(15.00 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Pokud ano, jaké jsou možnosti, jak tento vliv eliminovat, tzn. jestli dálnice nemůže jít o 2 km vedle, nebo jestli stavba nemůže stát jinde, nebo jestli komín nemůže být vyšší, nebo záležitosti tohoto typu.
Jsem přesvědčen, že tento zákon má v naší legislativě místo a že je určitě lepší prodiskutovat záměr a jeho možný vliv na životní prostředí dopředu a na základě odborného posudku než potom pořádat demonstrace, blokády a než se hádat při správních řízeních. K tomu zákon slouží a jsem přesvědčen, pokud je dobře provedené posouzení vlivu na životní prostředí, že to další realizaci investice může jedině pomoci. To, že se tak v řadě případů dnes nestává, je otázka, zda je to chyba zákona, nebo zda je to otázka lidí, kteří ho provádějí a kteří se podle něho řídí. Proto zákon č. 244/1992 Sb., i když bylo možné podle něho udělat spoustu dobrých věcí, souhlasím s kolegou Petrem, že má ustanovení, která jsou problematická, ministerstvo je nuceno podávat desítky a stovky výkladů, zda to či ono podléhá posouzení vlivu na životní prostředí, a je dobré v této nové normě pravidla upravit jasně a říci, co se posuzuje a co nikoliv.
Zároveň by norma měla splňovat evropské parametry. Myslím tím především zahrnutí úmluvy o přeshraničním posuzování vlivu na životní prostředí, to je tisk 516, který jsme ve výboru projednali a doporučili a předpokládám, že by v tomto zákoně se úmluva do něho měla promítnout.
Otázka posuzování koncepcí a strategií a jejího vlivu na životní prostředí je předmětem různých sporů podle dnešního zákona, podle zákona 244, a myslím si, že nová norma by měla říci jasněji, co podléhá posuzování a co nikoliv. Vím, že Evropská unie v této otázce ještě nemá zcela jasno, ale rozhodnutí by mělo padnout v nejbližší době. Myslím si, že když se prodlouží lhůta pro projednávání tohoto zákona, budeme schopni rozhodnutí Evropské unie nebo většinovou orientaci zohlednit. Tolik k vlastnímu smyslu zákona.
Řada z nás samozřejmě dostala desítky kritických připomínek. Je to možná centimetr až dva centimetry materiálu, který k tomu je. Některé materiály byly připraveny bývalými pracovníky ministerstva, kteří problematiku znají, a myslím si, že řada námětů je správná a že bude možné zákon vylepšit.
K tomu, jestli se projednávání zákona zdržuje záměrně či nikoliv, na to ať odpoví pan ministr sám. Souhlasím s tím, že sněmovnu by neměly zdržovat problémy uvnitř klubu sociální demokracie, a je také pozoruhodné, že právě tento zákon se stal jedním z prvních příkladů dohadovacího řízení v rámci opoziční smlouvy, a je zajímavé sledovat, jak tato procedura funguje. Jsem zvědav, zda přinese výsledky a zda se to projeví na kvalitě tohoto zákona.
Závěrem mi dovolte připojit se k návrhům na propuštění tohoto zákona do druhého čtení, protože nejsem přílišným optimistou, co se týká případného přepracovávání v resortu, stejně jako jsme to udělali u zákona o reformě veřejné správy. Pan předseda Beneš ví, že i když jsme na tom strávili desítky hodin, že výsledek stál za to, že kdybychom měli čekat, až to Ministerstvo vnitra dobře připraví, že bychom se dočkat nemuseli.
Souhlasím i s prodloužením lhůty o 40 dnů a počítám samozřejmě s tím, že lidé, kteří se k tomu dnes vyjadřovali v obecné rozpravě, že své náměty přinesou do podrobné rozpravy, kterou nepochybně jak v rámci podvýboru, tak v rámci výboru povedeme.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Ambrozkovi. Pan ministr chce v rámci rozpravy, nebo až závěrečné slovo? Na závěr. Pan poslanec Stanislav Fischer.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, budu stručný, protože si myslím, že vše důležité už tady bylo řečeno.
V našem jednání při projednávání zákonů třeba o odpadech, novela zákona, nebo o národních parcích jsme častokrát narazili na starý dosud platný zákon č. 244/1992 Sb. a konstatovali jsme, že už nevyhovuje, že je potřeba nového zákona nebo podstatných úprav. Samozřejmě že tento zákon, dosti složitý, není úplně dokonalý. Byla tady řečena řada kritických slov, ale vítám to, co tady bylo kritizováno, že bylo první čtení odloženo, protože to dalo možnost uspořádat několik seminářů, bylo možné jednat i s pracovníky ministerstva a experty mimo ministerstvo. Osobně jsem se setkal ze strany ministerských pracovníků s velkou vstřícností a na seminářích byla zodpovězena i řada těch otázek, které zde byly vzneseny, nebo problémů, které byly kritizovány. Jako příklad bych uvedl třeba tabulky záměrů posuzování jednotlivých investičních záměrů, které jsou třeba v příloze zákona, které jsou mnohem podrobnější než evropské normy, ale bylo vysvětleno, proč tomu tak je. Že z konkrétních případů, které už se staly, vznikla potřeba přesnější specifikace, co do procesu patří, co nikoliv, a také pracovníci ministerstva vyslovili ochotu tyto seznamy zkrátit, zestručnit a přizpůsobit se v případě požadavků Poslanecké sněmovny i k převzetí takového rozsahu, jaký je v rámci Evropské unie.
Co se týká přísnějších kritérií, třeba na čistotu ovzduší, vod nebo podobně, která již u nás platí, myslím, že by bylo krokem zpět, kdybychom přecházeli na požadavky, které má Evropská unie ve svých normách, jestliže už jsme došli dále. To naopak považuji za klad a myslím, že by to v návrhu zákona mělo zůstat zachováno.
Kdo se zúčastnil seminářů, myslím že získal představu o tom, co by se dalo změnit, mohlo změnit i cestu, jak to je možné udělat, a proto si myslím, že pravá cesta, kterou bychom měli nastoupit, je pustit se do podrobnějších jednání už ve výborech se specialisty, přednášet pozměňovací návrhy. Proto se připojuji k návrhům, které zde už byly vzneseny, aby návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení, prodloužena doba na jeho projednání o 40 dnů a projednaly ho výbory, které už pořádaly semináře, to je výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a výbor pro evropskou integraci.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Fischerovi. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pokud nikdo, rozpravu končím. Dávám samozřejmě závěrečné slovo jak předkladateli panu ministrovi tak i zpravodaji panu poslanci Drdovi. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tato obecná rozprava v řadě případů opakovala již jednou něco řečeného a já mám za to, že užitečné bude některé z hlavních argumentů či výhrad vůči této předložené právní úpravě uvést na správnou míru.
To, že tento zákon byl skutečně dvakrát odkládán, bylo jenom a pouze z toho důvodu, že se jedná o právní úpravu, která z logiky věci musí být kontroverzní. Tak jak tady zaznělo, že zákon je o přístupu, o filozofii, je tomu tak. Na dokreslení toho, že skutečně ti, kteří kritizují vše, co se v tomto zákoně objevuje, a že pro své argumenty užívají obratu, že ochrana životního prostředí a ochrana člověka je něčím jiným, právě tento moment mi potvrzuje, že jednáme z úplně jiných filozofických pozic, že jakoby vydělujeme člověka ze životního prostředí.
To, že jsme přistoupili k vypracování úplně nové právní úpravy posuzování vlivu na životní prostředí, bylo dáno především tím, že ta současná, pokud by se měla pouze provádět novela, by byla velmi rozsáhlá, složitá a nepřehledná úprava stávajícího zákona.
Diskuse nad nově předloženým návrhem je - a pevně věřím, že bude - mnohem efektivnější a konstruktivnější. Na doložení toho, že ochrana životního prostředí a ochrana člověka nejdou proti sobě, ale naopak, bych uvedl jeden příklad.
***