(17.40 hodin)
(pokračuje Matulka)
Rovněž tak jeden z důvodů, proč se ústavně právní výbor - myslím, že ani jeden z důvodů není jediným a hlavním, spíše se jednalo o sumu důvodů, proč většina ústavně právního výboru se přiklonila k tomuto zamítavému doporučení - tak jedním z těch důvodů byl fakt, i když sporovaný fakt, že v současné době podstatná část právnické veřejnosti, tzn. od vyšetřovatelů policie až prakticky po soudní soustavu, je terénem, který na tuto novelu není dostatečně připraven, není s ní ztotožněn. Členové ústavně právního výboru nebyli ochotni akceptovat, že by se jim tato novela prostě měla mocensky přikázat, že prostředí právnické pro tuto zásadní změnu legislativy - je to sice novela, ale svým charakterem a rozsahem je to de facto jakási nová právní úprava zcela zásadního typu - tak ten právnický terén na takto zásadní změnu v této době připraven není.
Z těchto naznačených důvodů ústavně právní výbor svým většinovým hlasováním dospěl k návrhu na to, aby Poslanecká sněmovna návrh novely trestního řádu zamítla. Jako zpravodaj jsem povinen vás s tímto doporučením ústavně právního výboru seznámit a považuji za poctivé od zpravodaje, aby se přihlásil do rozpravy, pokud možno využil nějakého přednostního práva, pokud takové má, a tento návrh v rozpravě vznesl.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Zuzka Rujbrová, připraví se pan poslanec Výborný.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, rozprava v prvém čtení i diskuse mezi odbornou veřejností zpochybnila možnost naplnění cílů, které si vláda v novele trestního řádu, tedy zákona č. 141/61, jehož nikoli nepodstatnou součástí je i novela trestního zákona, klade. Podle prezentovaných záměrů má novela zjednodušit trestní řízení, posílit význam soudního stadia řízení, v přípravném řízení posílit úlohu státního zástupce, má umožnit v širší míře zachytit důkazy i v případech, kdy ještě nejsou splněny podmínky pro stíhání konkrétní osoby, má vést ke snížení finančních nákladů a v oblasti opravných prostředků má více respektovat stanoviska stran a umožnit i přístup stran k Nejvyššímu soudu.
Podstatou a základním smyslem úpravy trestního řízení je vytvořit podmínky, aby při respektování požadavku zákonnosti byl odhalen, usvědčen a potrestán pachatel a aby se tak stalo co nejdříve po spáchání trestného činu. Jen v tom případě bude trestní řízení plnit své poslání. Jsem přesvědčena, že cíle, které jsou sledovány vládním návrhem, jsou do jisté míry v rozporu se smyslem právní úpravy a nemohou být v plné míře naplněny. Především nemohu souhlasit s tvrzením, že trestní řízení se zrychlí. Naopak předpokládám, že především řízení před soudem bude výrazně delší, zvláště když uvážíme, že soud bude sám provádět procesní formou většinu důkazů. Bude muset zajišťovat účast svědků před soudem a odpadne operativní obstarávání těchto důkazů ve stadiu vyšetřování. Souvisí s tím i skutečnost, že samotná protokolace řízení před soudem bude muset být obsáhlejší, než tomu bylo dosud, kdy platí zásada, že před soudem se protokolují pouze nové skutečnosti nebo odchylky či změny.
Činnost soudců okresních soudů se podle návrhu rozšiřuje neúměrně. Jde nejen o zmíněné prováděné dokazování, kdy nebude možné vycházet z procesně použitelných důkazů provedených již v přípravném řízení, ale i o další úkony, které přináší návrh novely. Naprosto nesystémově by měli soudci působit v přípravném řízení při provádění některých důkazů, měli by např. při podání odvolání dbát na odstranění formálních nedostatků, byla by omezena možnost vydávání trestních příkazů, probíhalo by zjednodušené řízení vesměs u věcí, které byly dosud vyřizovány trestními příkazy, apod.
Za problematické pokládám i tvrzení důvodové zprávy, že je jednodušší podmíněné zastavení trestního stíhání či schválení narovnání, zejména ve srovnání s případy, které jsou dnes řešeny ve zkráceném řízení trestními příkazy. Stejně tak podle mého přesvědčení nelze předpokládat snížení finančních nákladů. Konečně vyšší finanční náročnost připouští i důvodová zpráva, byť závěry, které jsou v ní obsaženy, nejsou doloženy. Je nutno konstatovat, že rozšíření činnosti soudců okresních soudů v přípravném řízení je s ohledem na průměrný plat soudců, který se pohybuje mezi 30 - 40 tisíci měsíčně, finančně náročnější než dosavadní úprava. Naprosto nedoložené zůstává tvrzení, že nebude třeba k vyřizování dovolání u Nejvyššího soudu větší počet soudců. Pochybná je podle mého přesvědčení úvaha, že podání dovolání bude na úrovni podaných stížností pro porušení zákona. Spíš se domnívám, že jich může být tolik, kolik je podáváno podnětů ke stížnosti pro porušení zákona ministru spravedlnosti. Je skutečností, že pouze malému procentu těchto podnětů je vyhovováno.
Záměry novely jsou v rozporu s faktickými možnostmi zejména okresních soudů vzhledem k počtu jednacích síní, kanceláří a odborného aparátu. Lze např. znovu poukázat na to, že řada věcí vyřizovaných trestními příkazy prakticky od stolu bude nyní muset být vyřizována v jednací síni před samosoudcem, nebo na to, že přenesením dokazování ze stadia v přípravném řízení do stadia řízení před soudem se značně zvýší počet hodin strávených soudci v jednacích síních.
Návrh novely snižuje efektivnost trestního procesu z hlediska účelu trestního řízení, tedy nesměřuje k tomu, aby byl rychle odhalen, usvědčen a potrestán pachatel. Doba mezi spácháním činu a provedením procesně použitelných důkazů až v řízení před soudem bude delší a tím se hodnota těchto důkazů zákonitě sníží. Stejně tak bude po delším časovém odstupu obtížnější obstarávat důkazy nové.
Je třeba se zabývat důvodovou zprávou i v souvislosti s úvahami o zvýšeném počtu soudců a státních zástupců. Při rozšíření činnosti soudců okresních soudů, jak již bylo poukázáno, nepředpokládám, že by postačovalo avizované zvýšení o 37 osob. Kromě toho v souvislosti s rozšířením apelačního principu je otázkou, zda nebude zapotřebí také vyšší počet soudců u soudů odvolacích. Na neudržitelnost úvah o počtu soudců Nejvyššího soudu jsem již poukázala.
Důvodová zpráva mluví o tom, že je zapotřebí zvýšit počet státních zástupců asi o 80. Přitom se na druhé straně počítá s tím, že budou v širší míře se zúčastňovat úkonů v přípravném řízení, budou se zúčastňovat zjednodušeného řízení před soudem, tedy řízení ve věcech, které bylo dosud ve větší části rozhodováno trestními příkazy, budou rozhodovat o zastavení trestního stíhání, přerušení trestního řízení, postoupení věci, tedy i v případech, kde dosud rozhodovali vyšetřovatelé. Navíc budou rozhodovat i v prvním stupni o vazbách. Uváží-li se počet těchto případů, půjde o desetitisíce ročně, jen stěží pokládám číslo 80 za reálné. Domnívám se, že reálnější by byla čísla navýšení počtu u soudců o 60 - 80, u státních zástupců mezi 160 až 180. V této souvislosti nezbývá ještě než poznamenat, že podle vládního návrhu mají být důkazy procesní formou většinou provedeny až v řízení před soudem. Zřejmě by tedy měli státní zástupci tímto způsobem rozhodovat na základě úředních záznamů, podaných vysvětlení apod. Je otázkou, zda vůbec by na základě takových dokladů rozhodovali a zda by raději nepodávali obžaloby, aby věc po provedení důkazů procesním způsobem posoudil soud.
***