(17.30 hodin)
(pokračuje Motejl)
Myslitelné by takové stanovisko bylo, pokud by koncepčně přicházely v úvahu i jiné cesty, jak dosáhnout zlepšení. Pokud se nechceme spokojit s tím, že obžaloby jsou v řadě věcí podávány se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu, že složité a formální přípravné řízení často není schopné věc k soudu vůbec dovést, a pokud nechceme degradovat ústavní roli soudů, tak cestu ke zlepšení musíme hledat stejně, jako ji hledaly ostatní státy, které podobnou situací prošly, zejména ve výrazném zjednodušení a tím i zrychlení fáze předcházející podání obžaloby, tedy přípravného řízení.
Z tohoto předpokladu jednoznačně vychází vládní návrh a nikdo z jeho kritiků dosud nepředložil věcný protinávrh, který by alespoň teoreticky poskytoval možnost k věcné diskusi o tom, jak jinak dosáhnout stejného cíle. Předkladatel je pochopitelně připraven rozhodně jednat o tom, v jaké míře určité kategorie deliktů má ke zjednodušení přípravného řízení dojít a jaké důkazy v té fázi pouze vyhledávat a jaké i provádět. Nelze ale uvažovat o zcela jiné koncepci trestního řízení a očekávat, že se tím odstraní všeobecně známé problémy současného stavu.
Z tohoto pohledu skutečně platí, že buď půjde ČR stejnou cestou jako ostatní státy, nebo bude současný stav petrifikovat a udržovat jej po určitou dobu ještě v přijatelných hranicích dalším kvantitativním nárůstem personálního vybavení orgánů trestního řízení.
Dogmatickým dojmem naopak působí opakovaně se objevující námitka, že předkladatel naivně očekává, že práci stávajících 2600 vyšetřovatelů nahradí současných 800 trestních soudců působících u soudů prvého stupně. Je třeba znovu upozornit, že vládní návrh nepředpokládá, že stávající vyšetřovatelé budou propuštěni. Snížení se předpokládá pouze o funkcionáře úřadů vyšetřování, kteří vyšetřování trestních věcí neprovádějí. Vyšetřovatelé budou zařazeni do nové služby kriminální policie a vyšetřování a v jejím rámci nadále budou provádět přípravné řízení.
Vedle toho vládní návrh obsahuje řadu nástrojů, jejichž smyslem je, jak zabránit tomu, aby přesun dokazování před soudem vedl k jejich zahlcení.
Poslední obecná skupina kritických připomínek vychází z opatrného stanoviska, které lze charakterizovat tak, že navrhované změny jsou možná prospěšné, a možná, že se jimi podaří dosáhnout i pozitivního obratu, který předkladatel sleduje, ale co když se všechno ukáže příliš riskantní? Ti, kteří takové připomínky formulují, většinou doporučují se zamýšlenými změnami vyčkat až do rekodifikace, až bude jiná situace.
Mám za to, že je třeba otevřeně říci, že vyčkáváním, až budou předloženy návrhy rekodifikace, se situace v žádném případě nezmění. Spíše naopak. Parlament bude znovu stát před návrhem zásadních koncepčních změn a znovu bude zvažovat, zda je ta správná chvíle na jejich zavedení. Pouze se připravíme o šanci ještě před přijetím rekodifikace část těchto změn postupně zavést a využít i prvních zkušeností z jejich aplikace.
To jsou ve stručnosti důvody, pro které se domnívám, že v rámci druhého čtení by Poslanecká sněmovna neměla akceptovat stanovisko ústavně právního výboru bez toho, aby sama důkladně posoudila návrh po věcné stránce. Pokud by tento vládní návrh byl odmítnut, neměla by se Poslanecká sněmovna omezit jen na vyslovení odmítavého stanoviska, popř. odůvodněného obecným doporučením, aby vláda předložila něco jiného, ale její rozhodnutí by mělo vyplývat z většinového názoru, v jakých směrech by se měl tento koncepčně jiný návrh podat. Mám za to, že podkladem pro takovou diskusi pléna Poslanecké sněmovny by mělo být jedině věcně pečlivě zdůvodněné stanovisko jeho výborů, a dosavadní diskuse v ústavně právním výboru o vládním návrhu podle mého názoru takové zdůvodnění neumožňuje.
Proto dávám především v úvahu, zda za tohoto stavu by Poslanecká sněmovna ve smyslu § 93 odst. 2 jednacího řádu neměla přijmout usnesení, že vládní návrh se vrací k novému projednání především ústavně právnímu výboru Poslanecké sněmovny.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Motejlovi.
Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 383/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pan ministr ve své velice obsáhlé řeči zjednodušil roli zpravodaji tím, že vlastně už vysvětlil, jak probíhalo projednávání tohoto tisku v ústavně právním výboru, a zároveň se vyjádřil k některým věcným problémům, které byly předmětem jednání nad tímto návrhem novely trestního řádu. Já jako zpravodaj nebudu ani v úvodním slově a ani později v rozpravě zavádět učené disputace nad věcným obsahem tohoto návrhu novely, nicméně doplním tu procesní část věci.
Ústavně právní výbor vedl obecnou rozpravu nad tímto tiskem natřikrát.
V první části členové ústavně právního výboru definovali podle svých vlastních názorů i podle podkladů, které jim docházely zvenčí, především od právnické veřejnosti, určité okruhy problémů, které u tohoto tisku spatřují, a ústavně právní výbor přerušil své jednání s prosbou na zástupce navrhovatele, tzn. na Ministerstvo spravedlnosti, aby se pokusilo se k těmto okruhům problémů vyjádřit, popřípadě navrhnout legislativní způsob řešení, alternativního řešení u těch problémů, které ÚPV a jeho členové definovali. To se stalo, Ministerstvo spravedlnosti dodalo své vyjádření k těmto problémům, nebo k větší části těchto problémů, a k větší části těchto problémů dodalo i návrh alternativního legislativního řešení.
V této fázi se však nestalo tak u toho jednoho nejzákladnějšího okruhu problémů, kde stanovisko Ministerstva spravedlnosti bylo zprvu zásadně odmítavé. Ministerstvo tedy legislativní řešení v této fázi nepředložilo, a učinilo tak až poté, kdy ÚPV provedl jakousi druhou fázi obecné rozpravy nad tímto tiskem.
Ve třetí fázi obecné rozpravy bylo diskutováno především o tom, do jaké míry lze ty konfliktní situace v rámci tohoto tisku alternativně řešit, anebo nelze. Rozprava byla velmi bouřlivá a argumenty na obou stranách byly někdy až emotivní, padaly tady i argumenty, které koneckonců zmínil i pan ministr - argumenty toho typu, že kdo si nepřeje tuto změnu, je přítelem starých pořádků a chce nechat všechno při starém. To samozřejmě známe z parlamentních debat, takovýto argument; pravda je, že na jednání výboru padl.
Mysleme si o tomto argumentu, co chceme, ale pan ministr správně zmínil i otázku rizik. A to si myslím, že je jeden z důvodů - jeden z důvodů - , proč ústavně právní výbor dospěl ke svému návrhu usnesení, že jak členové, někteří členové ústavně právního výboru, tak i ty podklady, které členům ÚPV a možná i ostatním poslancům v průběhu projednávání došly, poukazovaly na vysokou míru rizik spojených s touto novelou, zejména rizika toho, že se nepodaří touto cestou trestní řízení zjednodušit, zkrátit a zároveň neztratit jeho průkaznost a objektivitu.
***