(18.00 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené shromáždění, chci říci, že i já se připojuji k návrhu, který tu předložil poslanec Výborný, aby tento návrh byl vrácen ústavně právnímu výboru k projednání. Důvody, proč tak činím, jsou ale v určitém ohledu jiné nebo nejsou totožné s důvody, které tu uvedl poslanec Výborný. Mám některé důvody další nebo v něčem odlišné od jeho argumentace.
Také tu nehodlám hovořit dlouho o jednotlivých institutech. Možná, že - pokud si vybavujete atmosféru projednávání tohoto návrhu velmi významného zákona v Poslanecké sněmovně v prvním čtení - si vzpomenete, že i já jsem v prvním čtení vyslovil řadu vážných výhrad k tomu, jak byl návrh předložen, a ty mé výhrady zdaleka nezmizely. Ale přesto tyto mé výhrady nejsou toho druhu, abych zcela odmítal potřebu změny dosavadního stavu.
Myslím, že bychom měli vážit práci nejenom těch, kdo předložili tento návrh, ale celou další práci, kterou podnikla odborná veřejnost, kterou podnikla i parlamentní veřejnost na těch veřejných slyšeních, na semináři, který uspořádal kolega Langer, že jsme se těmito věcmi zabývali podrobně na výborech, hovořilo se o tom nepochybně i na poslaneckých klubech. Věc je sledována i odbornou veřejností, ale i médii v širokém smyslu slova. Z tohoto hlediska bychom neměli k tomu rozhodnutí, že návrh zamítneme, přece jenom dospět bez určitého nového promyšlení této věci, bez promyšlení toho, zda nestojí za to ještě se k věci v ústavně právním výboru vrátit. Tady bych sám ještě chtěl vyzvat i předkladatele, aby uvážil možnost, jak vyjít vstříc těm kritikám nebo těm požadavkům ze strany oponentů tohoto návrhu, protože musím říci, že nepovažuji za správnou argumentaci, která se ze strany předkladatele - tím nemyslím jen pana ministra, ale i některé jeho spolupracovníky - ozývala, že proti tomuto návrhu nebyly podávány nějaké přesné pozměňující návrhy.
Myslím, že si vzpomenete, že svého času, když tu byla projednávána novela občanského soudního řádu, kterou sněmovna schválila, to byl poslanec Výborný, ale možná, že to byl někdo jiný, kdo říkal, že u takovýchto návrhů zákonů jsme v podstatě před situací, zda návrh přijmout jako celek, nebo jako celek ho odmítnout. Protože to není návrh zákona, který může Poslanecká sněmovna předělávat.
V současné době jsme svědky a schválili jsme prodloužení lhůty pro projednávání zákona o pravidlech silničního provozu, protože tam se ústavně právní výbor rozhodl, že návrh předělává. Nemohu proti tomu po právní stránce nic namítat, je to právo poslanců, ale rozhodně takovýto postup nepřipadá v úvahu u zásadní novely trestního řádu. Takže já bych z těchto důvodů přece jenom žádal poslance, aby si ještě rozmysleli, zda není výhodnější vrátit věc znovu k projednání ústavně právnímu výboru a dát ještě možnost určitý krok, byť možná méně důsažný, než měl předkladatel na mysli, učinit, i pokud jde o reformu trestního řízení.
Když jsem o tom hovořil v prvním čtení, řekl jsem, že reforma soudnictví i reforma občanského a trestního řádu není žádnou stranickou záležitostí, čili v této věci mně nejde o to, zda prestiž vlády a ministra utrpí újmu nebo neutrpí újmu. Jde mi o řešení věcného problému. To, že určité věci v rámci trestního řízení je třeba měnit, považuji za nesporné. Myslím, že bychom měli dát ještě možnost o tom jednat a snažit se aspoň určitý krok, byť třeba méně dlouhý, než ministr nebo vláda zamýšleli, ale přece jenom určitý krok v této věci udělat. Takže i já dávám návrh na vrácení této předlohy ústavně právnímu výboru k projednání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní je přihlášen pan místopředseda Ivan Langer, který je zatím posledním přihlášeným do rozpravy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, je asi zbytečné zdůrazňovat, že dnešní naše rozhodnutí k této materii je závažné. Jistěže každá novelizace, každý nový zákon, který tato sněmovna projednává, je důležitý. Přesto však platí již v právním řádu, že klíčové místo v něm mají kodexy, a trestní řád takovýmto kodexem je, neboť představuje páteř našeho trestního procesu.
Projednáváme návrh rekodifikace odhalování, stíhání a trestání trestné činnosti v naší zemi, která je jednou z nejrozsáhlejších změn v historii naší trestní justice, a zaznělo to jinými slovy opakovaně ve vystoupení všech řečníků, ať již jejich stanovisko k tomuto návrhu bylo kladné, či záporné.
Návrhu jsme věnovali naprosto výjimečnou dobu. První čtení bylo v listopadu loňského roku a bylo odročeno téměř na dva měsíce. V mezidobí - 11. ledna 2000 jsem i já osobně inicioval seminář, na kterém vystoupili zástupci všech orgánů činných v trestním řízení, včetně odborníků v oblasti teorie trestního práva. Lhůtu pro projednávání v ústavně právním výboru jsme prodloužili na 80 dnů. S návrhem jsme tedy podle mého soudu nakládali s plným respektem k jeho významu i k důsledkům, které může přinášet nebo které přinese.
Po takovémto průběhu projednávání proto považuji za nepříliš smysluplné znovu návrh podrobně charakterizovat či opakovat podstatné výhrady proti jeho koncepčnímu pojetí či proti konkrétním institutům, které přináší. Myslím, že to ani není účelem obecné rozpravy ve druhém čtení.
Je třeba si v rámci této rozpravy znovu položit otázku, kterou jsme si kladli na počátku projednávání tohoto zákona. Je předkládaná novela jednoznačnou, nepochybnou a bezrizikovou cestou k urychlení a zpružnění trestního procesu, který jinak musí zůstat procesem spravedlivým ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy? Je procesem založeným na respektu k základním hodnotám a principům právního státu?
Osobně musím konstatovat, že návrhy, které zazněly v průběhu projednávání této materie i v ústavně právním výboru, kterými se zabýval ústavně právní výbor na svém posledním jednání, mé stanovisko, které jsem sněmovně z tohoto místa v průběhu prvního čtení před půl rokem sdělil, se nezměnily, a dodávám, že toto neříkám s žádným pocitem zadostiučinění.
Pan ministr spravedlnosti návrh předkládá jako součást svých celkových reformních představ a jeho odhodlání nelze než vyslovit jasné uznání. Reforma trestního procesu podle představ vlády, resp. ministra spravedlnosti a jeho spolupracovníků je však podle mnohých odborníků reformou, která je za únosnou a přijatelnou hranicí předvídatelných důsledků, a v takovém případě je na místě obezřetnost, kterou již zmiňovali někteří z mých předřečníků. Reformu totiž lze provádět různě. Vláda v tuto chvíli volí cestu razantní, avšak stejně tak riskantní. Justiční systém podle mého názoru nelze v jeho současném stavu vystavit riziku kolapsu či přinejmenším nejistého výsledku, neboť by to mohlo otřást jeho autoritou a důvěryhodností v očích veřejnosti.
Věřím proto, že brzy bude tato sněmovna projednávat celkový návrh rekodifikace trestního procesu provázený rekodifikací trestního práva hmotného, neboť já osobně právě neprovázanost procesního návrhu s hmotně právním návrhem považuji za jeden ze základních jeho nedostatků.
Nelze pominout ani to, že všechny novelizace a změny trestního řádu jsou zásahy do normy, která vznikla v 60. letech a na kterou prostě naroubovat instituty, které jsou s původní koncepcí neslučitelné.
Současně dodávám, že další odkládání rozhodnutí Poslanecké sněmovny o osudu návrhu novelizace trestního procesu považuji za neracionální a opravdu nevím, co by mělo Poslanecké sněmovně dát mandát k tomu, aby působila v roli soudce mezi dvěma nesmiřitelnými tábory, jejichž stanoviska na kvalitu, charakter, obsah této normy jsou naprosto zásadně rozdílná.
***