(14.30 hodin)
(pokračuje Ouzký)
Nadále zůstává nejasný a zamlžený vztah mezi státním orgánem, tedy hygienikem a ředitelem zdravotnického zařízení, tedy hygienické stanice. Nadále zákon předpokládá udržení personální unie orgánů i zaměstnanců hygienických stanic. To je tedy k tomu zmiňovanému konfliktu zájmů. Díky tomu, že ze zákona vypadly původně předpokládané oprávněné osoby, to by byly subjekty, které by nahradily současnou činnost zdravotní na hygienických stanicích, tak tato novela opět nevytváří prostor pro aktivity privátních subjektů, vše ponechává v rukou státního zařízení. Hygiena teda říká, jak tedy radí, vyšetřuje a posléze sama sebou doporučené kontroluje. Tento pozoruhodný stav je ojedinělý a v jiných resortech nemá obdoby.
Když jsem se zmínil o záporech této novely, dovolte mi zmínit klady. Tato novela zpracovává direktivy Bruselu, tedy Evropské unie, hlavně v oblasti vody a kosmetiky. Ruší preventivní dozor a závazné posudky, ale ponechává účast zdravotního dozoru při kolaudaci staveb. V některých místech slučuje okresní hygienické stanice s krajskými, což je jistě racionalizační opatření, a celkově ji považuji za posun k cílovému stavu, takže i osobně souhlasím s předneseným doporučením výboru, které jsem vám přednášel jako zpravodaj výboru, tj. propustit do dalšího čtení.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Ouzkému. Pan poslanec Jiří Maštálka.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové. Dovolte mi několik poznámek k projednávanému tisku, které jsou zároveň odůvodněním pozměňovacích návrhů, které přednesu v podrobné rozpravě.
Poznámka první se týká § 77 odst. 3, který řeší míru zdravotních rizik. Domnívám se, že nově navrhované znění v odstavci 3 § 77 je poněkud zavádějící, i když nepochybně navrhovatelé změny zřejmě jen chtěli zdůraznit význam hodnocení zdravotních rizik.
Navrhované znění by ale v praxi znamenalo, že by orgán příslušně rozhodl podle zvláštních právních předpisů, nebyl vázán stanoviskem orgánu ochrany veřejného zdraví, jestliže by nebyla překročena přijatelná míra zdravotního rizika, pokud by byla posuzována, a to i v případě, že by jiná hlediska ochrany veřejného zdraví nebyla dodržena a posuzovaná záležitost by vyžadovala stanovení podmínek orgánem ochrany veřejného zdraví, nebo že by nebyl vázán v případě, že by hodnocení zdravotních rizik prováděno vůbec nebylo. Přitom není potřebné ani účelné provádět hodnocení zdravotních rizik ve všech případech, kdy bude třeba posuzovat dodržování požadavků zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcích předpisů. Naopak se domnívám, že takové hodnocení se ve většině případů provádět nebude.
Hodnocení zdravotních rizik je velice náročný a nákladný proces, který by měl probíhat jen ve zdůvodněných případech, pak ale může být velice potřebný a mnohdy nezastupitelný.
Poznámka druhá a třetí se týká § 82, resp. § 86, které řeší postavení okresních hygieniků. V odst. 2 je zmíněn proces jmenování funkce okresního hygienika. Okresní hygienik je podle tohoto znění jmenován na návrh příslušného krajského hygienika do funkce a je jmenován a odvoláván přednostou okresního úřadu. Ve městech, jako je Brno, Plzeň a hlavní město Praha, je na návrh příslušného krajského hygienika pouze ustavován do funkce primátorem města. Domnívám se, že je patřičné, aby i tato města mohla použít totožnou formulaci jako u přednostů okresních úřadů, tj. aby městského hygienika na návrh příslušného krajského hygienika jmenoval a z funkce odvolával primátor příslušného města.
Odstavec 5 v § 82 umožňuje krajskému hygienikovi vykonávat působnost okresního hygienika, pokud je sídlo krajské hygieny totožné se sídlem okresního úřadu, dohodnou-li se na tom zřizovatelé příslušných hygienických stanic. Za tohoto stavu a se vznikem nových krajů tak budou existovat čtyři typy krajských hygienických stanic. Dovolte příklady. Typ první: Krajská hygienická stanice Ostrava. Město Ostrava nemá městskou hygienickou stanici, zde došlo v r. 1993 ke sloučení a její úkoly plní Krajská hygienická stanice v Ostravě. Typ druhý: krajské hygienické stanice např. v městech Plzeň, Brno, Ústí nad Labem, České Budějovice, Hradec Králové - v sídle těchto měst existují městské, případně okresní hygienické stanice. Typ třetí: krajské hygienické stanice např. Liberec, Karlovy Vary a Zlín, kde budou vznikat se vznikem nových krajů. Tyto krajské hygienické stanice budou vznikat na bázi stávajících okresních hygienických stanic a budou mít působnost okresního hygienika, např. pro okresy Liberec, Karlovy Vary, Zlín apod. Typ čtvrtý: hygienická stanice hlavního města Prahy, která má statut krajské hygienické stanice. Současně ale existuje městská hygienická stanice s pobočkami pro jednotlivé obvody Prahy.
Zdá se, že by bylo patřičné, aby bylo možné sloučit krajské hygienické stanice, které mají totožné sídlo jako příslušné městské hygienické stanice, resp. okresní hygienické stanice ve vyjmenovaných městech, kromě Prahy, kde bych doporučoval výjimku, vzhledem k atypické situaci, pro velký počet sídel, resp. obvodů. Konkrétní pozměňovací návrhy podám v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Jako další se přihlásil pan poslanec Tom Zajíček.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych v obecné rozpravě avizoval to, že budu předkládat pozměňovací návrh a využiji projednání zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů k tomu, abych se pokusil napravit chybu, která se vloudila z otevřeného zákona 157/1998 Sb., o chemických látkách, chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Totiž co se stalo? V tomto zákoně 157/1998 bylo jednou z obecných podmínek nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky udělení souhlasu k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky příslušným okresním úřadem za správní poplatek 10 tisíc Kč. Cílem bylo, aby bylo možno vést evidenci a v případě potřeby i přesně znát, v jakých lokalitách jednotlivých okresů se v případě havárie apod. nacházejí konkrétní nebezpečně chemické látky a přípravky.
Pro značnou finanční zátěž právnických a fyzických osob, oprávněných k podnikání, díky uvedenému poplatku byl zákonem 352/1999 Sb., kterým se mění zákon 157/98 Sb., změněn institut souhlasu k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky okresním úřadem na povinnost nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky okresnímu úřadu pouze ohlásit, a to bez poplatku. Zákon č. 352 nabyl účinnosti 30. 12. 1999, přičemž už 29. 1. 2000 nabyl účinnosti zákon 353/1999, o prevenci závažných havárií, kterého jsem byl zpravodajem, a cítím jistou zodpovědnost za to, že duplicita těchto zákonů by neúměrně zatěžovala právnické a fyzické osoby. Tento zákon 353 řeší problematiku objektů a zařízení, v nichž je umístěna vybraná chemická látka nebo přípravek v okrese, včetně evidence v plné šíři, a není proto nutné, aby zůstával v zákoně 157.
Proto avizuji, že v rámci podrobné rozpravy bych byl rád, kdybych mohl sněmovně předložit osm pozměňovacích návrhů, které se všechny týkají rozšíření § 133 návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví. Chápu, že tento postup není zcela standardní, ale konstatuji, že také není poprvé, kdy ho bylo užito, a poprosím sněmovnu, aby pochopila tento můj návrh jako snahu o odstranění duplicity v uvedených zákonech, které jsou tady uvedl.
Děkuji za pochopení.
***