednou selhali.
Druhým důvodem, proč mají lustrační zákony platit i po roce 2000, je skutečnost, že je zcela jisté, že zákon o státní službě vstoupí v platnost určitě až po roce 2000, a to je problém. Pokud nebude platit zákon, který by přesně stanovil kritéria pro vstup do státní služby, musí být alespoň nějaké omezení pro bývalé mocipány. Pokud nedojde k prodloužení lustračních zákonů, nemohl by ani budoucí služební zákon zpětně stanovit kritéria loajality. Možná že to je hlavní důvod nesouhlasného stanoviska vlády.
Dalším důvodem, proč zachovat platnost lustračních zákonů, je skutečnost, že zákon přesně říká, co byla spolupráce s totalitním režimem, a pokud je občan nařčen z takové spolupráce, může požádat o lustrační osvědčení a tím se očistit. Bez platnosti lustračních zákonů by očištění bylo podstatně složitější.
Odpůrci lustračních zákonů argumentují tím, že deset let je dostatečně dlouhá karanténní doba, že demokratické instituce v naší zemí jsou dostatečně zakotveny, že bývalí mocipáni mají zájmy především v ekonomice a hlavně že všichni občané mají mít stejné startovní podmínky. Dovolím si stručnou protiargumentaci.
Německý lustrační zákon, který byl přijat v roce 1992, má určenou dobu platnosti 15 let. Ve federální americké ústavě dosud platí dodatek přijatý po válce Severu proti Jihu, který zakazuje přístup k veřejným či vojenským funkcím těm, kteří přísahali věrnost ústavě a potom zradili.
Pokud jde o zájmy bývalých mocipánů a touhu po moci bývalých funkcionářů, myslím, že jsme dnes a denně přesvědčování a konfrontováni s tím, jak razantně se bývalí vysocí představitelé komunistického režimu snaží proniknout do různých veřejných funkcí. Možná jen lustrační zákon jim brání, aby usedli do ministerských křesel.
Pokud jde o stejné podmínky, ty určitě všichni akceptujeme, ale to neznamená právo na moc. Žádné právo na mocenské posty neexistuje.
Pravdivé jsou výtky, a ty i předkladatelé uvedli v důvodové správě, že lustrační zákony jsou svou dikcí zastaralé, že některé instituce se výrazně obměnily, že není někdy zřejmé, na které kategorie se lustrační zákony vztahují, apod. Ano, to je pravda, ale velice se podivuji, že vláda už dávno nepřišla sama s novým lustračním zákonem. Místo aktivního přístupu vyslovila vláda ČR nesouhlas s návrhem novely lustračních zákonů. Vláda nahlas řekla: Nechceme lustrační zákony a je nám jedno, že i ty nejvyšší posty ve státě obsadí bývalí exponenti totalitního režimu. Musím říci, že z mého pohledu je to na demisi vlády. Vládě nevadí, že ti, kteří potlačovali svobodu, věznili občany za jejich názor, usednou například do vládních křesel.
Vláda se mýlí, že lustrační zákony byly zaměřeny na vyrovnání se s minulostí. Tyto zákony byly přijaty na obranu demokracie, proti infiltraci orgánů demokratické moci lidmi, kteří v minulosti selhali.
Vláda svůj nesouhlas opírá o rezervovaný postoj k lustračním zákonům, který vyjádřily Rada Evropy a Mezinárodní organizace práce. Vláda ve svém stanovisku neuvedla, že Ústavní soud se zabýval vztahem lustračních zákonů k mezinárodním úmluvám a že vyřadil ta ustanovení lustračních zákonů, která byla v rozporu s mezinárodními úmluvami Rady Evropy a Mezinárodní organizace práce.
Dámy a pánové, pokusil jsem se stručně zdůvodnit, proč navrhovatelé zákona jsou přesvědčeni, že lustrační zákony musí platit i po roce 2000 a věřím, že návrh zákona propustíte do druhého čtení. Zároveň, protože jsem přednesl svoji úvodní řeč pro oba tisky najednou, tzn. pro tisk 596 a 597, věřím, že zpravodaj navrhne sněmovně, aby byla rozprava k těmto tiskům vedena pohromadě. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane navrhovateli. Pokud bude navrženo konání společné rozpravy k oběma bodům, já o tom samozřejmě dám hlasovat. Vám pouze oznamuji, že jednací řád nezná institut společného úvodního slova ke dvěma zákonům, ke kterým ani do této chvíle nebyla sloučena obecná rozprava. To znamená, že při počátku projednávání příštího bodu se budete muset s touto záležitostí opět vypořádat.
***