(pokračuje Ondruš)
Klady předloženého návrhu vidím v tom, že posunuje proceduru v projednávání záměru do úvodní fáze celého procesu, dále zavádí časové lhůty, čili není možnost neopodstatněného prodlužování procesu, přerušuje přímou vazbu zpracovatel posudku - investor a upřesňuje okruh záměrů, které mají být projednány.
Za nedostatky předloženého návrhu pokládám za prvé nevyužití možnosti, kterou skýtá směrnice Rady 97/11 EC ze dne 3. 3. 1997, a to zařazení hodnocení vlivu na životní prostředí do stávajících procedur, tj. do správního řízení. Zákon je koncipován jako samostatný, což za použití § 12 odst. 4 a 5 může vést ke značné právní nejistotě pro investory a podnikatele.
Za druhé, návrh jde v mnoha případech zbytečně za směrnici EU a související úmluvy. Například rozsah povinných položek je šestkrát vyšší než v příloze směrnice Rady 97/11, což by mělo diskriminační dopad na české podnikatele v rámci EU. Navíc zavedení položky 10.15 v tabulce 10 - stavby, činnosti a technologie neuvedené v předchozích bodech této přílohy a nesplňující parametry atd., je přímo v rozporu s výše uvedenou směrnicí.
A další příklad, striktní povinnost zpracovat a zhodnotit všechny uvažovatelné alternativy včetně vlivů sociálních a ekonomických, jak je uvedeno v příloze III, i když je tam podmínka, že je možno je výjimečně prominout.
Za třetí pokládá za nedostatek celý průběh posuzování, protože je byrokratičtější, zdlouhavý a zároveň předpokládá efektivní fungování státní správy. Doba, která vychází, tj. 7 - 8 měsíců pro optimální průběh u povinně posuzovaných záměrů, je značná.
Za čtvrté, za nedostatek pokládám aplikaci způsobu posuzování záměrů i pro koncepční materiály při absenci příslušné směrnice EU. A konečně další nedostatek vidím v tom, že materiál byl zřejmě nedostatečně konzultován s odbornou veřejností. Dokladem toho jsou mj. i připomínky těžařské komory, které např. u těžby hnědého uhlí, resp. schvalování plánu otvírky a přípravy dobývání - příloha č. I, položka 2.111 - dokazují naprostou věcnou neznalost autorů návrhu.
Závěrem mi dovolte říci, že přestože vládní návrh zákona vykazuje nedostatky, o kterých jsem se tady zmínil, a ještě řadu dalších, vzhledem k důležitosti potřeby takového zákona nenavrhuji ani jeho zamítnutí a připojuji se k návrhu na prodloužení doby projednání o 20 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Ondrušovi. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Beneš, zatím poslední písemně přihlášený do rozpravy.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji. Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, myslím, že v tuto chvíli nezbývá nic jiného, než poblahopřát panu ministrovi životního prostředí. Jeho taktika se ukázala jako velmi šikovná a jako velmi zdatná. Byl to on sám, který dvakrát žádal tuto sněmovnu, aby první čtení návrhu zákona odložila na příští schůzi. Dnes tedy jsme se po odkladu prvního čtení v rámci této schůze dostali konečně k projednávané materii a já se musím přiznat, že jsem tak trochu zaskočen, jak přátelská slova zde často znějí, a že ta silná oponentní slova k vlastnímu návrhu zákona sice zazní, ale současně se poslanci Poslanecké sněmovny hlásí k tomu, že provedou v rámci druhého, tu o 20, tu o 40 dnů prodlouženého čtení úpravy tak, aby vše vyhovovalo.
Myslím, že elementární připomínky, které tady zazněly, jsou v podstatě jednak ve filozofii přístupu, jednak v procesech a jednak v limitech. Procesy zkrátit lze, limity zkrátit lze, snížit samozřejmě také, ale přístup, přístup podle mého názoru změnit ve výborech lze jen velmi obtížně. Sám pan ministr tím, jak natahoval první čtení, evidentně prokázal, že nebyla většina Poslanecké sněmovny ztotožněna s tímto přístupem. Já s tím také nejsem ztotožněn a chtěl bych říci na samý úvod, že souhlasím s tím, že musíme vyhovět všem podmínkám EU, které jsou podmínkami nezbytnými, podmínkami nutnými. Nesouhlasím ale s tím, abychom byli papežštější než papež prostě proto, že se nám to v historii již mnohokrát nevyplatilo. Abych zabrousil do historie dávné a nedotkl se nikoho v této Poslanecké sněmovně, asi ve shodě s námi všemi bych řekl: běda Jakubu Krčínovi z Jelčan, kdyby se rozhodl zavést v jižních Čechách intenzivní chov ryb podle tohoto návrhu zákona! Respektive ani běda ne, on by se do toho vůbec pro jistotu nepouštěl, a kdyby snad náhodou, tak rozhodně ne v tomto tisíciletí, ale v tisíciletí příštím, neboť proces bude výrazně delší. To je jedna podle mého názoru zásadní filozofická otázka.
Chci jen říci, že v našem výboru jsme projednávali věci, které v oblasti životního prostředí musí tato Poslanecká sněmovna učinit, abychom vyhověli EU, a zaznělo tam napříč celým politickým spektrem "ano, chceme vyhovět v požadovaném rozsahu nezbytném".
A pak se samozřejmě lišíme, protože jistě pan kolega Ambrozek bude chtít více z hlediska ochrany životního prostředí, já třeba budu chtít více z hlediska ochrany člověka, ale nakonec nalezneme nějakou podobu. Ano, my ji budeme hledat zřejmě ve výborech. Budeme ji hledat. Jen pro vaše upozornění, abychom věděli, o čem konkrétně mluvíme, tak např. z hlediska dobývání nerostů Evropská unie má stanoven limit 500 tun, my 3000 tun, ale pozor - my za den, Evropská unie za rok, takže náš navrhovaný limit je padesátkrát přísnější než limit EU, a to počítám, že by se těžilo jen 300 dnů, a upozorňuji, že se těží samozřejmě nepřetržitě. Pro ty z vás, kteří někdy byli v lese, tak jen upozornění, že projekty na trvalé odlesnění nebo zalesnění na ploše větší než 5 ha, mohou být posuzovány.
Myslím, že to je více než pádný argument pro zamyšlení se nad filozofií, nad přístupem ministra životního prostředí, který ze svého úřadu chce vybudovat molocha, molocha, který nebude chránit životní prostředí, který bude chránit úředníky Ministerstva životního prostředí, ty, kteří budou mít zakázky prostřednictvím Ministerstva životního prostředí, a který bude zvýhodňovat dotčenou veřejnost. Dotčenou veřejnost, která - jak jsme se jistě přesvědčili - ne vždy hájí zájmy ochrany přírody, a tam, kde tomu tak je, tak já před nimi skláním hlavu, ale tam, kde jsme se v mnoha případech setkali s tím, že v pozadí je něco jiného, tak tam si myslím, že takováto dotčená veřejnost by měla mít stejná práva jako kdokoli v této zemi.
Děkuji za pozornost a doufám, že se zamyslíte minimálně nad vrácením k přepracování.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Benešovi. Dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu rozebírat technické nedostatky tohoto zákona, o tom už tady velmi dojemně pohovořili pánové Brousek a Beneš. Někdy byli věcní, někdy méně. Myslím, že je chyba, že při diskusi uniká celkový smysl toho zákona a možnosti, které tento zákon dává.
Chtěl bych říci, že ten zákon se jmenuje zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, nikoli zákon o problémech ekonomických a sociálních, to je k tomu, jak tu kolega Brousek uvedl, že tento zákon tyto problémy neřeší. On je ani nemá řešit. Úkolem tohoto zákona je umožnit posuzování případných investičních záměrů nebo koncepcí z hlediska možného vlivu na životní prostředí, a to nikoli s cílem tyto aktivity zakázat, ale s cílem ještě před územním nebo stavebním řízením prodiskutovat, jestli tyto aktivity mohou mít negativní vliv na životní prostředí.
***