(17.30 hodin)
(pokračuje Cyril Svoboda)
A toto má být také jakási ochrana proti tomu, aby si každý pečlivě zvážil, které důkazy navrhuje, aby navrhoval důkazy, o kterých je přesvědčen, že mohou mít podstatný vliv na projednávanou věc, nikoliv aby se předkládaly důkazy jenom pro prodlužování řízení.
Samozřejmě tato argumentace může být použita i proti tomuto návrhu zákona, že naopak se někteří budou bát navrhovat další a další důkazy, protože by si tím potenciálně zvyšovali náklady řízení. Ale já si myslím, že především jde o tu principiální otázku, kdo má tyto náklady hradit. Podle mého názoru je má v plné výši hradit ten, kdo byl pravomocně odsouzen, nikoliv nevinný, nikoliv daňový poplatník, ale ten, kdo byl pravomocně odsouzen, a žiji v naději, že bude schválen nejen tento zákon, ale i zákon o exekutorech, který umožní, abychom tyto výdaje také potom vymohli.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Jako další se přihlásil pan ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, dovolte, abych při této příležitosti v podstatě připomenul vám známé stanovisko vlády k tomuto návrhu novely trestního řádu a abych zde poukázal na některé další aspekty, které stanovisko vlády podporují.
Já si velice vážím tohoto zamyšlení nad náklady a osudem nákladů trestního řízení, byť musím vytýkat předkladatelům, že zde zdůrazňují prakticky jenom jeden aspekt věci, tj. popření jakési skutečné falešné solidarity, nebo akcentování jakési falešné solidarity lidí nevinných s lidmi vinnými. Ale současně si dovolím vytknout předkladatelům, že dostatečně neanalyzovali také druhou stránku věci, tj. obranu řekl bych elementárních práv a principů procesu.
Je jistě možno tvrdit, že dochází ke zvyšování nákladů řízení účelovými obranami, opakovaným nařizováním nebo domáháním se znaleckých posudků a voláním zbytečných svědků. Ale zase na druhé straně rozhodně nelze odmítnout hned dva faktory, které proti této argumentaci hovoří. Totiž že o tom, které důkazy budou provedeny, podle současného trestního řádu rozhodují státní orgány, ve vyšetřování vyšetřovatelé, popř. státní zástupci, soudci, a totéž platí o rozsahu ostatních prováděných úkonů. Fakticita trestních věcí často signalizuje to, že skutečně se provádějí některé úkony nadbytečné, ale nikoliv z podnětu obviněných nebo obžalovaných, ale buďto z podstaty věci, že je to věc složitá - to v převážném případě - nebo dokonce z nezdatnosti státního orgánu zaujmout jednoznačné stanovisko na základě omezeného počtu důkazů.
Za zcela specifickou otázku ovšem považuji požadované proplácení odsouzenými, právoplatně uznanými vinnými, v otázkách tlumočení. Tady vyloženě už předkladatelé balancují s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropskou úmluvou o lidských právech,která výslovně ukládá umožnit každému bezplatně tlumočení pro možnost použití jeho mateřského jazyka v řízení před soudem. A kromě toho v tomto směru je jednoznačné i znění § 12 odst. 14 platného trestního řádu, které tento institut, k jehož respektování jsme se mezinárodně zavázali přistoupením k Evropské úmluvě o lidských právech, realizuje do konkrétního právního předpisu.
Není pravdou a myslím, že by bylo přeceněním institutu, jehož existenci je možno pouze vítat, tj. soukromých exekutorů, že by měli v tomto směru přinést radikální změnu k vymáhání a možnosti donutit k plnění této povinnosti. Většina nebo značné procento osob, které jsou odsouzeny v trestním řízení, prakticky dneska více než čtvrtina, a jsou to pachatelé těch nejzávažnějších a připusťme nejnákladnějších procesů z hlediska důkazů, vykonává často dlouhodobé tresty odnětí svobody. Jejich absolutní neschopnost uhradit často jen poměrně nízké a vytýkané nízké paušální poplatky rozhodně není založena jejich ochotou nebo neochotou, postojem nebo nepostojem, ale fakticitou, která přetrvává a se kterou musíme počítat i do bezprostřední budoucnosti - absolutní nemožností je výdělečně zaměstnat tak, aby mohli uhradit náklady, byť ty elementární, výkonu trestu, a tím spíše potom ještě náklady, které přicházejí v úvahu jako produkt trestního řízení proti nim vedeného.
A v tomto směru soukromí exekutoři žádný obrat k lepšímu rozhodně neposkytnou, stejně jako si nedělám iluzi, že by soukromí exekutoři se věnovali vymáhání pohledávek ve prospěch státu - to podotýkám -, a to narážíme na další, řekl bych subjektivní elementární prvek, že bychom museli v tomto případě pověřovat soukromé exekutory, aby vymáhali v podstatě státní pohledávky a zatěžovali tím v další oblasti státní rozpočet, u té, řekl bych, velmi slabé sociální oblasti různých recidivistů a pachatelů sice méně závažné trestné činnosti, kteří zpravidla nemají postižitelné příjmy nebo majetky.
Je-li procento vymáhání současných nákladů trestního řízení v řádu pod 10 % celkové částky, efekt celého tohoto opatření bude, že budeme znát skutečné náklady řízení v jednotlivých věcech, ale rozhodně fiskálně záležitosti nepomůžeme, byť uznávám, že důsledky tohoto nepoměru nese společnost tím, že jsou tyto prostředky hrazeny z rozpočtových kapitol Ministerstva spravedlnosti.
Co je do jisté míry též relevantní, to je skutečnost, kterou myslím předkládaná důvodová zpráva zkresluje a popírá, že se tím násobně zvýší pracnost činnosti soudů, že nastane poměrně složité rozepisování nákladů na jednotlivé věci. Je to velice delikátní, zejména v případě skupinových věcí, kde může být projednána různá trestná činnost různorodá, kde ohledně jednoho skutku jednoho ze spoluobviněných se provádí rozsáhlé dokazování, které často může vyústit i v opakované znalecké posudky. Typické jsou tu znalecké posudky v oblasti oceňování, kde by mělo dojít posléze k rozepisování jednotlivých položek podle počtu jednotlivých trestných útoků nebo skutků.
Složité to bude pochopitelně i proto, že v tomto okamžiku nastane to, že o nákladech řízení je třeba rozhodovat soudním rozhodnutím, a proti tomuto soudnímu rozhodnutí je nutno předpokládat možnost opravného prostředku. Ty stanovené paušální částky prakticky eliminují frekvenci opravných prostředků.
***