(18.10 hodin)
Poslanec Tomáš Kvapil: Pane ministře, musím mít doplňující otázku, protože jste řekl, že program snad bude moci být vyhlášen do 30. 6., což je velmi problematické, protože projekty budou moci být vybírány po všech náležitostech, po veřejných výběrových řízeních atd. až na podzim tohoto roku, a na vlastní realizaci zbývá tedy do 30. června roku 2001 zhruba tři čtvrtě roku, což je velmi řekl bych komplikované a bude to mít dopad na kvalitu těchto projektů a jejich realizaci. Proto bych se vás rád zeptal, jak chcete této situaci napomoci jako nový ministr pro místní rozvoj.
A ještě bych se chtěl vrátit k té vaší poslední odpovědi, k těm odborníkům a určitým týmům. Váš předchůdce přisliboval, že bude možné tento tým zachovat a že bude hledat cestu přes program Phare 2000, případně 2001. Proto bych rád v tomto směru znal vaši konkrétnější odpověď. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Táži se, zda bude pan ministr reagovat na tyto doplňující otázky.
Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Lachnit: Děkuji za slovo. Já se domnívám, že v podstatě jsem citoval prohlášení pana S. Collinse ze dne 11. května s tím, že by měla být schválena dokumentace a smlouva s regionální agenturou pro rozvoj střední Moravy jako správcem grantu na tento program může být uzavřena. Takže neberte to tak, že jsem o této věci rozhodl já. Já jsem konstatoval v této chvíli pouze stav věci, jak je, a já nemám důvod panu S. Collinsovi v této věci nevěřit. Balon je v této chvíli tam na této straně, není v této chvíli u nás.
Co se týče té druhé otázky, domnívám se, že je to v podstatě v souladu s tím, co jsem řekl. Nedovedu specifikovat, jakou formou byl slib pana ministra učiněn, ale nevidím tam zásadní rozpor. Domnívám se, že přesně to měl pan ministr na mysli, když říkal, že budou tito odborníci využiti dále v programech EU. A nevidím rozpor v tom, zda to zrovna bude v této chvíli nebo v tom časovém horizontu, o kterém se bavíme, program Phare, anebo to bude program jiného typu, protože se domnívám, že ti odborníci skutečně mohou přecházet z programu do programu a že učinit jakýsi takový stacionární slib, že tento daný odborník bude pracovat za dva roky v tomto daném programu, asi není možné. Ale říkám znovu: domnívám se, že i pan předchozí ministr Ministerstva pro místní rozvoj měl na mysli právě využití vysoké odborné kvalifikace lidí, kteří budou pracovat na programech regionálního rozvoje a programech zejména těch, které jsou v souvislosti s příjmem evropské pomoci.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Jako další se ujme slova pan poslanec Jaroslav Štrait, který interpeluje místopředsedu vlády a ministra zahraničí pana Jana Kavana. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se pan poslanec Bartoš, který interpeluje pana ministra Grosse.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, obracím se s interpelací na vás proto, že podle mého názoru se vy a vaše ministerstvo věnujete otázkám odškodnění víc než ministerstva nebo instituce ostatní. Vaše aktivity v této věci dlouhodobě sleduji a jsou, mohu to říci, nadprůměrné, a proto interpelace je směřována právě na vás.
Domnívám se, že je nejvyšší čas, aby do procesu odškodnění obětí války, a tím souhrnně nazývám jednak ty vězněné, pozůstalé, totálně nasazené, případně ještě další kategorie, vstoupila vláda jako celek s celou svou autoritou. Na rozdíl od vlád zemí podobně postižených je iniciativa v ČR ponechána převážně na občanských sdruženích. V Rakousku, jak teď z poslední doby víme, jednání řídí kancléř, z USA je přítomen náměstek ministra financí atd.
Ptám se vás, pane ministře, zda není vhodný čas předložit vládní návrh zákona o odškodnění obětí nacistického Německa. V této souvislosti chci varovat před poslaneckou iniciativou, která by asi tento problém nezvládla. Zákon by mohl podle mého soudu sjednotit jak finanční prostředky, jsou tady různé názory na odškodnění, třeba z Rakouska je snaha odškodnit plošně, z Německa zase selektivně. A také by mohl zákon sjednotit nároky, nebo aspoň přiblížit k sjednocení, oprávněných osob. Třeba se vymyká v současné době hodně tomu ta kategorie, co byli nasazeni v protektorátě, a nedat jim nic by bylo asi silně nespravedlivé.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Slova se ujme místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Jan Kavan.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, doufám, že jsem zaslechl celou otázku. Pokud jsem tomu dobře rozuměl, tak pan poslanec na začátku ocenil aktivitu Ministerstva zahraničních věcí ve věci odškodnění nuceně nasazených, a to jak v Německu, tak v Rakousku, ale potom dodal, že iniciativa je vlastně ponechána převážně na občanských sdruženích na rozdíl od situace v jiných státech, kde se o to více starají vlády. S tímto nemohu souhlasit, a proto mi dovolte, pokusím se být stručný, ale jde o záležitost poměrně komplexní, zařadit aktivitu vlády ČR v této záležitosti do kontextu celé věci, abych mohl dojít k závěru, že toto podezření pana poslance není oprávněné. I když je možné, že mohlo vzniknout na základě jistých kusých zpráv.
17. prosince 1999 bylo v Berlíně slavnostně oznámeno, že se podařilo vládě SRN a německým podnikům zabezpečit 10 miliard německých marek jako symbolické gesto pro nuceně nasazené. Současně pan spolkový prezident Johannes Rau požádal jménem německého národa za odpuštění všechny, kteří museli za nacistické vlády vykonávat otrockou nebo nucenou práci. Tím byla ukončena první fáze vyjednávání.
Česká strana, tím myslím tedy česká vláda, si byla vědoma a upozorňovala na to, že druhá etapa, tedy alokace prostředků, kategorizace obětí, o čemž se také zmínil pan poslanec, bude mnohem důležitější. V té době se velmi osvědčila spolupráce s ostatním státy střední a východní Evropy. Chtěl bych tu zdůraznit, že česká delegace reprezentující tedy Ministerstvo zahraničních věcí, ergo vládu, často přebírala při těchto jednáních koordinující úlohu a především z vlastních zdrojů dokázala flexibilně zajišťovat rozsáhlé archivní rešerše a historický výzkum. Takže výsledek tohoto jednání, ten dohodnutý klíč, podle něhož připadá na oběti z ČR 423 mil. německých marek, je výsledek, který považujeme jako Ministerstvo zahraničí - použiji diplomatický jazyk - za čestný kompromis. V tomto kontextu bych ovšem jako občan zdůraznil, že jde o velký úspěch české diplomacie, tzn. diplomacie, která reprezentuje vládu ČR. Je třeba si uvědomit, že ta původní částka byla o více než polovinu menší než těch dosažených 423 mil.
***